14. Kapitola

96 10 6
                                    

Menší skupina jezdců na koních, projížděla vyšlapanou cestou obklopenou hustým lesem. Mezi nimi se nacházel i král s jeho osobní stráží, kteří jeli vedle sebe za doprovodu naprostého ticha.

Od té doby, kdy se snažil z Erena neúspěšně dostat více informací o tom, co řekl při popíjení vína, spolu pořádně nepromluvili. Král měl prvně v úmyslu to z hocha dostat, ale nechtěl ho do ničeho tlačit. Ani nevěděl proč, zkrátka toho chtěl podvědomě o Erenovi vědět více.

„Jsme již blízko, do hodiny bychom měli vidět zámek," promluvil člen stráže, o kterém Eren dříve řekl, že vypadá jako kůň. Levi na to pouze přikývl a nadále se věnoval jízdě.

A opravdu. Po necelé hodině spatřili zámek. Eren si při krátkém pohledu na Leviho povšiml, že nevypadal poněkud nadšeně. Hoch chtěl krále trochu povzbudit, ale neodhodlal se promluvit.

U brány, kde strážníci bránili vchod, král ukázal lístek s pozváním, který byl přidán u onoho dopisu, který obdržel. Vevnitř, neboli na dvoře za bránou, již hrála veselá hudba, lidé tančili a smáli se. Kolem byla spousta stánků s jistě lahodným jídlem, či ručně vyrobenými věcmi. Působila tam na ně velice dobrá atmosféra.

Eren se nemohl vynadívat, sice i v Leviho království se pořádaly slavnosti, ale hnědovlásek neměl nikdy možnost se tam dostat, jelikož byl zaprvé moc malý, a poté co vyrost, mu v tom bránila „práce".

„Levi!" zvolal z neznáma velice povědomý hlas. Princezna s úsměvem došla k Levimu, který se následně uklonil, a políbil ji hřbet ruky. Stráže se poté uklonili také.

„Jsem opravdu ráda, že jste dorazil. Pokud by Vám to nevadilo, s radostí bych Vám to tu ukázala," řekla Petra, a lehce pozvedla ruku, aby poukázala na okolí.

„Bylo by mi ctí," odvětil Levi a poté pohlédl na hocha, stojícího o kousek za ním:

„Erene, dávám ti na teď volno, takže bych byl rád, kdyby sis to tu prohlédl nebo dělal, co uznáš za vhodné." Hoch s malým zdvořilým úsměvem přikývl:

„Jistě, děkuji."

Na ostatní stráže pouze kývl, na znamení k pohovu, a poté se vydali bok po boku s princeznou Petrou vstříc hradu.

„Tak jo chlapi, na chvíli se odpojím. Slyšel jsem, že tu mají jeden z nejlepších kozích sýrů, takže zatím," promluvil muž s blond vlasy.

„Zatím, Reinere!" Zvolal nazpátek muž s koňským obličejem, a následně se stejně rozešli všichni.

Eren přecházel mezi davem od stánku ke stánku a rozhlížel se po všech lákavých lahůdkách jarmarku a suvenýrech. Vše, na co by si člověk dokázal vzpomenout, by na tomto místě nalezl. Většina věcí, prodávajících se ve stáncích, byla ručně vyrobena. Králův ochránce často žasl nad krásou a propracovaností produktů, které tam spatřil.

Eren se na chvíli opřel o lavičku, jelikož prodírání se mezi tím davem nebyla zrovna žádná hračka.

„Nechcete s něčím pomoct?" ozval se vysoký dětský hlas za hochem. Eren se otočil a spatřil malou dívenku s dvěma culíky. Odhadoval, že ji mohlo být okolo dvanácti let.

„Oh, ne nic nepotřebuju, děkuju. Jenom, jsem na takovém jarmarku poprvé, a tak jsem si to tu chtěl víc prohlédnout." Poškrábal se na zátylku hnědovlásek. Dívka se radostně usmála a přiskočila blíže k hochovi:

„Můžu vám to tu ukázat! Přece jen to tu znám celkem dobře, a můžu vám ukázat, kde mají to nejlepší jídlo!" S širokým úsměvem rozmáchla rukama do velkého oblouku a poté čekala na Erenovu odpověď.

„No, tak jo, díky." Hoch nakonec přikývl, a na to začalo děvče poskakovat radostí.

„Jo a jinak, jmenuju se Isabel." Představila se s neustálým úsměvem.

„Já Eren, těší mě."

„Tak pojď! Musíš ochutnat korbačiky paní Dioment!" Isabel popadla hocha za ruku a už ho táhla kamsi do davu.

...

„Tady máme hlavní sál, kde se k večeru bude konat bál." Popisovala Petra při prohlídce hradu. „Můj otec to bohužel opět propásne. Ještě se stále nenavrátil z jeho cesty," dodala.

„Slyšel jsem," přikývl Levi, „Váš otec jel smlouvat o obchodu do zámořského království, jestliže se nepletu," řekl s otázkou v hlase.

„Ano, máte pravdu," souhlasila princezna. „To je také ten důvod, proč se nezúčastnil Vaší korunovace," doplnila Petra.

Levi pouze přikývl na znamení, že princeznu slyšel.

„Zbývá nám projít ještě poslední místnost, a poté se můžeme vydat ven," poznamenala princezna do ticha.

„Až po Vás," řekl zdvořile Levi zároveň s pokynutím ruky. Petra se lehce usmála, a následně vstoupila do dalšího sálu.

...

„Isabel počkej!" Kříčel zadýchaný hoch s brašnou plnou věcí a jídla, které mu dívka doporučila.

„Musíme rychle za panem Nicolou, dělá snad to nejlepší maso na celém světě, a lidé ho často rychle vykoupí!" namítala Isabel a zároveň se snažila Erena popohnat.

Hnědovlásek si unaveně povzdechl. „Isabel, nemyslíš si, že toho už máme dost?" optal se. Dívka pouze zatřepala hlavou:

„Je to přece tvůj první jarmark, ne? A ten si musíš užít! První bude jen jednou." Hoch se nakonec usmál a přidal do kroku.

„Když to říkáš, tak na tom asi bude něco pravdy. Tak jdeme za tím panem Nicolou."

S jejich rychlostí chůze, netrvalo dlouho, a ucítili náramnou vůni pečeného masa.

„Pane Nicolo! Dobrý den!" Mávala dívka z dálky.

„Isabel!" zvolal nazpátek. Dívka přicupitala k dřevěnému stánku a poté si stoupla na špičky, aby mohla lépe vidět na pult.

„Zbylo Vám ještě něco?" optala se sklesle, jelikož pult vypadal poněkud prázdně. Nicolo se zasmál:

„Neboj se, pro mou věrnou zákaznici mám vždycky něco navíc." S úsměvem mrkl a poté vytáhl veliký kus nádherného masa. Isabel se rozzářily oči a poté rychle chňapla po tom jistě lahodném kousku.

„Děkuju Vám! Na Vás je vždycky spoleh!" řekla a smála se. „On to zaplatí," dodala a ukázala na Erena, který to doteď všechno jen pozoroval.

Eren pohlédl na Isabel, která se pouze nevině usmála.

„Tak kolik to bude stát?" otázal se hnědovlásek.

„Třináct grošů," odpověděl pan Nicolo. Hoch vykulil oči:

„Tolik? Já se obávám-" pohlédl na dívku s jiskřičkami v očích, hladově koukající na maso. Eren si povzdechl a následně oněch třináct grošů zaplatil. „Ach, jsem rád, že mám práci, kde mám zadarmo ubytování a teplé jídlo..." řekl si hnědovlásek potichu sám pro sebe, když odcházeli od stánku.

Dvojice se posadila na nedaleký kousek zelené louky, kde společně snědli to, co předtím nakoupili – co Eren nakoupil.


Levi s Petrou se procházeli po trhu, když v tom spatřili dvojici sedící na trávě. Král okamžitě i přes tu dálku poznal, že se jedná o Erena, ale tu dívku nepoznával. Pomalu se s princeznou vydali k nim. 

Lonely Throne (Ereri/Riren)Onde histórias criam vida. Descubra agora