Koruna temnoty a ohně

XXVIII

...

Stojím na velkém náměstí a čekám než se uráčí přijít Hellinen. Podle Variana se musí vyparádit. Rylwen stojí tiše vedle mě s jednou rukou na mém pasu. Už za měsíc se přehoupne nový rok. A nový rok znamená zimu a také to, že se sejdou všichni vládci Dérie. A ta zima přichází už teď. Zbývá něco přes třicet dní, než se budu muset vydat s Rylwenem do Asradanských hor a setkat se opět s Thollmauranem. Ani vztek na něj mě nezahřeje. Mrznu tu v koženém obleku s mečem na zádech a dýkama skrytýma všude na těle. Na mojí i Rylwově hlavě leží naše koruny. Uběhly dva dny a my se chystáme vyrazit do mého bývalého domova - Wylisanu.  Až doteď jsem si myslela, že pojedeme na koních. Můj manžel mi to však vyvrátil. Prý by to trvalo moc dlouho. Zato když poletíme...  Opravdu mi až teď oznámil, že nám to bude trvat jen jeden den když poletíme. Očividně mu ale nedošlo, že já neumím lítat. To má ale také naplánované. Poletím na něm. Když to oznámil před Varianem, blonďák se uchechtnul a zeptal se jestli jsem a něm už náhodou nejela. Málem jsem po něm vrhla jedu z mých dýk. Rylwen díky bohům odpověděl že ne, ještě ne. My dva jsme vlastně v posteli nedělali nic jiného, než se líbali, objímali a spali. Jen spali. 

,,Jsem tu!" Konečně přiběhne Hellinen. Jediný zbývající člen naší výpravy. Všichni strážci, kteří letí s námi, se začnou proměňovat. Najednou se k obloze zvedají draci všech barev. Žádná z nich není křiklavá. Kdyby se příslušně schovali, zůstali by neviditelní. 

,,Až se proměním, vysedneš si na můj krk. Pořádně se chyť ostnů, které na něm mám. Hlavě mi nespadni." Pohladil mě po tváři a odvrátil se. Po pár sekundách stál přede mnou obrovský rudočerný drak. Jeho zlaté oči však zůstaly stejné. Jako tekuté zlato. Sklonil hlavu a já vyšplhala na jeho krk. Chytla jsem se nejbližšího ostnu, který byl přede mnou. Aniž by mě nějak varoval vznesl se do vzduchu. Polekaně jsem vykřikla a chytla se ho ještě pevněji. Pobaveně zamručel a pohodil hlavou. Čekal mě pěkně dlouhý let.

...

Obloha se začala měnit do oranžové a já v dáli viděla obrovský hradní komplex i s kasárnami. Vše bylo pokryto zeleným břečťanem tak, jak jsem si pamatovala. Stráže na hradbách si nás už všimli a běželi to oznámit dál. Strážci před námi postupně přistávali na nádvoří a přeměňovali se v lidi. Když se Rylwen snesl na zem, koutkem oka jsem zahlédla, že na nádvoří konečně přišel můj otec, bratr a vlivní lordi. Pozorovali každý můj pohyb a korunu na mé hlavě. To ještě nevěděli, kdo je ten drak, na kterém jsem letěla. Sklouzla jsem z červenočerného krku na zem. Po dlouhé cestě mě meč na zádech už tížil, ale i tak jsem se narovnala jako královna. Rylwen se vedle mě proměnil do své lidské podoby a hned si mě za pas přitáhnul k sobě. Nebránila jsem se. Byla jsem ráda. Vedle nás se postavil Hellinen s Varianem. 

Otec i bratr se na mě udiveně dívali. Očividně si mysleli, že budu vypadat hůř, podvyživeně. Ale já vypadala šťastně. I tak jsem se cítila.

,,Vítej králi Rylwene a má dcero." můj otec s úsměvem vystoupil vpřed. Stiskla jsem Rylwovi ruku a vydala se mu naproti. Bez otálení jsem ho objala. Přidal se k nám i Will, který mě celou skryl v jeho náruči. 

,,Rád tě vidím sestřičko," usmál se na mě. Byl překvapený, ale byl rád. ,,Musíš být jistě unavená." 

,,Ani ne Wille," úsměv mu bez ostýchání oplatím. Koutkem oka uvidím, že Rylwen se vydal blíž ke mně, dokud mi nestál za zády. 

,,Ani se nedivím. Skoro celou cestu si prospala na mém hřbetě. Ještě na něm nikdo neusnul," pronesl s pobavením zrzek. Otočila jsem se na a vyplázl a na něj jazyk. Pobaveně se zasmál. Naši dračí strážci se pokoušeli skrýt úsměvy. Všechny víly na nádvoří, se tvářili opravdu nad míru překvapení. 

,,Ty jsi hlavně na svůj dračí hřbet nepustil ještě nikoho," zamručel si za námi pro sebe Varian. To už to někteří naši vojáci nedali a začali se smát. Někteří si dali ruku před pusu a dělali že si mnou obličej. Jiní se to snažili skrýt kašlem. A další se prostě rozesmáli. 

,,Odvedu vás do vaší komnaty. Je vidět že Rylwen je unavený i ostatní. O ty se postarají sluhové. Rylw se otočil na naše strážce a pokývnul, že mají volno. Pak se potočil zase na mého bratra. 

,,To bychom byli velice rádi," pronesl. Už teď vím, že se Rylwen s Willem nebudou mít v lásce. Můj bratr ho ignoroval a zase se na mě usmál. Zavedl nás do mých bývalých komnat. 

Očividně mu už došlo, že nám stačí jedna komnata. I jedna postel.