Hate》Xiaohenyang [ ✔ ]

『1』『4』

    ,, Kdy přijde Hendery ? " otázal jsem se, když jsme oba dojedli.

,, Tak to nevím, Yangie. " odpověděl.
,, Nejspíš až pozdě večer. Pročpak ? " pohladil mě po vlasech.

,, Chtěl jsem mu ukázat fotku miminka. " prozradil jsem a koukl na obálku na lince.

,, Ukážeš, neboj. " usmál se na mě.
,, Ale asi až zítra. " řekl trochu smutněji.

,, Tak dobře. " kývl jsem a napil se.

Xiaojun udělal to samé a pak se od stolu zvedl, protože někdo klepal na dveře, a tak dotyčnému šel otevřít.

,, Yangu, uteč ! " uslyšel jsem křičet Xiaojun ode dveří.

Zvedl jsem se od stolu a instinktivně běžel ke schodům, abych se mohl schovat v pokoji. Bohužel jsem vrazil do něčí hrudi.

,, Ahoj. " usmál se na mě velice vysoký muž.
,, Teď se trochu prospíš. " něco mi píchl do krk a já začal pociťovat, jak na mě padá únava.

,, Xiaojune ! " vykřikl jsem a rozběhl se ke dveřím. No, brzy se mi začaly motat nohy a já spadl na zem.
,, Xiao-june. "

,, On ti už nepomůže. " klekl si ke mně ten samý muž, do kterého jsem narazil u schodů.

,, Xiao... Xiao... " už jsem nedokázal říct jeho jméno celé, protože jsem upadl do temnoty.

🖤

,, Ahojky. " promluvil na mě někdo, ale já bohužel byl ještě trochu mimo.

,, Kde... Kde to jsem ? " otázal jsem se a několikrát zamrkal, abych konečně viděl normálně.

,, Jsi v novém domově. "

Podíval jsem se před sebe a uviděl může, který mě unesl. Také jsem si všiml dalších dvou a jeden z nich byl Ten.

,, Tene ? " vykulil jsem oči.
,, Tene, co je se Xiaojunem ? Proč jsem tady ? " začal jsem se jej ptát na otázky, jak kdyby byl můj přítel.

Ten se chystal ke slovu, ale předběhl ho Ten stejný muž, který doposud se mnou komunikoval.

,, Jediné co by jsi měl vědět je, že teď patříš nám. Ti dva idioti tě nepřijdou zachránit, nahradí tě hned při první příležitosti, která se jim naskytne. " chytil mě za tváře.
,, Pracuješ teď pro nás a věř mi, bude se ti to moc líbit. " kousl se do rtu a pustil můj obličej.

Můj pohled opět zabloudil k Tenovi a pohledem jsem ho prosil, ať mě pustí zpět ke klukům. On ovšem sklopil pohled k nohám, aby se na mě nemusel dívat.

,, Připravte ho. " zavelel onen vysoký muž.
,, Čeká ho jeho první show. " a s tím odešel z pokoje.

,, Zvládneš to sám, Taeyongu ? " zeptal se Ten druhého muže, na kterého jsem úplně zapomněl.

,, Jo, zvládnu. " přikývl a Ten také odešel z pokoje.
,, Teď ti odemknu pouta. Pokud se o něco pokusíš, mám svolení, že tě můžu střelit. " pohrozil mi a já vystrašeně přikývl.

Taeyong, jak jsem zjistil jeho jméno díky Tenovi, mi odemkl pouta a pomohl mi na nohy. On pak přešel ke skříni a vytáhl z ní dlouhé bílé tričko a vrátil se za mnou.

,, Všechno co máš na sobě si sundej a obleč si tohle. " rozkázal a já poslechl.

Naučil jsem se, že je lepší opravdu poslouchat jinak mě čeká trest, který není nikdy příjemný.

Svlékl jsem ze sebe veškeré oblečení až na spodní prádlo.

,, Já řekl všechno. " ozval se Taeyong.

,, Jo, pardon. " vydechl jsem a sundal si i své boxerky.

Taeyong mi poté dal ono tričko a já si ho oblékl. Naštěstí bylo tak veliké, že jsem ho měl až do půlky stehen. Pokud ale zvednu ruce, tak nejspíš bude všechno vidět.

,, Teď pojď za mnou. " otočil se ke mně zády a šel ke dveřím. Já šel hned za ním, tak jak mi řekl.

Společně jsme prošli několika chodbami dokud jsme se nezastavili před dveřmi jiného pokoje.

,, Jakmile vejdeš dovnitř, na nic se ptát nebudeš, jasný ? " otočil se na mě.
,, Uděláš vše co ti řeknou. "

,, Rozumím. " přikývl a já hned věděl co se bude za těmi dveřmi dít.

Taeyong se otočil zpět ke dveřím a zaklepal na ně. Chvíli počkal, a pak dveře otevřel a mně udělal prostor, abych mohl vejít. Já tak udělal a on za mnou zavřel.

,, Yangie, tady tě mám. " usmál se na mě muž, kterého jsem už několikrát viděl.
,, Jsem Johnny, aby jsi věděl jaké jméno vzdychat. " představil se mi.
,, A Tena tady už znáš. Vlastně díky němu jsi tady. " rukou ukázal na Tena, který stál kousek za ním.

Jelikož jsem nevěděl co dělat, pouze jsem přikývl a snažil se udržet slzy. To se mi bohužel nepodařilo.

,, Ale, ty už brečíš ? " nakrčil obočí Johnny a několik slz mi utřel.
,, No, brzy budeš mít proč brečet. " vzal mě do náruče a hodil mě na postel.

Díky tomu se tričko vytáhlo trochu nahoru, ale i to stačilo, aby šlo vidět to hlavní. Já se ovšem nepokusil o zakrytí, věděl jsem, že to nemá cenu. Skončil bych mnohem hůř, kdybych se o to jenom pokusil.

,, Ten říkal, že si velice svolný. " Johnny přešel ke skříni a něco z ní vytáhl.
,, Tak mě napadlo, že si s tebou nejdřív trochu pohraju a až potom si užiju já sám. " otočil se ke mně a já si všiml, že v rukách drží nějaké věci, bohužel mně neznámé.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Máme zde další dramaaaaa

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere