I přes moře hvězd ✅

Kapitola XXXVI.

Přesto že je osud ještě několikrát spojil, vždy je zas tragicky rozdělit.

Ale když po bitvě o Endor všichni slavili, vysoko nad všemi se opět setkali.

Ani jeden nemohl uvěřit svým vlastním očím, když spatřil toho druhého.

Jiskra která byla zažehnuta před lety, nikdy nevyhasla.

A milenci se opět vrhli do náruče toho druhého.

Rex si Ahsoku přitiskl na hruď přesně tak, jako onoho dne na planetě neznámého měsíce.

,,Miluji tě," zašeptal ji do ucha tak známá slova která neslyšela tak dlouho a přesto na ně nezapomněla.

,,Chybělo mi to," s úsměvem na rtech a se slzami v očích ho políbila, ani jeden nechtěl aby tento okamžik skončil.

,,Už se nikdy nerozdělíme, ne tahle," Ahsoka přikývla na souhlas ale dál zůstávala v jeho objetí.

Rex na chvíli zvedla hlavu, jen aby spatřil další ženu.

O něco mladší než byla Ahsoka, přesto ji byla tolik podobná.

Jen kdyby bylo těch hnědých očí.

Rex nechal opět slzy téct jak se jim chtělo.

Jenže tentokrát to byly slzy štěstí.

Ahsoka věděla moc dobře proč mu to neřekla dřív, jako by čekala na tuto chvíli.

Noc před devatenácti nezůstala než následků.

Přesto, byly po letech konečně šťastní.

Konec.

Tak vážení tohle byla poslední kopitola a příběh končí.
Nejsem nijak zvlášť výjimečný řečník, přesto bych vám chtěla za vše poděkovat.

Obzvláště dvou osobám, které mi svými komentáři vždy vykouzlili úsměv na tváři.

@CatherineNierthly a Zlatotlapka.

Holky, strašně moc vám za vše děkuji ❤️
Ani nevím, jak vám dostatečně poděkovat.

Tímto se loučím a brzy opět u další knížky 😉