Hate》Xiaohenyang [ ✔ ]

『5』

    ,, Nachystal jsem vanu. " objevil se v pokoji Hendery, u kterého jsem si ani nevšiml, že chybí.

,, Super. " řekl Xiaojun a podíval se na mě.
,, Vana z ní dobře, co ty na to Yangie ? " otázal se mě.

,, Jo, jo zní dobře. " přikývl jsem. Usoudil jsem, že bude asi nejle, když s nimi budu pokaždé souhlasit.

Xiaojun se usmál a zvedl se z postele. Hned na to mě vzal do náruče, což zapříčinilo mé zaskuhrání, a odnesl mě do koupelny. Opatrně mě do vany posadil, a pak si sedl za mě.

,, Všechno dobrý ? " zeptal se mě.
,, Omlouvám se, jestli to teď bolelo. " omluvil se mi.

,, To je dobrý. " zamumlal jsem a opřel se o něj.
,, Jsem unavený. " přiznal jsem a jako důkaz jsem ještě zívl.

,, Tak klidně spinkej. " své ruce obmital kolem mého pasu.
,, Dobrou noc, Yangie. " dal mi pusu na spánek.

,, Dobrou. " zavřel jsem oči a během chvilinky usnul.

🖤

Takhle to šlo dál asi celý měsíc. Celý den se ke mně chovali moc hezky, hýčkali mě, ale když přišla noc... Byli jako vyměnění. Vzali si mě buď oba nebo jen jeden z nich a udělali to kdekoliv v domě, kde jsme se právě nacházeli.

Dnes, přesně měsíc po tom co jsem se k nim dostal, jsem s nimi mohl jít ven do obchodu.

,, Pamatuješ si pravidla ? " otázal se mě Xiaojun, když zastavili před velikou budovou.

,, Ano. " potvrdil jsem mu.

,, Bezva. " usmál se.
,, Tak tady máš peníze a běž se podívat kam chceš a kup si co chceš, nebudeme se ptát co to je. Za půl hodiny vejdeme do nákupáku my a už budeš jenom s námi. " podal mi balíček s bankovkami.

,, Dobře, děkuji. " peníze jsem si převzal.
,, Za půl hodiny budu někde u dveří, abyste mě nemuseli moc hledat. "

,, Hodný kluk. " pohladil mě po vlasech.
,, A teď už běž. "

Přikývl jsem a vysedl z auta. Hned na to jsem vešel do vnit obchodního centra a díky Henderymu a Xiaojunovi jsem byl v obraze a nebyl jsem zmatený.

Moje první zastávka byla lékárna, protože kluci mě k doktorovi brát nechcou, ani nevím proč, a mně poslední dobou není moc dobře, a tak si potřebuji koupit nějaké prášky.

,, Dobrý den. " pozdravil jsem paní za pultem a přešel k ní.
,, Mohla byste mi, prosím, poradit ? " optal jsem se jí slušně.

,, Samozřejmě. " odpověděla mi s úsměvem na tváři.
,, Copak potřebujete ? "

,, No, víte... " hledal jsem ta správná slova.
,, Asi poslední dva týdny každé ráno zvracím a celkově mi není dobře. Bohužel nevím, co si na to koupit. " konečně jsem odpověděl.

,, Aha. " kývla.
,, Jestli říkáte, že je to každé ráno a už dva týdny, tak bych doporučila zajít určitě k doktorovi, ale když už jste tady, tak vám navrhuji si koupit těhotenský test. " pořád se na mě usmívala.

,, Těhotenský test ? " nakrčil jsem obočí. Nebyl jsem si moc jistý o co jde.

,, Ano, abyste zjistil jestli čekáte miminko. " pověděla.
,, Počkejte tady, přinesu vám krabičku. " odešla někam dozadu.

Miminko ? Jak je to ale vůbec možné ?

,, Jsem tady. " vrátila se během chvilinky s krabicí v ruce.
,, Tohle je nejpřesnější test, který je z 98% pravdivý. "

Přikývl jsem a dal paní potřebné peníze. Ona si je převzala, něco mi ještě vrátila a krabici mi dala do hnědé papírové tašky.

,, Jestli test bude pozitivní, zase doporučuji zajít k doktorovi, abyste si byl na stoprocent jistý. " poradila mi.

,, Dobře, moc děkuji. " úsměv jsem ji oplatil.
,, Nashledanou. " rozloučil jsem se a odešel z lékárny.

Naštěstí mají v obchodním centru veliké hodiny, a tak jsem si zkontroloval čas. Co si tak pamatuji, měl bych mít ještě dvacet minut, a tak jsem se rozhodl, že se půjdu podívat do hračkářství.

Vešel jsem dovnitř, pozdravil paní u pokladny a začal si prohlížet všechny hračky, které tady byly. Když jsem se dostal do sekce s plyšáky, nemohl jsem si odpustit široký úsměv.

Vybral jsem si dva plyšáky a šel za paní, abych je mohl zaplatit. Podal jsem paní plyšáky i peníze a ona mi plyšáky zase vrátila a zbytek peněz.

Rozloučil jsem se, plyšáky dal do tašky a šel už ke dveřím obchodního centra, protože má půlhodina už byla téměř u konce.

,, Vidím, že jsi to stihl jen tak tak. " poznamenal Hendery.

,, Omlouvám se, ale zdržel jsem se v hračkářství. " sklopil jsem pohled.
,, Tady máte peníze co mi zůstaly. "

,, Moc jsi si toho nekoupil. " řekl Xiaojun a peníze si vzal.

Pokrčil jsem rameny.
,, Stačí mi to co mám. " trochu jsem se pousmál.

,, Bože, ty jsi naprosté Zlatíčko. " pohladil mě po rameni.
,, Ještě tady budeme, tak kdyby se ti něco líbilo, řekni si. "

,, Tak jo. "

,, No tak pojďme. " zavelel Hendery a my všichni jsme se vydali do různých obchodů.

Kluci teda nejvíc chodily do obchodů z oblečením, ale nestěžoval jsem si. Kdybych si stěžoval, tak se doma dočkám trestu, a to rozhodně nechci.

Po dlouhé době, jsme si sedli v nějakém obchodě s jídlem, kde si každý z nás něco objednal. Oni teda museli objednat za mě, protože já absolutně netušil o co jde, a tak jsem to nechal na nich.

Jídlo nám pak donesli a my se do toho pustili.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Ráda bych řekla, že už se to začne rozjíždět, ale jak se znám, tak to v další kapitole zase bude o ničem 😅

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere