Hate》Xiaohenyang [ ✔ ]

+『2』+

    Hendery mi sundal boxerky, vlastně je jenom stáhl k mým kolenům, ale i to mu stačilo.

,, Víš, dlouho jsem neměl sex s panicem. " prozradil mi fakt, který jsem vůbec nepotřeboval vědět.
,, Už se na to těším. " zmáčkl mi zadek a já pevně stiskl víčka k sobě.

Hádám, že si Hendery sundal své kalhoty a spodní prádlo, protože se chvíli nic nedělo. Poté jsem však u svého vstupu ucítil něco velkého a trochu jsem se zachvěl.

,, Nezlob ! " zvýšil lehce hlas a pevně sevřel mé boky ve svých dlaních.
,, Nebo tě opravdu potrestám. "

,, Myslím, že tohle je dostatečný trest. " zamumlal jsem si kromě sebe, naneštěstí mě uslyšel i Hendery.

,, Co jsem to slyšel ? " otázal se a jednou rukou mě chytil za vlasy a silně zatáhl.
,, Tohle, že je dostatečný trest ? Tsk, chtěl jsem být hodný, ale rozmyslel jsem si to. " zavrčel naštvaně, hlavu mi pustil a jelikož jsem to nečekal, hlava mi spadla a narazila o kuchyňskou linku.

Bolestně jsem zamručel, protože náraz byl opravdu nepříjemný, nejspíš tam budu mít modřinu nebo i bouli.

,, Au ! " vykřikl jsem překvapeně a hlavně bolestně, protože se do mého vstupu začalo drát něco velikého a tvrdého. Samozřejmě mi hned došlo, o co se jedná.
,, Hendery, prosím ! " začal jsem se zmítat, načež Hendery reagoval tak, že do mě tvrdě přirazil až po kořen.

Můj obličej se zkroutil do bolestné grimasy a i přes pevně sevřené víčka, mi tekly slzy proudem po tvářích. Ovšem, že Hendery začal ihned přirážet a já necítil nic jiného než příšernou bolest, která se šířila celým tělem; bolest hlavy tomu také moc nedodávala.

,, Hendery. " snažil jsem se přes svůj pláč dostat nějakou větu.
,, Moc tě prosím. " vzlykl jsem.

,, Přestaň, sakra, fňukat ! " okřikl mě a své přírazy ještě víc zrychlil.

,, Au, au, au ! " zakřičel jsem bolestí opravdu hlasitě, protože Hendery našel nějaké místo, které při každém jeho nárazu silně zabolelo.
,, Už stačí ! " chtěl jsem ho svým křikem zastavit, ale mu to bylo jedno. Ba naopak, pokaždé přidal ještě víc a já se tak ocitl v ještě větší bolesti.

,, Už... " zavzdychal.
,, Už budu. " ještě několikrát přirazil, a pak jsem v sobě ucítil něco teplého.
,, Byl jsi úžasný, i když jsi mohl míň křičet. Příště to snad bude lepší. " poplácal mě po zadku, vytáhl ze mě své přirození, což nehorázně bolelo, a odešel z kuchyně pryč.

Mě tam nechal ležet na kuchyňské lince, obličej celý od slz a spodní část těla ulepená od čehosi. Když jsem se chtěl narovnat, abych se mohl přesunout z kuchyně, mé nohy se začaly třepat a já skončil na zemi, protože jsem to neustál.

,, Au. " opět jsem bolestně zaskuhral, jelikož jsem skončil na svém zadku, a také jsem se hlavou o něco praštil.

Ruce jsem měl stále svázané za zády, takže jsem nemohl nic pořádně udělat, ani se obléct nebo si pomoct na nohy. Zůstal jsem proto na zemi kam jsem spadl a jen tiše plakal.

🖤

,, Yangie. " někdo se mnou jemně zatřásl.
,, Yangie, vstávej, už je ráno. " dotyčný se mnou opět zatřásl a já nespokojeně zamručel.

Trochu jsem sebou zavrtěl a pootevřel oči, abych věděl, kdo je narušitel mého spánku. Když se mé vidění konečně zaostřilo, uviděl jsem před sebou Xiaojuna. To mě dostatečně probralo a já se od něj odsunul až ke kraji postele; ani nevím jak jsem se na ni dostal.

,, Hej, klid. " položil ruku na tu mou.
,, Nic se ti nestane. " pousmál se na mě.

,, To jsem si myslel i včera. " odhodlal jsem se větu vyslovit, i když jsem tím hodně riskoval.
,, Pak jsem byl... Prostě jsem to nechtěl. " netušil jsem, jestli je nějaké slovo, když někdo sex nechce. Vlastně o tom nevím vůbec nic.

,, Já vím, řekl jsem Henderymu, že měl být víc opatrný, ale bohužel od toho tady jsi. " připomněl mi můj účel.
,, Ale... Takhle to při sexu chodí pořád. "

,, O-opravdu ? " nakrčil jsem obočí. Je pravda, že nevím jak to chodí, nikdo mi o tom nic neřekl. Jen, že musím zůstat čistý, tedy bez sexu, než si mě někdo koupí, což udělal Xiaojun a Hendery.

,, Uhm. " přikývl.
,, Hlavně, když je to něčí poprvé, tak to bolí. " dodal.

,, Aha. " sklopil jsem pohled; tak to jsem měl teda hodně jiné představy o pohlavním styku.
,, Tak to jo. " nevěděl jsem co na to říct.

Xiaojun se pousmál.
,, No jo, už to tak bude. Ten co je dole si na to musí prostě zvyknout. "

,, Dobře. " kývl jsem.
,, Musím si zvyknout. " řekl jsem spíš pro sebe. Už teď vím, že to chvíli zabere, než si úplně zvyknu, když to tak moc bolí.

,, Pojďme dolů, Hendery nám udělal snídani. " oznámil a zvedl se z postele. Já se pokusil o to samé, ale nemohl jsem se ano posadit.
,, Vidím, že ti budu muset pomoct. " uchechtl se a vzal mě do náruče, načež šel dolů, já mu samozřejmě nezapomněl poděkovat.

,, Dobré ráno. " usmál se na mě Hendery, když jsme se objevili v kuchyni.
,, Udělal jsem volské oko s rýži, snad bude chutnat. " položil talířky na stůl.

Xiaojun mě opatrně posadil na židli ke stolu, ale i tak jsem bolestně zamručel. Nikdo z nich to neřešil, a tak jsem si vzal příbor a začal jíst.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Ano, jsem ve psaní kapitola vážně pomalá, za což se velice omlouvám 🥺 Každopádně tady máme první, ale určitě ne poslední, smut 😏

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere