Bakugou × y/n - singer

poprvé s ním

(Bakugou - jen tlustým písmem, y/n - kurzívou a podtrženě, společně - tlustým písmem, kurzívou a podtrženě)

Minule jste četly:

Nikdo mě neslyšel, teda kromě paní která se mi hrabala ve vlasech. Mluvila jsem potichu a ještě tady mina pustila hudbu. Katsuki někam na chvíli odešel a zbytek si spolu o něčem povídal. Chvíli jsem i přemýšlela jestli o tom ostatní ví.

.....................................................................

Čas ubýval neskutečně rychle. Už jsem dokonce slyšela i jak je venku rušno. Není divu, však za patnáct minut začínáme.

Celou dobu příprav jsem si všechny hudby, které budu zpívat nebo kdyby se něco stalo by se zpívali, opakovala.

,,Ale já ji znám!" uslyšela jsem hlas.

Zmateně jsem z židle vstala a že stanu vyšla. Uviděla jsem strejdu dál kde ho drželi sekuriťaci a nechtěli ho za žádnou cenu pustit dovnitř. Pan byl celý v černém, měl kšiltovku a černé brýle takže jsem věk nedokázala odhadnout. Byl, ale silnější, vlasy měl tmavě modré a vypadal jakoby on sám byl zákon. (Iida)

,,To je v pořádku znám ho, je to můj strejda" zavolala jsem na pána. Jen kývl a strejdu pustil dovnitř.

Strejda ke mně hned došel a objal mě.

,,Stihl jsem to" řekl z úsměvem.

,,Už asi nemáš čas, jen jsem ti chtěl popřát hodně štěstí a aby jsi věděla, že tady jsem. Budu v první řadě" usmál se.

,,Jo a" řekl a vytáhl telefon.

,,Pane prosím" řekl sekuriťákovi. Ten telefon chytil, strejda si ke mně stoupl a vyfotil nás.

,,Tak ahoj" usmál se.

,,Ahoj" usmála jsem se zpátky a on zase odešel.

Vrátila jsem se do stanu. Chtěla jsem jít ke svému místu, ale někdo ke chytil nad dlaní a někam vtáhl. Když jsem spozorovala kdo to byl a kde jsem zjistila jsem, že mě katsuki zatáhl za svůj závěs.

,,Uhm" začala jsem. Asi něco chtěl říct, ale tohle bylo důležitější.

,,Když jsme spolu.. to.. tak jsi.. měl ochranu?" zeptala jsem se. Lezlo to se mnou jak s chlupaté deky.

,,Asi ne, proč?" zeptal se.

,,Ne jen tak se ptám, já jsem, ale tabletku měla" dodala jsem. Na to mi jen kývl.

,,Za chvíli jdeme, už musím" řekla jsem a od něj odešla.

Takže..

Paní mi dodělal úplně poslední úpravy a byl čas.

Moje celá vyzáž se skládala už se zmíněného oblečení, rozpuštěných vlasů zaručených do lehkých vln. Oči jsem měla nádherné namalované do studených barev. Krásné kouzelné linky, velké řasy a studenou světle růžovou rtěnku. Jako obuv jsem měla černé podpatky na tenkém podpatku a u kotníků zavázané. Samozřejmě jsem měla ještě obvázanou ruku, ale už mě to ani nebolelo. Obvaz jsem, ale měla černý aby se to víc hodilo. Popravdě mě to ani nebolelo když jsem podepisovala revers, jen to hodně štipalo a ještě ten den v noci to bylo celkem v pohodě.

Ze stanu jsme vyšli a došli pod schody zezadu. Publikum už nějaký pohyby viděli takže nás začali povzbuzovat a tešilo se.

Všichni vyšli po schodech a já šla jako poslední. Dala jsem nohu na jeden schod, ale nešlo to.