Lonely Throne (Ereri/Riren)

17. Kapitola

Den poté, co proběhl bál, utekl jako voda a slunce již opět vycházelo nad horizont.

Levi se opíral o rám otevřeného okna, přes které se do komnaty dostával čerstvý jarní vánek, a pozoroval krajinu, která se právě probouzela pod prvními ranními paprsky. Ve skutečnosti byl hluboce zaměstnán nad vírem svých myšlenek, které ho často nenechávaly klidně zamhouřit oči.

Slunce již bylo o něco výše, když zaslechl zvon svolávající k prvnímu jídlu dne. Černovlásek zavřel oči a vydechl přebytečný vzduch z plic. Následně opatrně zavřel okno a vydal se ke dveřím, za kterými na svého krále už čekal Eren.

Když vstoupili do jídelního sálu, Petra si již pochutnávala na čerstvém ovoci. Levi se s ní přivítal a poté usedl po její levici. Eren se postavil ke zdi za jeho králem.

Princezna ihned navázala konverzaci, do které Levi přidával pouze zdvořilé přikyvování. Ovšem když se dostala k plánům na dnešní den, se Levi omluvil s tím, že se v jeho království vyskytly závažné problémy (zahrnující Hange) vyžadující královu okamžitou přítomnost. Toto oznámení v Erenovi vyvolalo zmatení, jelikož věděl, že Hange je něco jako králova pravá ruka, takže nebylo nic s čím by si neporadila, ale nedal na sobě nic znát.

O pár hodin později se už nacházeli u stájí, před kterými již byli vyvedeni koně, které jim předem osedlali služební Petry.

„Opravdu už musíte jet?" optala se Petra.

„Ano," odvětil král „v království se vyskytl problém a musím ho vyřešit, jak jsem již zmínil dříve." Eren se nenápadně na Leviho podíval. Králův strážný by věděl, kdyby se něco vyžadující královu přítomnost událo. Král právě lhal, lhal před princeznou

Petra dala králi a jeho společníkům ještě pár věcí na cestu a poté se vydali na zpáteční výpravu do Leviho království.

Eren s králem jeli o něco napřed nežli ostatní stráže, proto mohli vést rozhovor, aniž by ho slyšely cizí uši. Hoch se po chvilce odmlčel „To bych do vás neřekl."

"Co bys do mě neřekl?" Zeptal se Levi aniž by se na něho podíval.

„Lhal jste princezně...a vlastně ne jen ji." Král místo odpovědi zastavil, což následně zopakoval i Eren.

„Stráže, jeďte napřed, potřeboval bych si ještě něco vyřídit. Eren se o mou bezpečnost postará, takže na nás nemusíte čekat," nařídil, na což stráž bez otálení přikývla a učinila, jak král řekl. Hnědovlásek jen mlčky a zmateně hleděl na Leviho.

„Pojedeme jinou cestou," řekl Levi s lehkostí v hlase zatímco uzdou směřoval svého koně na jinou trasu než původně zamýšleli. Eren ho ihned mlčky následoval nejistý zda-li je moudré promluvit.

„Kam to jedeme?" zeptal se Eren po chvíli, kdy ho ticho přestalo bavit.

„Zpátky do mého paláce, jen jinou cestou, jak jsem již řekl předtím," odpoví poněkud otráveně Levi zatímco odpevní měch na vodu z oka připevněnému k sedlu a napije se z něj. Král popíjeli onu tekutinu celou cestu, a tak Eren dle jeho chování usoudil, že se ve vaku nachází voda ale víno.

"Proč jste tedy nechal vaši stráž jet jinou?" zeptá se na další otázku Eren a pozře na svého krále.

"Ty se prostě musíš neustále ptát." Levi náhle zastaví svého koně a opětuje pohled na hnědovlasého mladíka, který taktéž pokynul svému koni k zastavení.

Eren začal být unavený ze vší té tajnosti.
„Předevčírem jste říkal, že tam pobudeme ještě tři dny a jsem si jistý, že cokoli, co by se přihodilo, by nebylo takové velikosti aby Hange nebyla schopna zvládnout snad i lépe než Vy, tak co ta náhlá výmluva?"

Levi zavřel oči a zhluboka se nadechl. Ani si neuvědomil, že kdyby to byl kdokoliv jiný, kdo by s ním mluvil takovým tónem, už by dotyčný ležel na zemi s otiskem jeho boty na tváři, aby mu ukázal své místo, ale ne Eren. Když své oči opět otevřel zaměřil je někam do neznáma.

„Už jsem ti vykládal jak se očekává, že se s Petrou vezmeme a spojíme tím království, ale tehdy mi to nepřišlo tak viditelné...nebylo to tak v blízké budoucnosti...ovšem teď..."

„Vidím jak Petra vždy očekává, že předhodím onu otázku týkající se sňatku. Nejsem si jistý, jak dlouho to budu moci ještě odkládat. Včera večer se mě pokusila políbit...bůh ti žehnej a tvému vyrušení." Levi se krátce zasmál a pohlédl na Erena.

„Takže ano, ten důvod proč jsme museli odjet dříve, byla má zbabělost. Můžeme pokračovat?" Levi nečekal na odpověď a pokynul svému koni k jízdě.

...

Uprostřed lesa se vyrýsovala mýtina, jejíž středem bylo křišťálově čisté horské jezero. Dupot kopyt ustal a král seskočil z hřebu koně. Po jeho vzoru sesedl i Eren. Společně své oře uvázali ke stromu nedaleko potoka, aby mohli uhasit svou žízeň.

„Je tohle místo ten důvod proč jste chtěl jet jinou cestou?" narušil pokojný šum přírody svým hlasem Eren.

„Myslím, že je to očividné," odpověděl jednoduše Levi.

„Tady toto místo jsme objevili s Mikasou, nevěděl jsem, že o něm víte také. Většina lidí o tento malý ráj na zemi přichází," promluvil do ticha narušovaného pouze zvukem tekoucího potoku a cvrlikajícími ptáčky.

Levi si ze svého sedla opět vzal vak a napil se.

„Narazil jsem na toto místo celkem nedávno, po většinu mého života mi totiž bylo zakázáno opouštět okolí paláce, a když už, tak jen se stráží. Tohle místo jsem našel, když jsem jim na pár hodin zvládnul utéct."

Dopověděl Levi a opět usrkl tekutinu z vaku.

„Stráže byly vždycky velkou osinou v mojí prdeli...ovšem musím uznat že tvá přítomnost je mi záhadně mnohem milejší než přítomnost kohokoli jiného," řekl král a poté rychle dodal „ze stráží...samozřejmě." Levi pohlédl na vak s vínem a odhodil ho do trávy.

Erena tato informace nechala na chvíli stát jako solný sloup, ale to se pouze zdálo navenek. Vevnitř se totiž rozpoutala bouře pocitů o kterých Eren věděl, že byly nepřijatelné s jeho postavením a úkolem.

„Stercus accidit*, asi jsem vypil více vína než jsem si myslel," řekl Levi, což zřejmě mělo být jen pro jeho uši, ale Eren to přesto slyšel.

*Latinská nadávka znamenající "Shit happens"

Nevím jestli naše omluvy o nevycházejících kapitolách mají ještě smysl. Každopádně, po menší pauze jsme se konečně dokopaly k jejímu dokončení. Možná, že další kapitoly budou vycházet častěji, možná ne. Raději nebudeme nic slibovat.

- Rin, Aki