Úvod (o čem příběh je) se dozvíte v první kapitole pod názvem 'úvod', kde je vážně pouze jen úvod. (má jen 110 slov)
Čti a dozvíš se 😉, užijete si příběh <33
🔺UPOZORNĚNÍ:🔺
- v příběhu nejsou quirky, u.a. je konzervatoř pro nadané žáky
- bakusquad...
Obě dvě jsme si sedli do auta a já vyjela. Ano mohla jsem ji objednat a nechat dovést, ale radši se na ni podívám a taky si na ni Sednu abych shodnotila materiál.
Jde poznat, že se o mě většina lidí bojí.. vždyť mi umřela mamka a táta se dřív jak za dva roky nevzbudí..
Pořád se snažím usmívat a chovat se jakože je všechno v naprostém pořádku i když absolutně není. Dennodenně na oba dva myslím a přeju si aby byli v pořádku. Táta tady a mamka v nebi. Všichni koho kolem sebe mám mi, ale zlepšují náladu a za to jim neskutečně děkuju. Nezapomenu úplně, ale můj smutek mi to o hodně na tu danou chvíli sníží.
Ale přemýšlím nad tím, že si nechám předepsat tabletky na uklidnění. Vždycky když jsem naštvaná nebo smutná a moc to neprojevuju tak se to projeví později a v mnohém horším stylu.. a nechci aby jsem tak ublížila blízkym.
Byla jsem ve svých myšlenkách.
Pak mi před rukou zamávala a zeptala se mě znovu.
,,C-co? Jo jsem. Jdeme?" řekla jsem s úsměvem. Jí došlo na co jsem myslela a taky pochopila, že žádné řeči mi to nezlepší.
,,Jdeme" usmála se zpátky a z auta vyšla.
Mohla jsem takhle sedět asi pěti minut, zabraná do svých myšlenek. Arisu do mě mezitím něco mluvila a asi si nevšimla, že ji nevnímam.
Zadní sedačky jsem dala dolů a bylo tam akorát místo na sedačku. Ta naše co máme teď by se tam výborně vešla a ještě nějaký menší prostor by tam zbyl. Asi vyberu podobnou a pokusím se i ve stejné velikosti.
Auto jsem zamknula a rozešli jsme se do obchodu.
Vešli jsme dovnitř a hned na nás vykoukli různé dekorace a další věci.
Rozešli jsme se směrem dál kde sedačky byli dokud jsme k nim nedošli.
,,Asi bych dala i stejnou barvu, ta tam nejvíc seděla" řekla jsem Arisu.
Sedačku jsme měli světle šedou. Dala se roztáhnout a mohli na ni spát pohodlné tři lidi a kdyby byli pomalu jak sardinky tak i čtyři. Byla do písmene 'L' .
,,Jo, to je dobrý nápad" souhlasila a společně jsem se začali dívat po sedačkách. Vybírali jsme asi půl hodiny. Dívali jsme se, taky jsme si na ně sáhli a posadili se.
Žádná se mi nezamlouvala, až na jednu. Jedná byla vážně pěkná a ještě k tomu ve stejné ceně jako ta předchozí. Jak vím cenu předchozí? Jednoduše, nedávno jsem se na cenu ptala.
(Asi takhle: )
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Co tahle?" zeptala jsem se Arisu.
,,Ta se tak vážně hodí a je větší než ta předchozí takže je lepší" řekla.
Větší?
Tak snad se vleze do auta
Zrovna kolem nás procházel nějaký pán, který tady pracuje.
,,Dobrý den.. ehm" nevěděla jsem co říct. On se otočil a zjistila jsem, že to nebyl pan, ale kluk ve stejném věku jako já. Měl fialové vlasy a spící oči. Jakoby celou noc nespal
,,Chcete zaplatit?" zeptal se a zývl si.
,,Ano, a pomohl by jste mi i stou sedačkou do auta prosím?" zeptala jsem se, ale to ne už nevnímal.
,,Ehm h-halo?" zamávala jsem mu před obličejem.
,,Nic" řekl a odešel.
,,Co?" podívali jsme se s Arisu na sebe.
To jsem nějak nepochopila
,,Omluvte ho, celou noc nespal a celkově není moc společenský" přišel k nám další kluk v taky asi stejném věku.
,,Tak s čím by jste potřebovali pomoc?" zeptal se mile a tleskl rukami.
Měl tmavě hnědé vlasy a černé oči. Krásný úsměv a už na pohled byl přátelský.
Neuvědomila jsem si to a trošku jsem se na něj zadívala.
,,Y/n" drncla do mě trošku Arisu abych se probrala.
,,Dobře, pojďte se mnou k pokladně" řekl a došel k ní. Nebyla nijak daleko, jen šest kroků od sedačky.
,,Budete platit kartou nebo hotově?" zeptal se a něco na počítači naklikal.
,,Hotově" vydala jsem ze sebe a nedokázala jsem z něj spatřit oči.. nevím proč.
,,Dobře, bude to 51 780 jenů" řekl a podíval se na mě, protože to já jsem měla platit, a naše oči se na malou chvíli střetli.
,,51 780 jenů" zopakoval a s lehce natáhnutou rukou a oční kontakt nepřerušil. (51 780 ¥ = 10 000 Kč = 399,89 €)
,,J-jo" vzpamatovala jsem se. Hlavu jsem sklonila ke kapse a z ní vytáhla peněženku, čímž jsem oční kontakt přerušila.
Z peněženky jsem peníze vytáhla a podala mu je se slovy ,,tady" a dala jsem mu přesně.
Peníze si převzal, dál je do kasy a pak se čelem otočil na dveře za sebe. Něco tam řekl a z místnosti vyšli čtyři další kluci.
Přišli k sedačce a krabice, které byli za ní vzali. Samostatná sedačka, která byla vystavená byla jen na podívání se. Jinak si ji musím sestavit doma sama.
,,Kde máte auto? Jste tady autem že?" zeptal se když došel ke mně.
,,Jo máme, dovedu vás" usmála jsem se a z obchodu vyšla.
Došla jsem k autu, které jsem odemkla a pak otevřela i kufr. Do něj mi všichni začali dávat věci, které jsem si právě koupila mezitím co jsme s Arisu stáli u auta a jen je sledovali.
