Lonely Throne (Ereri/Riren)

5. Kapitola

Přípravy na korunovaci byly v plném proudu. Služebné se postaraly o to, aby bylo všechno na správném místě. Slavnostně vyzdobily sály a v kuchyni se vařilo už od brzkého rána.

Levi se v jeho komnatě oblékal do vznešeného kabátce protkaného zlatem za pomocí jeho sluhů. Na první pohled se princ zdál být klidný, ale ve skutečnosti se nedokázal zbavit tísnivého pocitu v žaludku. Z okna sledoval, jak do paláce kráčely řady poddaných, aby mohli být svědky korunovace. Jakmile byl řádně upraven, sluhové ho nechali o samotě jen s jeho myšlenkami. Posledních pár dní se mu úspěšně dařilo vyhýbat Erwinovi, a tedy i konverzaci, které se chtěl vyhnout nejvíce. I tak věděl, že se tomu nemůže vyhýbat do nekonečna.

Do princova pokoje bez zaklepání vstoupila nějaká osoba. Nemusel se ani otáčet, aby věděl, že tou osobou je nikdo jiný než Hange - ona jediná vstupuje do jeho komnaty bez zaklepání.

„Páni, skoro bych tě nepoznala," oznámila Hange. Princ na to nic neřekl a pokračoval ve sledování něčeho venku. Hange přešla k oknu a pohlédla na všechny ty jedince směřující do paláce. Sama cítila jakousi úzkost z nadcházející korunovace, ale její radost a nedočkavost ji zvládly snadno zastínit.

„Měli bychom se už vydat na místo konání," konstatovala a vydala se ke dveřím, u kterých se zastavila, aby počkala na budoucího krále. Levi se zhluboka nadechl a vydal se za Hange.

Kráčeli koridory paláce, ve kterých potkávali služebné, které ještě ladily poslední detaily.

„Jak to zvládáš?" otázala se bruneta prince.

„Mám neskutečnou chuť vzít nohy na ramena," odpověděl krátce a upřímně Levi, jako by to byla běžná věc. Hange se na něj podívala s nevěřícným výrazem.

„Co?" vyhrkla ze sebe Hange až příliš nahlas.

„Jen si z tebe utahuju," řekl a přidal do kroku. Hange ho doběhla a donutila zastavit.

„Levi! Nemůžeš říkat takové věci." Snažila se znít seriozně, ovšem s jejím charakterem to vyznělo spíše tak, že si z něj utahuje. Princ na ni pohlédl a pak se zase rozešel směrem k místu, kde se obřad měl konat. Hange se vzpamatovala a ihned se vydala za ním.

Bok po boku přešli po schodišti a zamířili do místnosti vedle sálu, ve kterém se korunovace měla udát. Nalezli tam šlechtice z celého okolí, se kterými se přivítali a poté sledovali, jak se odchází usadit do sálu, který byl za nedlouho zcela zaplněn.

I když to na Levim nebylo znát, uvnitř bojoval s nervozitou, která ho drtila k smrti. Hange byla jediná, která to dokázala poznat, a proto na jeho rameno položila ruku a poté se usmála. Princ hleděl do neznáma. Nebyl schopen se soustředit.

Do místnosti náhle vstoupil muž, což znamenalo, že už je čas jít. Hange opět pohlédla na Leviho a jeho výraz ji opravdu překvapil. V jeho jindy bezcitných mrtvých očích šel náhle vidět strach. Lidé, kteří ho nijak blíže neznali, by snad ani nespatřili rozdíl. Ovšem Hange v nich spatřila opravdový nijak neskrývaný strach.

„Levi," promluvila opatrně Hange. Princ se na ni podíval.

„Vím. Je čas jít," řekl překvapivě pevným hlasem a vydal se ke dveřím. Hange se vydala ihned za ním. Se zvukem otevírajících se dveří, se celé obecenstvo otočilo a postavilo. Všechny oči spočinuly na budoucím králi. Levi hleděl pevně před sebe. Snažil se všem těm zvědavým pohledům vyhýbat; s nikým nechtěl navázat ani sekundový oční kontakt. Na konci sálu, kde se má odehrát samotný korunovační obřad, stál již připravený Erwin a kněz.

Levi se postavil naproti kněze a Hange zaujala místo vedle Erwina. Pěvecký sbor, jenž byl na vnitřních balkónech sálu, začal zpívat a s tím se všichni posadili. Jakmile zpěv skončil, kněz započal svou řeč. Levi ji jak bylo jeho zvykem, příliš nevnímal, dokud nepřišla řada na něj, aby přednesl svou přísahu přítomnému lidu i království samotnému. Všichni přítomní se opět postavili a sledovali prince.

„Já Levi Ackerman, syn Kennyho a Kuchel Ackerman, na tomto místě slavnostně přísahám svou oddanost našemu království a lidu v něm. Přísahám chránit tuto zemi za každou cenu a vládnout moudře a spravedlivě. Přísahám, že tuto zemi nenechám o ladu a chudobě. Klekám zde před Vámi na důkaz mé věrnosti království a jeho obyvatelům," dokončil přísahu Levi a poklekl na jedno koleno. Kněz vzal korunu z podnosu a položil ji na Leviho hlavu.

„Právě teď a tady, před všemi přítomnými svědky, Vás Levi Ackermane korunuji na krále, prosím povstaňte." Levi se postavil a podivil se, že to ještě dokáže, jak se mu klepaly nohy, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml.

„Je mi ctí Vám představit krále Leviho Ackermana prvního!" zvolal kněz a sálem se rozezněl ohromný potlesk.

Po korunovaci se všichni vydali do vedlejšího sálu, kde se konal po-korunovační bál. Lidé se smáli, jedli, tančili. Muzikanti v rohu hráli podle toho, co si kdo vyžádal.

Levi, nyní již král, stál poblíž trůnu a sledoval bavící se dav. Neměl takové události rád; neměl rád tolik lidí najednou. Zkrátka, byl by v této chvílí mnohem radši v zahradě, na čerstvém vzduchu nebo schovaný v knihovně obklopen knihami.

„Levi!" ozval se z dálky již dost známý hlas. Přiběhla k němu usměvavá bruneta a poté se poklonila. Levi protočil panenky.

„Hange, tohle nedělej," řekl podrážděně. Bruneta se usmála a na to přikývla.

„Chci tě s někým seznámit." Levi neprojevil nijaký zájem, ale tušil, že to i tak bude muset podstoupit, protože věděl, že Hange jsou jeho názory někde...

„Takže, představuji ti tvou novou osobní stráž!" Hnědovláska natáhla ruce a poté ukázala na hocha vedle sebe. Levi se na něj podíval a poté ztuhl.

„Eren Jeager," představil se chlapec s úsměvem.