I přes moře hvězd ✅

Kapitola XXX.

Proč? 

Nechápal o nic víc než ona; mohla to cítit. Věděl jen, že to byl rozkaz. Ale „proč“ byla otázka na později, uvědomila si, když její pohled byl přitažen zpět ke dveřím.

 Přes kov se začaly objevovat červené čáry, jak si klony na druhé straně začaly znovu prorážet cestu skrz.

 Netrvalo by to dlouho. Právě teď byla jediná otázka, na které záleželo, jak to přežijí?

V tomto okamžiku bylo prvním krokem dostat se přes tento konkrétní tým a jediný způsob, jak to udělat, bylo dostat je na zem. 

Ale její mysl se nakrátko odpoutala od problému, když ucítila náhlé vypnutí v Rexově mysli spolu s tónem jeho hlasu, když vylezl na nohy.

,,Jak se odsud dostaneme?" zeptal se a v těch slovech byla drsná, téměř oddělená kadence. Vlastně cítila, jak se odpojuje od všeho, co se děje, a i když věděla, že je to nutné, věděla, že právě tento druh oddělení ho i ji udrží naživu, přesto bylo bolestivé cítit, že se to děje. 

Rex sáhl po své helmě, nasadil si ji, než jí nabídl ruku, na kterou zírala dlouhou, nejistou chvíli, než ji konečně vzala.

Prozatím museli zůstat naživu. Cokoli jiného by se dalo řešit později.

,,Mám nápad," řekla, když se přesunula, aby zaujala bod.

,,Který je?" slyšela, jak se ptá, když sbíral blastery z podlahy.

,,Prostě je omráčíme," varovala ho a zaměřila svou pozornost na rostoucí čáry roztavené červené. 
,,Nepokoušíme se nikoho zabít."

,,Jo, no, ale řekni to i jim," odpověděl ji.

Čas, který strávili sledováním otevírání dveří, byl minimální, v nejlepším případě pár minut, ale i tak mi to připadalo jako strašně dlouhá doba.

,,Už jsou skoro u konce," zavrčel Rex tiše a zaměřoval svůj cíl.

,,Počkej," varovala Ahsoka a sledovala, jak se řady pohybují směrem k místu posledního setkání na vrcholu dveří.
 ,,Počkej."

Pak, ve zlomku vteřiny, kdy se tyto linie setkaly, se dala do pohybu.

,,Nyní!" dala znamení a vyrazila do akce mocným tlakem Síly, odstrčila dveře z rámu a rovnou chodbou a nesla s sebou několik klonů.

Rex vyšel na chodbu jako první, čímž v ostatních vyvolal jen chvíli nejistoty, zda mají nebo nemají střílet. 

To mu poskytlo dostatek příležitostí, aby jich několik vyvedl. Ale v době, kdy se jim podařilo změnit pořadí, už tam byla Ahsoka, odrážela střely a dokonale kryla Rexe.

Byli mezi sebou přesně synchronizovaní a bojovali spolu způsobem, který se jim dnes ještě nikdy nepodařilo. Pokud jeden z nich představoval nějakou slabost, druhý byl okamžitě připraven to zakrýt.

Kdyby to jen mohl být jejich skutečný nepřítel, kterému čelili.

,,R7, dostaň nám cestu odtud!" Ahsoka nařídila, zatímco pokračovali v zadržování blížícího se přílivu vojáků, a dokonce se jim podařilo postoupit trochu dopředu.

 Ale oba si byli vědomi, že ani oni to nemohou dělat věčně. Po několika napjatých chvílích se většina protihlukových dveří zavřela, takže jim zbyla jen jediná chodba, kterou museli uvolnit, což se jim podařilo relativně snadno.

,,Dobře," zamumlal Rex a rozhlédl se po svých sestřelených bratrech, když se k nim na chodbě připojili tři droidi. 
,,Co teď?"

,,Únikové moduly byly zničeny. Vzít si raketoplán je to jediné řešení," řekla mu a natáhla se k záblesku viny, který cítila v jeho mysli, i když se otočila, aby je vedla cestou ven. 

Nevěděla, jestli ho někdy dokáže zbavit pocitů, které by z toho všeho měl, ale zatraceně, kdyby to nezkusila.

,,Kluci to mají těžké," slyšela ho říkat, zlehčovala to a distancovala se. 
,,Slyšel jsi, že Maul také utekl?"

,,Neutekl," přiznala a jen krátce se ohlédla přes rameno. Nebyla spokojená s volbou, kterou musela udělat, ale ani mu nechtěla lhát. ,,Pustila jsem ho ven."

,,Co? Proč? "

,,Myslela jsem, že bych od něj mohl dostat nějaké odpovědi. A když se to nepodaří, tak jsem ho využila jako rozptýlení."

Cítila z něj vzplanutí hněvu, když za ní zapadl, ale rychle následovalo zarmoucené přijetí. Věděl, v jaké situaci se nacházejí.

Oba udělali věci, za kterých by se dnes nenáviděli.

Omlouvám se, Rexi.

Ne. Udělal jsi, co jsi musela, pomyslel si, když procházeli lodí.
Kdybys to neudělal, možná už jsme oba mrtví. Vždy jsem to myslel vážně. Jsem s tebou. O tom nepochybuj.

Nebudu. 

Děkuji.

Ta myšlenka jí přišla skoro jako povzdech. 

Přála si říct víc, ale prostě nebyl čas. 

Jednoduše je bude muset dostat ven živé, aby měli šanci si věci promluvit.

Dostanu tě odtud... bez ohledu na to, co to stojí, pomyslela si, ne kvůli němu, ale také kvůli sobě, a neměla nejmenší pochybnosti, že jeho myšlenky jsou podobné