I přes moře hvězd ✅

Kapitola XXIII.

Ahsočino rozloučení s Bo-Katan, Koskou a jejími dalšími přáteli z Nite Owls, spolu s Maulovým odevzdáním Radě, vše vypadalo jako by se odehrálo až příliš rychle. 

Nezdálo se, že to trvalo tak dlouho, než kráčela po můstku křižníku s Rexem po svém boku, oplácela pozdravy a děkovala členům můstku, stejně jako vědoucí úsměvy některých mužů, kteří je znali lépe a kteří to slyšeli.
Zvěsti o tom, co se stalo dole na Mandalore. Cítila radost z jejich souhlasu, když stála po Rexově boku a sledovala, jak loď skáče rychlostí světla. 

Ale jak se dívala, jak ty stuhy světla prolétají kolem, zjistila, že se její myšlenky stále více obracejí k tomu, co je čekalo na konci jejich cesty.

Rada.

Bylo by to poprvé, co se s nimi setkala od doby, kdy opustila Řád, a dokonce i nyní byla úplně jinou osobou, než byla v okamžiku, kdy se rozhodla odejít. 

Viděla věci, o kterých by se nikdy nedozvěděla, když byla ještě součástí Jediů... dozvěděla se pravdy, k nimž se zdálo že jsou slepý.  Zeptali by se jí, jestli má v úmyslu se vrátit, ale ona na to nemyslela.

 Ne, pokud se neřešily některé velmi zásadní věci.

,,Něco...máš na mysli?" najednou slyšela, jak se jí Rex ptá.

,,Jako Jedi... jsme byli vycvičeni jako strážci míru, ne vojáci," začala pomalu a snažila se vyjádřit své myšlenky. 
,,Ale od doby, kdy jsem byla padawanem, jsem byla jen voják."

,,No...nepoznal jsem jiný způsob," odpověděl Rex stejně pomalu, když se otočila, aby se na něj podívala. 
,,Dává nám to všem klonům - smíšený pocit z války. Mnoho lidí si přeje, aby se to nikdy nestalo, ale bez toho...my kloni - bychom neexistovali," dokončil a vypadal téměř ztraceně, když to řekl.

Byl to fakt, kterého si byla až příliš vědoma.

 Lehký zvrat osudu, malý obrat na cestě tohoto rytíře nebo senátora a tohoto muže, kterého milovala...tohoto muže, který byl dobrý, statečný a spravedlivý...nikdy nebyl stvořen...nikdy se nenarodil.

A poté, co ho za posledních čtyřiadvacet hodin o samotě tolikrát ztratila, byla tato myšlenka prostě příliš trýznivá... příliš nespravedlivá. Natáhla se, vzala jeho ruku do své a pevně ji sevřela mezi nimi.

,,Takže z toho všeho vzešlo něco dobrého," řekla a zvedla jejich spojené ruce mezi tváře, skoro jako by tu ruku mohla políbit. 
,,Republika si nemohla přát lepší vojáky...ani já lepšího přítele."

Protože byl jejím přítelem, než čímkoli jiným.

 Ale ani ona nebyla dost drzá, aby ho tady přímo před všemi muži políbila. 

Uvolnila tedy ruku, kterou držela, zvedla svou uvolněnou ruku, aby mu nabídla pozdrav, a snažila se sdělit vše, co nedokázala vyjádřit slovy v očích.

A Rex vrátil ten pohled, vrátil ten pocit, tlukot srdce za tlukotem srdce, když zvedl ruku na pozdrav. 

Cítila, jak z něj jeho láska k ní proudí jako sladký proud životodárné vody, a ten cit opustil její srdce plné až k prasknutí.

Miluji tě. Tvůj život je můj život. Kam půjdeš, budu tě následovat.

,,Veliteli Rexi, přišla zpráva," oznámil jim náhle palubní důstojník, čímž se zlomil okamžik mezi nimi.

,,Chceš se podívat?" zeptal se jí Rex a kývnutím přes rameno je oba setřásl. 
,,Mohlo by to obsahovat aktuální informace o úsilí generála Kenobiho."

"Běž," řekla s úsměvem, stále se vznášela v intenzivní výměně emocí. 
,,Jsem si jistá, že jsou to ty nejlepší zprávy."

Rex na ni naposledy přikývl, než následoval palubního důstojníka zpět do promítací místnosti a nechal Ahsoku její polomeditaci.

Ale jak se zahleděla do rozmazaného hyperprostoru, její mysl začal naplňovat chaos a temnota.

,,Musíš si vybrat!"

,,Neposlouchej ho, Anakine!"

Záblesky světla...zákeřné praskání silových blesků...

,,To není způsob Jediů. Musí žít! "

,,Jestli zemře...pokud zemře, ztratím ji!"

,,Je příliš nebezpečný na to, aby zůstal naživu."

Maso tající z kostí, sežehnuté strašlivou silou blesku...

,,Prosím - ne!"

,,Potřebuji ho!"

Anakine!

Modrý záblesk světelného meče...mistr Windu křičí v agónii...

,,Neomezená síla!"

Sama málem křičí bolestí a klopýtá, když její mysl zaplavuje bolestně známý blesk...

,,Co jsem udělal?"