Bakugou × y/n - singer

Denki.. jako vážně?

,,Puedes pedir. Eres el única que me entiende, así que... pero en realidad nunca he estado aquí, así que no lo sé" řekl.
(Klidně se ptej. Jsi jediná, která mi rozumí takže.., ale popravdě jsem tady nikdy nebyl takže vůbec nevím)

,,Hm" zamyslela jsem se.

,,Llévala a Sarakiniko. Ella debe haber estado allí, pero dudo en una parte secreta" zašeptala jsem. ,,Mi mamá me lo contó. Como el pequeño agujero está en el fondo, hay un pequeño agujero justo al lado. Tienes que meter la mano en él y tirar de la palanca hacia adentro. Cuando entres... te sentirás como en el espacio..." dodala jsem.
(Vezmi ji do Sarakniko. Určitě tam už byla, ale v tajné části pochybuju) (Vyprávěla mi o tom mamka. Jak je ta malá skulinka, úplně dole, tak hned vedle ní je taková malá dírka. Do té musíš dát ruku a zatáhnout za páku uvnitř. Když vejdeš dovnitř.. budeš se cítit jako ve vesmíru..)

,,Je to tam vážně kouzelné a podle toho jaká je osobnost, si myslím, že na to nikdy nezapomene" řekla jsem ještě tišším šeptem, že mě skoro ani Sero neslyšel.

,,Děkuju" usmál se.

,,Rádo se stalo" řekla jsem s úsměvem jako sluníčko.

Všichni jsme vešli dovnitř a hned jsme šli nahoru do pokojů.

Vzali jsme si plavky a v koupelnách jsme se prostřídali.

,,Jdu první" řekla jsem Bakugovi.

Vzala jsem si své plavky a větší tričko. Plavky jsem si oblékla a tak stejně i tričko.

(Asi takhle: )

Z koupelny jsem vyšla a pohled, kterým se na mě Bakugou podíval, byl lehce smutný, že moje tělo nemá jak vidět.

On už na sobě plavky měl.. a šlo mu vidět nádherně vypracované tělo.

,,Děje se něco?" zeptala jsem se a došla k němu. Vůbec nevím proč se tam mé nohy rozešli.

,,Proč máš to tričko? jdeme do vody" zeptal se.

,,To je jedno" řekla jsem a rozešla se ke dveřím.

Nelíbí se mi mé tělo..

,,Y/n" vyslovil mé jméno a já se zastavila.

,,Hm?" otočila jsem se na něj s úsměvem.

,,Máš nádherné tělo" řekl jakoby mi četl myšlenky a došel ke mně. Konec trika mi chytil a začal s ním tahat nahoru dokud mi ho nesundal úplně. Ničemu jsem se nebránila.

,,Vážně nádherné" řekla hlasitějším šeptem a podíval se mi do očí stejně jako já do jeho.

Tričko hodil ke skříni, aniž by se podíval kam letí, a svou dlaň mi dal na tvář. Začal se ke mně přibližovat a já, aniž bych to ovládala, taky. Naše oči se zavřeli a rty se o sebe lehce otřeli.

Mám v hlavě dvě otázky: 1. Proč se to vždycky musí prerušit? 2. PROČ SE NIJAK NEBRÁNÍM?!

,,Jdeme!" zařval Denki a zabouchal nám na dveře. To zopakoval ještě párkrát dokud, si na všechny dveře nesáhl.

S Bakugem jsme se lehce lekli a bochli se do čela.

,,Au" řekla jsem a za hlavu se chytla, nebyla to zrovna malá rána, ale ne nejhorší.

,,Není to nic?" zeptala jsem se ho.

,,Ne" řekla a ruku si z hlavy dál pryč.

,,T-tak jdeme?" zeptala jsem se a lehce zčervenala. Právě mi totiž došlo co se mohlo stát.

Moje břicho, jen nad tím pocitem, zaplavilo pár motýlku a moje líca byli lehce červené.

,,Hm" odpověděl a z pokoje vyšel. Vyšla jsem hned za ním.

Ze schodů šel akorát Denki na kterého Bakugou vrhl nepříjemný pohled. Věděla jsem o tom protože jsem výraz viděla.., ale mě Bakugův, viděla jsem lehce vystrašený výraz od Denkiho.

~~~~~~~~~~

Děkuji za přečtení <33

1 060 slov

--

Nějak takhle se mi to podařilo. Není to nejlepší, ale snad se vám líbí ;3
!

(smazáno)!

(Carmen Martín se jmenuje, ale to v příběhu ještě bude ;) )