Bakugou × y/n - singer

profláknutý den

Minule jste četly:

Nakonec jsem se během filmu schoulila ze sedu do lehu a úplně na konci filmu začal usínat. Přesně když skončil a začali hrát titulky, které se téměř hned vypnuli a začlo hrst něco nového, jsem už byla v polospánku. Celý film jsem vnímala i konec si nějak pamatuju, ale, že Katsuki vypnul televizi si už nepamatuju. Nevím jak jsem mohla být unavená když jsem celý den spala, ale možná z toho, z přebytečné neúnavy.

.....................................................................

Ráno jsem se probudila a podle počasí jsem poznala, že asi nebude sedm ráno. Venku totiž lilo jako z konve a v takovém počasí se nejlíp spí.

Promnula jsem si oči a podívala jsem se na hodiny nad televizi, ukazovali půl dvanácté. Takže byl cca čas na oběd. Převalila jsem se na druhou stranu a pak si zývla. Nakonec jsem se převalila na záda kde jsem se protáhla a z postele konečně vstala, spalo se vážně skvělě.

Z místnosti jsem vyšla a rozešla jsem se jiné, tě která byla nejblíž. Moc si nepamatuju kde jaká byla, ale že tudy vedla kuchyň s obývákem jo.

Došla jsem do kuchyně kde už stál Katsuki u kuchyňské linky a něco tam kuchtil. Došla jsem k němu a při chůzi jsem si potichu zývla.

,,Dobré ráno" řekl aniž by se otočil.

,,Tys mě slyšel?" zeptala jsem se a on kývl. ,,Dobré ráno" usmála jsem se i když jsem věděla, že můj úsměv nevidí.

,,Sedni si ke stolu, už to bude" řekl.

Udělala jsem jak chtěl a k hnědému dřevěnému stolu si sedla. Byli u něj i tři dřevěné židličky ve stejné barvě jako stůl. Ty, ale na to rozdíl od stolu, na sobě měli tenké pod sedáky.

Katsuki to opravdu během chvilky měl. Jídlo dál na dva talíře a k tomu každému chleba. Mně jeden krajíc a sobě dva. Ani bych dva nechtěla protože tenhle už byl vážně veliký.

Talíře dal jeden přede mě a jeden před volnou židli, kde si pak sedl a do jídla se pustil stejně jako já.

,,Je to dobré" usmála jsem se po polknutí prvního sousta. Měli jsme vajíčka s chlebem.

,,Dělal jsem to já, takže je jasné, že to je dobré" odpověděl a dál si do pusy další sousto. Jen jsem nad tím s úsměvem protočila očima.

Po dojezení nám Katsuki vzal talíře a dál je do dřezu.

,,Už jsi někdy boural?" začala jsem nějakou konverzaci.

,,Ne, proč?" zeptal se a došel zpátky ke mně.

,,Zajímalo by mě kolik to stojí nabourat třeba tvoje auto" řekla jsem, ale hned jsem nervózně dodala: ,,tím nechci říct, že ho chci nabourat neboj, jen se ptám".

,,V klidu" řekl. ,,Není to levné, ale ještě jsem neboural" dodal.

,,Ty jo?" zeptal se.

,,Jednou málem, ale táta to naštěstí stihl zatočit" usmála jsem se.

,,Bude v pořádku, uvidíš" snažil se mě uklidnit.

,,Děkuju" usmála jsem se.

,,A kdy pojedeme domů?" změnila jsem téma. Nebylo v plánu se do dostat až za rodiči, ale stalo se..

,,Vadim ti tu?" zeptal se s úšklebkem.

,,Co?- N-ne to ne, já jen uhm.. jen se ptám aby se strejda nebál nebo tak" vysvětlila jsem s nervózním úsměvem.