BACKROOMS

KITTY HOUSE - KITTY JE KÁMOŠ

,, Kitty!" Zavolala jsem. ,, Nechceš si zahrát piškvorky?" Kitty k nám připlula a dívala se, jak hrajeme. Ale nepřidala se. Ale zdálo se, že jí naše hra zaujala.

,, Můžeme místo křížek a koleček hrát se srdíčkama a kytičkama. To by se jí mohlo líbit." Navrhla jsem Ríšovi. Ríša si povzdechl.

,, No tak fajn, ale beru si kytičky. Protože kdybych měl tady hrát se srdíčky, už bych si rovnou mohl změnit jméno na Risa Samková." Kitty se tomu zasmála. Nebo zasmála, těžko říct, protože neměla pusu, ale myslím, že se zasmála. A naše hra se srdíčky a kytičkami jí očividně zaujala víc.

,, Myslím, že tě má ráda." Řekl Ríša při pohledu na Kitty stojící u mě a dívající se, jak hrajeme.

,, Je celkem fajn." Řekla jsem. ,, Nevěřila bych, že nějaká entita z backrooms může být tak přátelská."

,, Jo, ochočila sis jí. Líbíš se jí."

,, A co my? Jak dlouho tu chceš být?"

,, No, dokud nevymyslíme, co dál. Ale...opouštět tohle místo s tím, že by jsme se nemohli vrátit by bylo pošetilý."

,, To máš pravdu. Měli by jsme... mít kdyžtak možnost se sem vracet. No, máme klíč." Řekla jsem.

,, Jo, jenže ten se nám hodí leda tak v Hubu."

,, Mám nápad! KITTY!" Zavolala jsem na Kitty, která něco čmárala na zeď. Připlula. ,, Ty, Kitty...my asi za nějakou dobu odejdeme, ale chceme se sem moct vrátit. Povíš nám, jak to můžeme udělat?" Kitty velice rychle zmizela. Teď jsem viděla, co kreslila na tu zeď. Malovala tam hodně načančanou a nazdobenou verzi piškvorků. Kitty se obratem vrátila – ani jsem nechápala, jak může být tak rychlá – a nesla růžovou mašli. Tu mi dala do vlasů.

,, S touhle mašlí se můžu vrátit? Tak díky!" Řekla jsem. Sice jsem nevěděla, jak tu mašli použít, ale měla jsem silný pocit, že nám to může pomoct. Kitty se pak natáhla k Ríšovi, a dala mu do vlasů taky mašli. Rozesmála jsem se.

,, Jééé! Tobě to sluší! Jsi roztomilej!"

,, Hm, boží!" Zavrčel a mašli si sundal. Rozvázal jí a uvázal si jí na ruku jako náramek. ,, Kitty, tam u nás kluci mašle nenosí. Takhle to bude lepší." Řekl a ukázal zápěstí. ,, Vidíš?" Kitty vytáhla druhou mašli a přistrčila jí k jeho druhé ruce.

,, Myslím, že chce, aby sis jí dal i na druhou ruku." Řekla jsem. Ríša si povzdechl a uvázal si i druhou mašli na ruku. Kitty zatleskala. Nebo asi zatleskala, udělala svýma rukama bez zápěstí pohyb, jakoby tleskala.

Nějakou dobu jsme pobývali v Kitty house, jedli, co hrdlo ráčí, spali, a hráli hry. Kitty se vždycky čas od času objevila a dívala se na nás. Dokázala určitým způsobem komunikovat, i když nemluvila a neměla obličej, a nedokázala z daleka rozumět všemu, co jsme se jí snažili říct, ale bylo vidět, že do jisté míry rozumí. Zvykli jsme si na ní. Byla docela hodná, a nikdy se neukázala, když jsme spali. Jednoho dne mi ale Ríša řekl:

,, Co bude dál?"

,, Dál? Chceš jít hledat východ?"

,, Možná." Dal si ruce za hlavu. ,, Ne hned, ale...možná pomalu. Ale...víš, jak se odsud dostat?"

,, Nevím, ale Kitty by nám to možná nějak řekla." Ale zatím nám toho moc neřekla. Navíc ani nevíme, jak se dostat někam jinam, natož zpátky do Hubu.

,, Ta nám toho moc neřekne. Nemluví. Lili, co bys dělala, kdyby ses vrátila?"

,, No...šla bych domů. Naši už musí šílet. Teda pokud tam venku zatím plyne čas. Možná, že neplyne."