BACKROOMS

KITTY HOUSE - KITTY JE KÁMOŠ

,, Tak si říkám..." Začal Ríša. ,, Co takhle se tu usadit?" Vypadl mi dortík z ruky.

,, Jako na trvalo?!?"

,, Proč ne? Tohle místo...je proti jiným úrovním ráj. Je tady všechno, co potřebujeme, a je tu naprosto bezpečno, a dokonce postele. A zásuvky."

,, No, no dobře ale...To tady chceš už zůstat? Navěky? Copak ty se nechceš vrátit domů? Už nikdy nevidět rodinu, a nevrátit se do školy a...už nikdy nevidět normální oblohu? Tohle chceš?"

,, Ne." Řekl Ríša s pohledem upřeným k zemi. ,, To nechci. Ale uvažuju. S východem je to tady dost nejistý. Dyť ani nevíme, zda je v té knihovně nebo i na samotné úrovni 3999 východ. Všechno jsou to jen tipy. Já věřím, že tady východ je. Ale je to jako s vesmírem. Je nekonečný? Nebo není? Kam až sahá? To nevíme! A tohle místo je jako vesmír. Víme toho o něm hodně, ale přitom nevíme nic. Určitě se odsud dá dostat, ale nevíme jak. Třeba je to celé jinak. Možná je ten východ na úrovni nula nebo jedna, nebo třeba co já vím, na úrovni 125 nebo 1170. možná nás odsud může dostat nějaká entita, speciální dveře, tunel, teleport, jedna speciální zeď...Nevíme to. A kdo ví, jestli se to dozvíme. Já se odsud chci dostat! Jenže nevíme jak.

,, O no tak fáj!" řekla jsem naštvaně. ,, Tak tu zůstaneme na věky! A víš ty co? Můžeme se rovnou vzít. A Kitty může oddávat. A pak si pořídíme kupu dětí, a Kitty jim půjde za kmotra, a můžeme je podle ní rovnou pojmenovat, co takhle Kitty a Kitten Devětsetsedmdesátčtyřiovi?"

,, Tak za prvé, já nechci děti vůbec, a ne, Kitty nebude oddávat, víš jak by takové svatební fotky vypadaly? A vůbec, nemusíš se hned vztekat. Já jen říkám, že v té knihovně, i když se tam dostaneme, být východ nemusí! Může být úplně někde jinde. Nebo to funguje jinak. Ale prohledat všechny úrovně skrz naskrz nejde! Některý jsou nekonečný! Navíc...Všechno nemusí být jako se píše na internetu. To, že hodně věcí sedí neznamená, že bude sedět všechno! A co když odsud odejdeme, a už se dostaneme jen do hnusných úrovní? Ale...některý úrovně tady jsou podle všeho jako města. Vybavená. Možná...by se dalo přidat se k nějakému spolku, pokud nechceš zůstat tady. Protože já už nevím, co si počít."

,,Nesmíš to vzdát. My odsud cestu najdeme. Tady si odpočineme a pořádně to promyslíme. Možná...možná že Kitty ví!" Vyskočila jsem na nohy. ,, Hej, Kitty? Kitty?" vyběhla jsem z pokoje. 

 ,, Kitty! Kde je ta kočka temná bláznivá?"

,, Stojí přímo za tebou." Řekl Ríša. Otočila jsem se.

,, Jééé...ahoj Kitty! To s tou bláznivou jsem nemyslela zle..." začala jsem blábolit. ,, Ty, Kitty, nevíš náhodou o cestě ven?" Kitty stála a koukala na mě.

,, Cesta ven z backrooms. Do...do jiného světa. Chápeš?" Zkoušela jsem dál mluvit s Kitty. Kitty naklonila hlavu na stranu, jako pes, když nechápe, co se mu snažíte říct. No tak nic. Asi neví. Nejspíš ani neví, co je svět venku. Pokud se narodila nebo vznikla tady. Pak jsem se ale podívala na zeď, a došlo mi to...Poníci, Hellow Kitty... ,, Tady tohle!" Vykřikla jsem a běžela ke zdi, kde jsem ukázala na obrázek Hellow Kitty. ,, Tohle je z našeho světa. A tohle taky." Ukázala jsem na obrázek poníka princezny Celestie z My little pony. ,, Tohle znám. To pochází od nás." Kitty připlula ke mně a dotkla se svou dlouhou rukou bez konce obrázku. ,, Ano. Líbí se ti? Takhle se jmenuje", řekla jsem, popadla fixu, a vedle Hellow Kitty napsala HELLOW KITTY a na konci Ypsilon udělala srdíčko s kočičíma ouškama. Kitty se dotkla nápisu, a myslím, že se jí to moc líbilo, protože mě pohladila po hlavě. Nebo pohladila...necítila jsem její dotyk, ale udělala pohyb, který tak vypadal. ,, Kitty, odkud to znáš?" Kitty se na mě zase chvíli dívala, a pak sáhla někam za sebe a ukázala Hellow Kitty obrázek. Musel jí do dát nějaký cestovatel... Pak se na stole objevila miska jahod. Vzdala jsem své snahy a šla si dát jahody. S Ríšou jsme si pak vytáhli papír s tím, že si dáme další piškvorky.