Hate》Xiaohenyang [ ✔ ]

『1』

    ,, Náš poslední kus tohohle večera ! " uslyšel jsem někoho křičet do mikrofonu.
,, Je mu teprve osmnáct let a to nejlepší... " dramatická pauza.
,, Ještě nikdy neměl pohlavní styk. "

Místností se rozezněl hluk a jásot. Jakmile se všichni uklidnili, někdo odhrnul závěsy z mé klece, ve které mě drží, a mně se tak naskytl pohled na místnost plnou můžu v oblecích.

Věděl jsem, že jednou tenhle den přijde. Jsem tady už pět let a oni si mě šetřili pro ty nejlepší zákazníky. Snad skončím u někoho hodného, i když na takovém místě asi nikdo hodný nebude.

,, Začneme s dražbou. " oznámil muž s mikrofonem, který stál vedle mé klece.

Všichni hned začali horlivě zvedat bílé tabulky s čísly a u toho křičeli částky peněz a musím uznat, že to byly vysoké částky.

,, Dám za něj pět set milionů ! " vykřikl někdo z davu. Bohužel jsem na dotyčného neviděl.

,, Prodáno muži s číslem dvacet. " odklepl to.
,, Můžete si pro něj přijít do vedlejší místnosti. " oznámil a mě někam odvezli.

Po převezení do místnosti si už nic nepamatuji, protože mě něčím usmál.

🖤

Probudil jsem se do pokoje v jiném oblečení, než ve kterém mě vystavovali. I když to bylo vesměs to samé, tričko a boxerky, ale tentokrát to bylo čisté a voňavé.

,, Ach, už jsi vzhůru. " do pokoje vešel nějaký muž.
,, Upřímně, měli jsme strach, že se neprobereš. Spal jsi dva dny. " sedl si ke mně na postel.

,, Zdravím. " pozdravil jsem, protože jsem moc nevěděl co dělat.

Muž se zasmál.
,, Jmenuji se Xiaojun. " usmál se na mě.
,, Můj přítel, který dělá oběd, se jmenuje Hendery. " představil se mi, i jeho přítele.

,, Já se jmenuji YangYang. " prozradil jsem své jméno a na posteli se posadil.

,, Hezké jméno. " pousmál se.
,, No, pojďme dolů ať se můžeš osobně seznámit i s Henderym. " zvedl se z postele a já udělal to samé.

Společně jsme sešli schody dolů a vešli rovnou do kuchyně.

,, Hendery, Zlato, koukej kdo se vzbudil. " promluvil na svého přítele, který se na nás otočil a hned, jak mě uviděl, se usmál.

,, Dobré ráno. " zasmál se.
,, Spíš dobré odpoledne. "

,, Těší mě. " trochu jsem se pousmál. Vůbec netuším jak se před nimi chovat.

,, Jmenuje se YangYang. " řekl za mě Xiaojun.

,, Také mě těší, já jsem Hendery. " natáhl ke mně ruku.

,, To už vím. " za ruku jsem ho chytil a společně jsme si potřásli.
,, Prozradil mi to Xiaojun. "

,, Jak jinak. " kývl.
,, Posaďte se ke stolu, naložím vám. " řekl a my tak učinili.

Chvilinku na to se přede mnou na stole objevil talíř se špagety a hromadou sýra. To samé dostal Xiaojun, a také Hendery si takhle naložil.

,, Dobrou chuť. " popřál nám Hendery a my se do toho hned pustili.

Po pěti letech mám pořádně jídlo, takže to ve mně zmizelo během několika minut.

,, Musel jsi mít opravdu hlad, co ? " poznamenal Xiaojun, který mě celou dobu sledoval. Já jenom přikývl.
,, Nechceš přidat ? " otázal se.

,, Ne, to je dobré. " odpověděl jsem a uklidil po sobě talíř. Zatím se ke mně chovají moc hezky, vypadá to, že mám konečně štěstí.

Po nějaké době dojedli i oni a my se přesunuli do obýváku, kde jsme se začali dívat na film, který jsem mohl vybrat. Jelikož jsem moc filmu neviděl, bylo to celkem těžké, ale nakonec jsem vybral nějaký Labyrint.

🖤

Po skončení filmu, vlastně všech tří filmů, nastal čas večeře, kterou jsme společně pojedli u stolu, tak jako oběd. Po jídle jsem uklidil veškeré nádobí a následně ho umyl.

,, Jsi moc šikovný, víš to ? " podle hlasu jsem poznal, že je to Xiaojun, který mě objal ze zadu kolem pasu.
,, Mám na tebe chuť už celé dva dny, ale s Henderym jsme si řekli, že počkáme až se vzbudíš. " kousl mě do ucha.

Má štěstěna mě velice rychle opustila a já moc dobře věděl, jak tohle všechno dopadne. Proč by si mě jinak kupovali, že ano.

,, Měli jsme o tebe dokonce i hádku, kdo si tě vezme jako první. " zašeptal mi do druhého ucha Hendery.
,, Nakonec jsme se rozhodli, že to budu já, protože se blíží mé narozeniny. " rukou vjel do mých boxerek.

Já jen zavřel oči a snažil se udržet slzy, které se draly na povrch. Nevím, proč z toho dělám takové drama, když jsem věděl, že se tohle stane, ale i tak jsem doufal, že bude vše normální.

,, Ale, ty už brečíš ? " zeptal se Xiaojun.
,, Čekal jsem, že začneš až za chvíli. "

,, Copak jsi si myslel, hm ? " začal Hendery a ruku z mých boxerek vytáhl.
,, Jsi naše hračka, Yangie. Koupili jsme si tě, tak nám patříš. " dal mi pusu na tvář.

,, Já ale nechci. " dostal jsem ze sebe.

,, Myslím, že nejsi na místě, kde můžeš rozhodovat. " Xiaojun mě tlačil rukou tak, že jsem svou vrchní části těla ležel na lince.
,, Je jenom tvůj, Zlato. Všechno nejlepší. " popřál mu a nejspíš odešel z kuchyně.

Jeho místo převzal Hendery, který mi ruce svázal za zády něčím, co na hmat připomínalo opasek.

,, Doufám, že budeš hodný kluk. " pohladil mě po zadku.
,, Nerad bych tě hned musel potrestat. "

Aspoň jeden den... Aspoň jeden den mi mohli dát, než začali s tímhle.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Máme tady příběh na ship Xiaohenyang !! Je pro slečnu, která mě poprosila o příběh, který by byl Love ? a Ours dohromady, tak z toho vzniklo tohle 😊

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere