Bakugou × y/n - singer

Tsuyu.. kdo že?

Minule jste četly:

,,A tohle je tady dobrý nápad" řekl a alkohol si u sebe nechal. Ledničku zavřel a že skříňky si vytáhl dvě skleničky se kterými došel ke mně.

............................................................

Pití nám nalil a takhle to trvalo dvě hodiny dokud jsme nebyli trochu pod vlivem.

Nahnula jsem se pro flašku, ale ta spadla na zem. Byla prázdná, ale to mi nedošlo.

,,Jee" zasmála jsem se a pro láhev se naklonila. Naklonil se i Kaibara a lehce jsme se bouchli do hlavy.

,,Není ti nic?" zeptal se se smíchem a dál mi ruku na čelo aby se ujistil, že tam nic nemám.

Smála jsem se dál dokud mi mé oči nezapadli do jeho.. teda.. nevěděla jsem, že to je Kaibara. Úplně jsem zapomněla, že jsem u něj a ne u.. Katsukiho.

,,Neboj" zašeptala a podívala jsem se na jeho rty. Myslela jsem si, že je to Katsukim ne Kaibara, vážně jsem ho i viděla tak jsem se nijak nebránila.

Přiblížila jsem se k němu a jeho rty spojila s mými. On mi dal ruku na líco a já jemu kolem krku.

,,Katsuki tohle není dobrý nápad.., ale musím to něco říct" řekla jsem když jsem se náhle odpojila.

,,Katsuki?" zeptal se a já se vzpamatovala.

Počkat co?

,,Kaibaro? p-promiň přeřekla jsem se, já.. já myslela, že jsi Kazsuki.." vysvětlila jsem nervózním hlasem. Katsuki jsem chtěla říct.. vážně mi nedošlo, že jsem políbila Kaibaru.. nevím proč jsem si myslela, že je to Katsuki. Tohle si nedopustím. Prostě.. prostě ho miluju.. to neovlivním. Nevybereme si koho budeme milovat.

,,Uhm" vydala jsem ze sebe a nervózně se zasmála. ,,Můžeme na to zapomenout?" zeptala jsem se a on kývl na souhlas.

,,Tajemství?" zeptal se a já kývla. Dal mi jeho dlaň na mou tvář a naposledy své teplé rty přiložil na ty mé.

,,Ne.." odtáhla jsem ho od sebe.

,,Prosím" podívala jsem se do boku.

,,Dobře" řekl a odmlčel se.

,,Už by jsme měli jít spát, venku už je světlo" řekl po menší chvilce ticha. Ani jsem si toho světla nevšimla.

,,Tak já už půjdu teda" řekla jsem a vstala ze země.

,,No můžeš zůstat tady, v ložnici mám dvě postele. Bydlel tady se mnou totiž příbuzný, ale už se odstěhoval" navrhl. ,,Stejně jsme oba dva unavení a unavená řídit nemůžeš" dodal.

,,To je pravda.. děkuju" usmála jsem se. Pak vstal i on a všechno dál na linu.

Společně se mnou došel do ložnice. Ze skříně vytáhl jedno jeho tričko a kraťasy, oboje bylo černé a voněli jako nové vyprané.

,,Na, nemůžeš spát v šatech" usmál se a oblečení mi podal. Pak si promnul oči a zyvl si.

,,Děkuju" usmála jsem se.

,,Půjdu za dveře ať se můžeš převléct" řekl a tak i udělal. Já jsem se rychle převlékla a on se vrátil, asi se převlékl na chodbě protože byl v jiném oblečení než odešel.

,,Budeš spát místo mě, já mám větší" řekl.

,,Ne mě ta malá stačí" usmála jsem se. Byli tam totiž dvě postele, jedna manželská a druhá obyčejná pro jednoho.

,,Už jsem řekl" mrkl na mě a do postele pro jednoho si lehl.

,,Tak dobře" usmála jsem se spíš pro sebe a do manželské postel si lehla. Ještě předtím než jsem se snažila usnout, jsem strejdovi napsala, že u někoho spím aby se nebál. Pak jsem se zakryla peřinou a začala jsem usínat což mi i šlo.