Bakugou × y/n - singer

krátká polštářová bitva

Minule jste četly:

,,Zpíváš vážně nádherně" pochválila mě a pak poslouchala dál.

,,Děkuju" usmála jsem se na ni a taky poslouchala.

................................................................

Další pět hodin jsem se tak různě bavili, smáli a tak dále. Pak jsme se podívali i na nějaký film a nakonec usnuli.

--

Ráno jsem se probudila a podle rámusu, který jsem slyšela mi došlo, že jako druhá. No právě ten rámus mě probudil. Oči jsem si promnula a otevřela. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla jsem Arisu, která zvedla svoje kelímky s fixami a pastelkami.

,,Ale ale špičková růženka se nám že stoletého spánku probudila?" zeptala vše se smíchem.

,,Ty si mě probudila" řekla jsem a zývla si.

,,Oh, já myslela, že tě probudil svým kouzlením polibkem princ Katsuki Bakugou a tím že osvobodil že stoletého spánku" řekla a zasmála se ještě trošku. Nebylo to vysmívání, byl to obyčejný nevinný smích.

Posadila jsem se a vzala jsem první polštář na který jsem sáhla. Plnou silou jsem ruku odrazila a polštář po Arisu hodila. Ona ho vzala zpátky, ale netrefila mě. Já jsem ho tedy vzala a hodila zpátky po ní, pak jsem vzala další a znovu ho po něm hodila.

Nakonec se z toho stala polštářová bitva, která trvala asi půl hodiny.

,,Kolik, že je?" zeptala jsem se se smíchem ještě unavená.

,,Vstala si ve dvě takže teď je tak půl třetí" řekla a smála se dál.

,,Co? Já jsem spala tak dlouho?" zeptala jsem se a sedla si. Doteď jsem totiž ležela na zádech a náročnou bitvu, kterou jsem vyhrála, vydýchávala.

,,Vždyť ti říkám, Šípková Růženka" řekla a lehce se zasmála, dobře jsem věděla na co naráží. Na Bakuga.

,,Ne" řekla jsem se smíchem a dala jí ještě jednou ránu polštářem.

,,Vzdávám se, jsi vítěz" řekla a dala ruce nad hlavu.

,,To už jsem byla když jsi to vzdala před chvíli, teď jsem svoji výhru jen víc potrvdila" usmála jsem se na ni a z postele vstala. Protáhla jsem se a polštáře vrátila zpět na jejich místo kam patří. Taky jsem ji postel ustala.

,,Nemusíš mi stlát" usmála se na mě a došla ke skříni.

,,Ale musím, ty by jsi to n udělala" řekla jsem a peřinu uhladila.

,,To je pravda" souhlasila a že skříně si vytáhla nějaké oblečení.

Já jsem si mezitím došla ke svému, které bylo na židli.

,,Co na to říkáš?" zeptala se mě.

,,Hmm.. nevypadá to špatně" přiznala jsem. Ukazovala mi obyčejné krátké riflové kraťasy do pasu a topové pruhované tričko s větším výstřihem a za krkem zavázané.

,,Že" řekla pyšně. Jen jsem se lehce usmála a začala se převlékat. Ona se převlékla taky a k tomu si ještě dala náramek a náhrdelník s malých mušliček.

,,A dneska.." řekla a tajemně se s úsměvem odmlčela a dělala jakoby nic neřekla.

,,Co dneska?" zeptala jsem se a ona hrála, že mě neslyší.

,,No taak" došla jsem k ní.

,,Dobře" řekla a otočila se na mě.

,,Dneska pojedeme nakupovat" řekla s nadšením. Je pravda, že jsme dlouho takhle nakupovali když se nepočítá koncert kde jsme si kupovali jen věci na něj.

,,Dobře" usmála jsem se.

Pak jsme z pokoje vyšli a sešli schody dolů. Došli jsme do kuchyně a tam nikdo nebyl, její rodiče byli v obýváku.

,,Dobré ráno holky" řekla nám její mamka.

,,Dobré ráno" usmáli jsme se na ni.

V kuchyní jsme si udělali ledovou kávu a s ní odešli zpátky do pokoje.

Tam jsme byli ještě nějakou dobu.

,,Na oběd by jsme si na něco mohli zajít" napadlo mě.

,,Zvu tě" řekla a stoupla si s tím, že si dala ruce v bok.

,,Už si za mě platila včera-" ,,to nevadí, moje pozvání nemůžeš odmítnout" řekla a za ruku mě z její postele zvedla a dotáhla až ke vchodovým dveřím.

,,To je pravda" řekla jsem a obula si boty.

Arisu si ještě vzala kabelku, kterou měla dole a v ní už přichystané věci. Jen si do toho dala mobil a měla všechno.

Mně zase půjčila její kabelku a do ní jsem si dala svůj mobil a peníze.

(Nějak tohle měla Arisu: )



Nasedli jsme na autobus a jeli do centra- tak počkat-

Nezapomněla jsem na něco?

Hned jak mi takhle otázka proletěla hlavou tak mi začalo volat neznámé číslo.

Mobil jsem vzala do ruky a na číslo se podívala. Vážně mi nebylo povědomé. Napadlo mě že se zeptám Arisu jestli neví kdo to je, ale pak jsem se rozhodla, že to rovnou zvednu.

,,Halo?" zeptala jsem se když jsem si zmatená mobil přiložila k uchu.

,,Halo? Y/n?!" ozvalo se na druhé straně.

,,My se známe? Kdo tam je?" zeptala jsem se, hlas mi sice byl povědomí, ale nevěděla jsem kdo to je.

,,Tady mina!" řekla osoba nadšeně.

,,Ahaa" řekla jsem s nervózním úsměvem. Právě mi totiž došlo na co jsem zapomněla.

,,Mino promiň, že jsem ti nenapsala, že nepřijdu, měla jsem toho moc a úplně mi to vypadlo" zašeptala jsem. Nepotřebovala jsem totiž aby celý autobus slyšel, že mám právě na dráťe Minu-.. dál nevím.. to je trapné..

,,Proč šeptáš?" zeptala se mě šeptem Arisu, která se ke mně lehce naklonila aby mi dala vědět, že mi věnuje pozornost.

,,Jo y/n, proč šeptáš?" zeptala se mě Mina, ale normálním hlasem.

,,Nechci aby ke mně celý autobus přišel a platil mi za to, že jim seženu tvůj autogram když s tebou volám" zašeptala jsem. Je to sice dobrý nápad jak vydělat peníze, pokud mi mina souhlasila.. přece jenom jsme takhle už využili denkiho, ale teďka nechci.

,,Aha, dobře. Každopádně s tím přespáním je to v pořádku" uff ,,ale jen pokud u mě s Arisu zítra přespíte" dodala s radostí.

,,Uhm" otočila jsem se na Arisu aibik si z číhá na chvíli dala pryč.

,,Mina se ptá jestli u ní zítra nepřespíme" řekla jsem ji a ona s úsměvem souhlasně hlavou kývla nahoru a dolů.

Mobil jsem vrátila zpátky k uchu a ,,můžeme" ji odpověděla.

,,Jejjj!! Dobře tak zítra v pět buďte u bakusquad domu a pojedeme ke mně, sami ještě nevíte kde to je" řekla opět nadšená a hovor vypnula. Přijde mi, že je šťastná a nadšená pořád což je samozřejmě jen dobře. Je hezké vidět tak pozitivního člověka, mně samé to vytváří úsměv na tváři a zlepšuje den, nebo chvíli.

~~~~~~~

Děkuji za přečtení <33

1 037 slov