BACKROOMS

THE HUB - Klíče, cestovatelé a Klíčníkův dárkový koš.

,, Fajn, jsme v Hubu." Řekla jsem nadšeně. ,, Je to jasný. Tohle je naše šance!"

,, Ty...Lili...?" Oslovil mě. ,, Víš, jak jsem tehdy, když jsme se poznali, říkal, že v případě nouze bych tě tady nechal...Je ti doufám jasný, že to už neplatí." Trochu překvapeně jsem se na něj podívala. Zcela upřímně, vůbec jsem si nepřipouštěla fakt, že mu nemůžu úplně věřit. Byli jsme v tom prostě spolu. A na to, co tehdy řekl jsem, přiznám se, zapomněla.

,,N...no...To jsem ráda. Já bych tě tady taky nenechala." Řekla jsem. ,, Jsme přece tým."

,, Jo, dobrej tým. Když jsem tě uviděl poprvé, bylas cizí člověk. Ani jsem nevěděl, jestli ti můžu věřit. Ale teď jsi kámoška." Usmál se.

,, Díky. Já na to zapomněla. Nikdy jsem neměla v plánu tě tu nechat ve štychu. Nemáme tady nikoho jinýho. A být sám na tomhle místě..."

,, Navíc...žiju jen díky tobě. To tys odehnala toho Smilera, a toho Tupce. Ty máš s sebou od začátku pár důležitých věcí. A taky jsi silnější, než já." Řekl něco, co bych od kluka v životě nečekala, že může přiznat.

,, Jsem starší." Řekla jsem, jako kdyby to snad bylo vysvětlení. ,, Musím být ta statečná. A... podívej, Ríšo, my se odsud dostanem. Oba dva. Spolu!" řekla jsem rozhodně.

,, A taky nám celou dobu dáváš naději." Dodal. ,, Ještě jsem ti za to nepoděkoval."

,, Poděkuj mi, až budeme venku. Pak mi můžeš jako poděkování koupit kafe." Zasmála jsem se. Nebo...Možná flašku vína!"

,, Tu mi neprodaj." Zasmál se. ,, Ale klidně ti jí šlohnu doma." Pak ke mně natáhl ruku. ,, Tohle jsme měli udělat už dávno. Spojenci?" Jeho ruku jsem přijala.

,, Spojenci." Řekla jsem s úsměvem. Zvláštní. Backrooms nám vzalo svobodu, jistotu, naše rodiny a naše životy tam venku, které jsme z vteřiny na vteřinu opustili. Ale dalo nám to nové přátelství. Takové, které, až se odsud dostanem, ( a schválně neříkám JESTLI se odsud dostanem, protože já prostě věřím, že ano) tak určitě zůstaneme kamarádi už navždy.

Pak jsme ale před sebou něco uviděli. Byl to...Načančaný piknikový koš.

,, Jé, hele! Podívej!" Přiskočila jsem ke košíku s růžovou mašlí na držátku.

,, Co tam je? Je tam mandlová voda?" Zajímal se Ríša. ,, A jídlo?"

,, Jo! Podívej! Mandlová voda, dokonce kakao, kafíčka, spousta jídla, nějaký mýdla...Klasický dárkový koš!" Zkoumala jsem košík. Ríša si přiklekl ke mně.

,, A taky tu stojí: MAJETEK KLÍČNÍKA." Přečetl cedulku, která byla ke košíku přilepená. Prudce jsem od koše odskočila.

,, Cože? Tak...to by jsme na to asi neměli sahat."

,, Proč? Myslíš, že je to past?"

,, Ne, ale vzpomeň si. Co říkal Tomáš. Klíčník je ten, co po backrooms rozhazuje ty klíče. Nejspíš bydlí v téhle úrovni. A...tak si říkám, jestli to nebyl on, kdo nás sem dostal, protože abychom se sem jen tak dostali z Poolrooms, když si o to řekneme, to je celé nějaké podezřelé."

,, Aha vlastně. A ty myslíš, že nás slyšel, a zželelo se mu nás, a tak nás sem vzal?" řekl s náznakem sarkasmu. ,, To je taky podezřelý."

,, Možná, ale pokud je to jeho košík, měli by jsme ho asi radši nechat na pokoji."

,, A to si myslíš, že bytost, která umí svobodně cestovat úrovněmi, jak se jí zachce, si jen tak vytrousí dárkový koš? Že ho ztratí?"

,, Možná ho neztratil. Možná ho tady nechal schválně."