Hate》Xiaohenyang [ ✔ ]

『6』

    Jakmile jsme se vrátili domů, ihned jsem šel se svou papírovou tašku do koupelny. Klukům jsem samozřejmě řekl, že jen potřebuji nutně na záchod a oni se dál neptali.

Vytáhl jsem své dva plyšáky a podržel je, poté jsem vytáhl krabici a plyšáky vrátil zpět do tašky, kterou jsem položil na zem. Krabici jsem otevřel a vytáhl z ní jednu plastovou tyčinku. Chvíli jsem ji zkoumal, a pak mě napadlo, že na krabici by mohl být návod k použití. Proto jsem svou pozornost opět obrátil ke krabici, a když jsem našel návod, pustil jsem se do činnosti.

,, Po vyčůrání na tyčinku, počkejte tři minuty a poté se vám zobrazí výsledek. " přečetl jsem nahlas a pro sebe přikývl.

Test jsem položil na umyvadlo a spláchl po sobě. Poté jsem záchod i zavřel a posadil se na něj.

Jelikož jsem u sebe neměl hodiny, tak jsem počkal nějakou dobu, a když mi to přišlo dostatečné, vzal jsem tyčinku zpět do rukou. Ukazovala dvě čárky a já se musel podívat na krabici, co to znamená.

,, Dvě čárky... Těhotný. " vydechl jsem a lehce vykulil oči.

Já čekám miminko... No ty vole. Co budu dělat ? Ta paní v lékárně řekla, že když budu těhotný, měl bych jít k doktorovi, ale kluci to zakázali. Měl bych jim to říct ? Asi ano...

,, Yangie, Zlatíčko ? " podle hlasu jsem poznal, že je to Xiaojun.
,, Všechno v pořádku ? " otázal se zpoza dveří.

,, Ano, všechno v pořádku. " odpověděl jsem a krabici, i s pozitivním testem, dal zpět do tašky pod plyšáky.
,, Jenom jsem potřeboval na velkou. " dodal jsem, abych nevypadal podezřele.

,, Och, tak to chápu, pardon. " uchechtl se.
,, Jak budeš hotov, tak přijď dolů. Budeme se koukat na film. "

,, Dobře. " počkal jsem až Xiaojun odejde, a pak jsem vylezl z koupelny. Tašku jsem schoval pod postel, samozřejmě jsem nezapomněl vytáhnout své dva plyšáky a dát je na postel.

Poté jsem se vydal dolů, kde už v obýváku seděli Hendery a Xiaojun a já se k nim přidal.

,, No konečně. " řekl otráveně Hendery.
,, Co ti tak dlouho trvalo, Bože ? "

,, O-omlouvám se. " jeho chování mě lehce zaskočilo, a tak jsem se zakoktal.
,, Byl jsem na velké a prostě to chvíli trvalo. " posadil jsem se vedle Xiaojuna.

,, Ty si myslíš, že mě to zajímá ? " naštvaně se na mě podíval.
,, A proč sedíš jen vedle Xiaojuna ? Nemáš snad sedět uprostřed ? Mezi námi. " nadzvedl obočí.

,, Přeci jsi se ptal, proč mi to tak dlouho trvalo. " teď jsem vůbec nechápal co se děje. Vždyť v nákupáku se choval vcelku normálně.

,, Jo tak ty budeš odmlouvat ? " zvedl se z pohovky, ale Xiaojun ho chytil za ruku, aby ho zastavil.

,, Neodmlouval, Hendery. " snažil se mě nějak zachránit.
,, Jenom odpověděl na tvou otázku. "

,, Ne na všechny. " zavrčel a pořád mě propaloval pohledem.
,, Proč sedíš jen vedle Xiaojuna ?! " zvýšil na mě hlas a vysmekl se ze sevření svého přítele.

,, J-já... " zasekl jsem se. Netušil jsem vůbec co říct.

,, J-já. " napodobil mě Hendery a chytil mě za vlasy, za které silně zatáhl a já se kvůli tomu musel postavit na nohy.
,, Odpověz mi sakra ! "

,, Hendery, tohle trochu přeháníš. " postavil se i Xiaojun.
,, YangYang nic špatného neudělal, takže tohle chování si můžeš odpustit. "

,, Nic neudělal ? " nevěřícně nadzvedl obočí a zasmál se.
,, Vždyť se celý den chová jako největší buran ! A teď mi ani není schopný odpovědět na otázku ! "

,, Jako buran se nechoval. Jenom objevil něco nového. " snažil se všechno uvést na pravou míru.
,, A na otázku ti neodpověděl, protože jsi ho ani nenechal. "

,, Nepleť se mezi nás. " odstrčil ho.
,, A ty mi konečně odpověz ! " věnoval se zase mně a zase mě zatáhl za vlasy.

,, Hende-

,, Vypadni ! " zařval po Xiaojunovi, který se na něj vyděšeně díval.
,, Dělej ! " naléhal na něj.

,, Omlouvám se. " řekl Xiaojun směrem ke mně a odešel z domu. Ano, úplně pryč z domu a mě nechal samotného s Henderym.

,, Takže ? " věnoval se zas a opět mně.
,, Dočkám se konečně odpovědi nebo ji z tebe budu muset dostat násilím ? "

,, Sedl jsem si vedle něj, protože mezi vámi nebyl prostor, a tak jsem usoudil, že si sednu vedle něj. " konečně jsem odpověděl. Po tvářích mi už slzy tekly proudem a já měl co dělat, abych nevzlykl.

,, Tak to jsi usoudil špatně. " zavrčel naštvaně a hodil se mnou na zem.
,, Měl jsi poprosit a my bychom ti udělali prostor ! To jsi tak blbý ?! " kopl do mě, naštěstí se vyhnul břichu.

,, Hendery, prosím. " schoulil jsem se do klubíčka, abych ještě víc ochránil své bříško.

,, Zlobil jsi a za to si zasloužíš trest ! " opět do mě kopl a zase a zase a zase.

Nevím, kdy Hendery přestal, ale určitě to bylo až po hodně dlouhé době. Když už byl se svým trestem spokojený, ještě po mně plivl, a pak odešel nahoru.

Mě nechal ležet v obýváku na zemi, zmláceného do klubíčka a v neskutečné bolesti. Na druhou jsem si řekl, že jsem uchránil své miminko a to bohatě stačí.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Okay, máme tu trochu větší drama 😇 Moc se omlouvám za to, jak se Hendery chová 🥺

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere