BACKROOMS

Hotel a náhodné noclipnutí 4-5 level

Osmnáctiletá Liliana Odrazová se pohřešuje od 1.6. Naposledy byla viděna v 1.6. 16:00 ve škole, kam šla na přezkoušení z ekonomiky. Dívka měří 163 centimetrů a váží 53 kilogramů, má středně dlouhé lehce vlnité blond vlasy, hnědé oči, a za sobě měla černé kraťasy, černorůžové tričko bez rukávů, černobílé tenisky a zelenou mikinu, a s sebou modrošedý školní batoh. Rodina prosí o pomoc při hledání. Sdílejte tuhle zprávu! Policie zatím nemá žádné stopy.

Šestnáctiletý Richard Samek je nezvěstný od 28.5. Nevrátil se od kamaráda, za kterým šel v sobotu odpoledne. Jeho kamarád zavolal policii s tím že se jeho kamarád propadl zdí. Jeho slova ale nepotvrdila jeho přítelkyně, takže jeho kamarád byl převezen do psychiatrické léčebny. Richard je vysoký 168 centimetrů, váží 61 kilogramů, má světle hnědé vlasy a hnědé oči, měl na sobě bílé tričko, šedou mikinu s kapucí, černé kraťasy a modré tenisky značky converse. Pokud by jste viděli někoho podobného popisu, kontaktujte policii!

Schody nás opravdu zavedly do levelu 4. Level čtyři opravdu připomínal opuštěné kanceláře. Nakonec jsme tam skejsli mnohem dýl, než jsme plánovali. Čekali jsme, že hned najdeme tuny zásob mandlové vody, a ono ne. Čekalo nás dlouhé prolézání kanceláří, kde jsme našli spoustu harampádí, ale také spoustu užitečných věcí, které se mohou hodit na obranu nebo k praktickým účelům, takže co jsme pobrali, to jsme dali ke mně do batohu, v jehož nošení se střídáme.

Navzdory tomu, jak nám Přeživší říkali o bezpečnosti tohohle místa jsme narazili i na pár entit. V jednom temnějším koutě jsme zahlédli dva Smilery, těm jsme se ale zkušeně vyhnuli tichým odchodem zas světlem, také jsme zahlédli něco poletovat u stropu, to si nás naštěstí nevšimlo, a jednou jsme museli zdrhat před dalším nejspíš plazivcem nebo jak se ta věc jmenuje. Takže jsme level čtyři prolézali snad dva dny, než jsme našli dost mandlové vody, trochu potravin a další užitečné věci jako malý kapesní nožík, starou a trochu smradlavou, ale funkční deku, ubrus, náplasti, dezinfekci, otvírák na konzervy, mapu levelu šest...jak to, když je tam prý jen tma a nejde rozsvítit, to nevím, ale také baterky do baterky ( ještě tak najít baterku) peněženku se stovkou ( kterou jsme radši vzali, kdybychom narazili na někoho, kdo tu chce prachy), sirky a kapky proti kašli, což byly věci, u kterých jsme naznali, že by se nám tu mohly hodit.

Pak jsme se vydali hledat ten výtah. Našli jsme dva, ale jeden neodpovídal popisu Tomáše, navíc to v něm divně cvrkalo, jako kdyby tam byly cikády, tak jsme ho radši rychle zavřeli dřív, než se na nás stihly vyvalit Smrtimolové nebo Smrticikády nebo jiná podobná havěť, která se tu úplně klidně může potulovat.

Jakmile jsme nastoupili do toho snad správného, výtah se s námi rozjel směrem dolů. Ríša mi vyděšeně stiskl ruku.

,, Jau!" Řekla jsem, protože mi málem zlomil prsty.

,, Promiň. Tak jo, doufejme, že nás to nevyplivne někde v temnotě nebo hůř, na mejdanu dalších úžasných příšer.

,, No...nemělo by. Doufejme. I když panáka bych si teď dala..."

,, Pochybuju, že tu mají alkohol. Pokud tu teda není level Hospoda!" Zasmála jsem se.

,, Takovej by se teď hodil!"

,, Jo!" Zasmál se taky. ,, kdo ví, třeba ho najdeme." Výtah jel docela dlouho, ale pak se zastavil a dveře se s cinknutím otevřely. Na okamžik jsem zavřela oči...A pak jsme vystoupili.

,, No, level Hospoda to není." Řekla jsem.

,, Škoda! Ale aspoň si ho můžu nechat dát patentovat."