Bakugou × y/n - singer

překvapení

Minule jste četly:

,,Nechtěli jsme se najíst?" zeptala jsem se Arisu nechápavě.

,,Chtěli, tak asi potom" pokrčila rameny a vyšla z pokoje. Pak jsem vyšla i já a následovali jsme Minu až k jejímu autu.

..................................................................

Nasedli jsme do auta a jeli ani ne dvacet vteřin. Nevím proč to auto vůbec startovala, je to vážně blízko.

Vešli jsme dovnitř a všechny tři nás přivítala Arisina mamka.

,,Ahoj holk- PANE BOŽE TO JE MINA!!!" zařvala přes celý barák. Jo heh ona je taky takový fanoušek.

,,Mami uklidní se" řekla Arisu a chytla ji za ramena.

,,Uklidnit se? Jak ty nemůžeš vyšilovat radostí!!" nechápala.

,,Sice ji vidím podruhé ale pořád!!" dodala.

,,S minou jsme kámošky a ani byla jsem hodně v šoku když jsem ji poprvé potkala" vysvětlila ji.

,,Počkat, podruhé?" zeptala jsem se nechápavě.

,,No musela jsem se dohodnout s rodiči od Arisu a tvojim strejdou" vysvětlila.

,,Doufám že si ty-" její mamka to ani nedořekla protože ji Arisua dala ruce před pusu. Strašně moc miluje překvapení a když má pro nás mina překvapení? Ta mina? Tohle si nenechá zničit.

Po chvíli se její mamka uklidnila a po tom co ji mina dala její autogram na kuchyňskou zástěru, po druhé.

Odběhli jsme do Arisina pokoje a zavřeli jsme se jinak by tady pořád lezla její mamka.

Arisu byla sbalená během chvilky a během další chvilky jsme byli na místě kam nás Arisu odvezla.

,,Tak počkat" vystoupla jsem z auta.

,,to je letiště!?!" řekla jsem nadšeně.

,,Cože?!" přidala se Arisu a z auta rychle vystoupila.

Mina z auta vytáhla klíče a s úsměvem z auta vystoupila k nám. Dala si ruce do kříže a z úsměvem začala mluvit.

,,Až zjistíte, že my tři plus celý bakusquad jedeme na Milos tak budete ještě víc jinde" dořekla a nám došlo co právě řekla.

,,COŽE???" řekli jsme ve stejnou chvíli s Arisu nejvíc strašně šokovaným hlasem co to šlo.

K mine jsme ten kousek doběhli a objali ji.

Milos je řecký ostrov v Egejském moři, severně od Kréty, nejjihozápadnější ostrov v souostroví Kyklady. Spolu s blízkými neobydlenými ostrůvky tvoří stejnojmennou obec. Ostrov Milos má rozlohu 150,6 km² a obec 160,147 km². Nachází se 120 km východně od pobřeží Lakónie.

Mamka mi vyprávěla, že tam jednou byla. Tenhle výlet napadl tátu a přesně tam chtěl jen z jediného důvodu. Mamka se tak vždycky chtěla podívat, ale nikdy neměla možnost a na tom ostrově přesně na pláži ji táta požádal o ruku. Já jsem se o rok později narodila.

Říkala mi, že je tam nádherně a, že se tam alespoň jednou za život musím podívat. I podle fotek, které mi ukazovali i podle fotek z internetu to tam je krásné. Taky, ale to nemůžu brát stoprocentně, protože internet má kolikrát lživé informace a fotky jsou skoro devatenáct let staré. To mi připomíná, že mi za chvíli bude osmnáct, to už mi ten lístek v autobuse pod patnáct asi neprodají, škoda.

,,Dobře, ale teď musíme jít, aby jsme všechno stihli, lístky jsou už koupené" řekla a rozešla se ke dveřím.

,,Co? A kolik vám máme dát?" začala jsem se ptát. Takhle to totiž nejde, stojí to hodně.

,,Nic nám dávat nebudete a ani se nám to nezkoušejte rozmluvit" řekla a šla dál.

My jsme se s Arisu jen usmáli a z kufru si vzali naše věci. Kufr jsme pak zavřeli a Mina auto z dálky zamknula. Došli jsme k ní a když jsme se objevili vevnitř tak už tam byl zbytek bakusquadu. Byli od nás jen pár metrů.

Na všechny jsem se s uvítacím úsměvem usmála, ale když mi pohled jsem na Bakuga dívající se jen a jen na mě tak jsem se zasekla.

,,Y/n?" řekla mé jméno v otázce Arisu když si všimla, že nedávám pozor.

,,J-jo" vzpamatovala jsem se a šla dál.

Ona se jen podezřelé zasmála a šla dál. Určitě si něco myslí.. ach jo.

Celou cestu když jsme šli k ostatním tak jsem na sobě cítila pohled a přesné jsem věděla čí je. Chtěla jsem se podívat a zkontrolovat si to, ale nechtěla jsem Arisu vysvětlovat proč se na něj pořád dívám, ale docházelo mi, že to je on.

,,Tak můžeme?" zeptala se mina a všichni souhlasili. Prvně jsme si dali kufri kam máme a pak už jsme šli do nemalé fronty, která se posouvala překvapivě rychle. Taky jsem si všimla, že si ve frontě všichni tedy: mina, bakugou, denki, sero a kirishima dali kšiltovky s brýlemi. Ani se jim nedivím, taky bych nechtěla aby mě celé letiště začalo otravovat tím, že chce autogram nebo fotku. Sice bych za mě byla ochotna to udělat, ale ne padesáti lidem s tím, že spěchám do letadla.

Když jsme přišli na řadu tak nám paní vše schválila a mi jsme mohli vstoupit dovnitř. Posedali jsme si podle toho jaké jsme měli čísla sedadel, a všichni jsme seděli nějak uprostřed.. na nejbezpečnějším místě v letadle. Sice se takhle budou špatně fotit fotky, ale alespoň je tady věští bezpečí. Nebudu lhát, trošku se vážně bojím, je tu sice menší riziko, ale pořád nějaké je.

Já jsem seděla s Arisu na levé straně s tím, že u okna byla Arisu. Bylo mi jedno kde budu sedět a ona mě už v řadě prosila o místo u okna. Před námi seděl sero s denkim s tím, že u okna byl denki. I denki sera přemlouval o stejné místo, někdy mi přijde, že si to dva jsou strašně podobní a to se znají jen pár dnů. I když ona o něm ví hodně. Na pravé straně hned vedle nás seděl Bakugou, seděl tam úplně sám a seděl u okna. Naproti němu seděli mina s kirishimou s tím, že Kirishima byl u okna.

,,Dobrý den, vítám vás v naší letecké společnosti a děkujeme, že jste si vybrali právě nás. Za chvíli budeme startovat tak se pohodlně usaďte a čekejte. Náš let, který bude trvat 12 hodin, bude končit na letišti v Istanbulu. Ti co letí dál budou muset přestoupit do jiného letadla. Přeji příjemný let. Hello, welcome to our airline and thank you for choosing us. We will start in a moment, so sit back and wait. Our flight, what will be 12 hours, will end at Istanbul Airport. Those who fly on will have to transfer to another aircraft I wish you a pleasant flight."

12 hodin!?!

Ani nečekala jsem, že poletíme deset hodin, ale dvanáct? A pak se mezi ještě, že?

Tohle bude na dlouho

Pak to paní zopakovala ještě v ruštině, ale to už jsem nevnímala.

S Arisu jsme si sedli ještě víc pohodlněji a letadlo akorát vystartovalo. Obě dvě jsme se nahnuli k oknu a z toho jsme sledovali celý proces dokud jsme nebyli mezi mraky. Na Japonsko byl krásný výhled. Viděla jsem tolik domů a budov, tolik cest a parků, tolik hor, lesů a další. Když jsme ještě vzlétali tak jsem dal od nás dokonce viděla létat i nějaké ptáky. Ještě nikdy jsem letadlem ani vrtulníkem nejela tak je to moje poprvé.

Prvně jsem se divila, že neletíme první třídou když jsou tak slavní, ale samotné mi to trošku došlo, radši jsem se,s zeptala Arisu.

,,Já myslela, že budou chtít do první třídy" zašeptala jsem na Arisu.

,,Denki mi řekl, že tak by je hned poznali a taky, že dlouho takhle normálně neletěli tak chtěli" vysvětlila mi, taky šeptem.

,,Aha" kývnula jsem a dál si let užívala.

~~~~~~

Děkuji za přečtení <33

1 228 slov