BACKROOMS

974 - KITTY HOUSE

,,Dě...dekuji?" řekla jsem. Kitty vzala kahan a postavila ho vedle misky s marshmelowny.

,, Myslím, že se nám to snaží říct, že je máme opéct." Řekla jsem Ríšovi, který byl tak paf, že jen vyděšeně zíral na Kitty. ,, Díky, Kitty." Obrátila jsem se k entitě. Kitty jen přikývla. Páni! Ono je to kamarádské. ,, Kitty, jsi moc hodná, že nás tu necháš. Jídlo tu máš skvělý." Řekla jsem jí. Kitty mě...pohladila po hlavě. Ne doopravdy, necítila jsem dotyk, ale naznačila. Pak zase odplula.

,, Holka, ty mě děsíš!" Řekl mi Ríša. ,, Nejdřív si skoro ochočíš Smilera, pak vystříkáš xicht plazivci, a pak se skamarádíš s touhle děsivou verzí Hellow Kitty!"

,, Né všechno musí být nutně zlý." Řekla jsem. ,, A tahle bytost nám očividně nic neudělá. Možná se ty marshmellowny nesmí jíst, když se neupečou. A slušné vychování má vždycky přednost."

,, Dám si na tebe pozor. Wau, možná by sis tu mohla založit byznys. Chovala bys místní entity."

,, Jistě, uvažuji o tom." Řekla jsem naoko vážně. ,, Otevřu si vlastní chovatelskou stanici nebo cirkus. Pak s ním budu jezdit po úrovních. A ty si založíš level HOSPODA a budeš v něm podávat drinky na bázi mandlové vody!"

,, Tak si to necháme jako plán Bé, když se odsud nedostaneme."

,, Dostaneme!" Položila jsem mu krátce ruku na koleno. ,, Dostaneme se odsud. Ale teď si tady dáme pauzu. Nacpeme se k prasknutí, přepijeme, načteme co možná nejvíc o backrooms, a pak se uvidí, co dál." A tak jsme se cpali a cpali, a pak jsme si sedli na gauč.

,, Je zvláštní, že tady nejsou základny." Přemýšlela jsem. ,, Dyť je to tady dokonalý."

,, No, zvláštní to je, na druhou stranu, asi jim tady z toho začalo šibat. Navíc mám pocit, že Kitty se na nás skrz zeď dívá."

,, No tak ať se dívá, stejně na nás nic nevykouká...Zdá se být prima."

,, Stejně bych ale radši spal na hlídky. Než si ověříme, že nás tady nic ve spánku nezakousne. Víš co..."

,, No, já navrhuju nejdřív spánek předstírat. A když se nic nestane, až pak držet hlídky."

,, Máš pravdu. Kdy jsme vlastně spali?" Zeptal se pak šeptem.

,, Spali jsme vůbec? Už ani nevím..." Uvědomila jsem si, že od doby, co tu jsme, jsme asi nespali. Ani nás to nenapadlo. Chvíli jsme tak mlčky seděli a vychutnávali si ten klid a bezpečí.

,, Od doby, co tu jsme, jsme si ještě pořádně nepopovídali." Uvědomila jsem si.

,, Vidíš. Nepopovídali. Měli jsme mco starostí s tím, jak přežít, a jak hledat cestu ven." Mluvili jsme. Mluvili jsme spolu pořád. Ale většinou jsme diskutovali o různých úrovních, o tom, co je tohle místo zač, a proč se sem posílají lidé. A o možnostech, jak odsud ven. O entitách, o koloniích...Ale uvědomila jsem si, že toho o Ríšovi moc nevím.

,, Odkud jsi?" Zeptala jsem se.

,, No...jsem ze Zlína. Ale chodím na střední v Brně, jsem tam na intru. V prváku. A ty?"

,, Já jsem z Brna. Chodím do třeťáku. Co studuješ?"

,, Pajdák. Na vysokou chci na andragogiku. A co ty? Asi gympl, že?"

,, Vůbec né!" Zasmála jsem se. ,, Jsem na hotelovce. Nic zvláštního. Asi proto se zvládnu bavit s entitama, jsou trochu jako cizinci." Zasmála jsem se.

,, My jsme tady ti cizinci. No, spíš pěkně divní turisti, kteří jsou věčně ztracení, jen s tím rozdílem, že si tu nic nefotíme."

,,A co rád děláš?" Ptala jsem se dál.

,, Hraju, trochu čtu, baví mě tenis a plavání, a jinak ještě trochu hraju na klavír."

,, Taky mám ráda tenis a plavání!" Vyhrkla jsem. A čtení taky. A na klavír jsem taky hrála. Teď už jenom zpívám."

,, Zpíváš? Vidíš, tak když nám to nevyjde s cirkusem a hospodou, tak založíme kapelu."

,, Jo? A jak se budeme jmenovat? Backrooms band for survival?"

,, No spíš mě teď napadl název Kittys friends 974." Kitty očividně zaslechla, že o ní mluvíme, a připlula se na nás podívat.

,, Co? Ty taky na něco hraješ?" Zeptal se Ríša sarkasicky. ,, Asi se chce přidat do kapely." Kitty si zase jakoby zaťukala na čelo a položila před nás misku jahod. Tak ono se to o nás vážně stará.

,, Díky, Kitty." Řekla jsem. ,, Pokud bys chtěla, sháníme kytaristu." Kitty se na nás ještě chvíli dívala, a pak zase odplula.

,, Tak budeme muset asi hledat jinde." Zasmál se Ríša.

,, Jo, už to vidím. Smiler nám bude hrát na kytaru a ty ruce trčící ze zdi by mohly hrát na bicí. Můžeme mít koncert v úrovni tři, můžeme tam hrát pro Tomáše a jeho lidi." Zasmála jsem se a spontáně zazpívala text, který mě napadl.

,, Na tmu tam, na tu si pozor dej, před Smilery s baterkou neběhej, bodnout moh by tě do tvářičky nebo ukousnout ti prstíčky!"

,, Tak s tímhle tu budeme mít úspěch!" Zatleskal Ríša. Pak jsme hráli piškvorky a pexeso a cpali se, jak jen to šlo. Pak jsme si lehli u gauče a předstírali spánek. Nic se nestalo, tak jsme pak drželi hlídky, ale Kitty se k nám ani nepřiblížila, takže jsme nakonec usnuli oba. Nevím, jak dlouho jsme spali, ale probouzela jsem se, a natáhla se za teplem...A probudila se přitulená na Ríšovi. Vylekaně jsem se odtrhla a spadla z gauče.

,, Co to vyvádíš?" řekl rozespale Ríša.

,, Promiň! Já usnula na hlídce!" Blábolila jsem, rudá až za ušima. Ve skutečnosti jsem usnula spíš na něm.

,, Tak proč padáš?" Posadil se. Naštěstí si ničeho nevšiml. Uf...To mohl být docela trapas. Tím spíš, když se mi začal líbit. Ale je o dva roky mladší, a asi by to bylo divné. Navíc...backrooms není místo, se kde dáte s někým dohromady...

Pak jsme se vydali k lednici a světe div se...všechno jídlo, co jsme včera snědli, se samo doplnilo!

,, Podívej! Zase je tady spousta dobrot!" Zavýskla jsem. ,, A dokonce kakao!" Uvařila jsem nám kakao a nandala pár dortíků. Snídani jsme si vzali zpátky do místnosti, kde jsme spali s tím, že příští noc už můžeme jít do ložnic.