Deník Slečny Viktorie

23. kapitola

,,VIKTORIE?!"

Zděšeně jsem hleděla na svázaného Jacka, kterého vedl děsivý a vysoký muž. Před nimi stál, podle mého úsudku, kapitán menší postavy s černými vousy a vlasy, kterého jsem však neznala. A žena mu velmi podobná, která se tvářila tak či tak. Jak kdyby měla radost, že je Jack svázaný, ale naopak nechce aby byl Jack v provazech.

,,Jacku!" Vyjekla jsem a všichni přítomní se na mou maličkost otočili.
,,Co ty tady děláš?" Ptal se s údivem Jack.
,,Na stejnou otázku bych se mohla ptát i já. Ale tak ráda tě vidím."
Žena, která stala po boku neznámého kapitána nevěřícně hleděla na nás dva.
,,Že by Jack Sparrow našel konečně někoho, koho opravdu miluje a nejen zneužívá?" Pronesla povýšeně žena.
,,Co?!"
Jack? Ten by nic takovéhoto..
,,Em, co?!" Opakoval Jack po mě. ,,Já?! To ne.."
Právě jsem stála zmatená před piráty, kteří stali okolo nás a sledovali situaci.
Milujeme mě? Nebo jen zneužívá?
Mé myšlení za tak krátkou dobu prolistovalo tolik otázek. Ale proč bych měla věřit ženě, kterou ani neznám. Nevím její jméno, ani co je zač.

,,Kdo jste vlastně vy!?" Vyjekla jsem.
,,Já? Já jsem Angelica a toto je můj otec Edward Teach. Možná ho znáš pod jménem Černovous.." zákeřně se usmála.

,,Tak to by stačilo!" Zvolal Barbossa, který pravě vyšel zpoza stínu.
,,Muž s jednou nohou.." zamumlal si kapitán zvaný Černovous. On snad měl strach z Barbossi..?
,,Černovous. Tak dlouho jsme se neviděli, že?"

,,Honem! Ty kalichy!" Přikázala Angelica jejich posádce.
,,Tak to ne! Taky bych si rád vzal něčí život.." pohlédl na mě čímž mi projel mráz po zádech. ,,..a pokud vím, máme jen jednu slzu. Někdo tu bude muset zemřít.."
,,Chcete říci, že mi máme slzu. A ten kdo bude muset zemřít jste jedině vy kapitáne Barbosso." Angelici otec se jen pousmál a vytáhnul svůj meč.
,,Myslíte, že mě zastrašíte?" Zachechtal se Barbossa a stejně tak jak učinil Černovous, vytáhl i svůj meč.

Mezi piráty začala bitka. Snažila jsem se někde úkryt a zároveň najít Jacka. Bohužel se mi nedařilo ani jedno.
Jack jak kdyby zmizel. A na každém kroku byl pirát. Pobíhala jsem mezi cinkajícími meči. Však v jeskyni nebyly jen dvě posádky. Právě příchozí Španělé, kteří mají toto místo za neposvátné chladně začali ničit pohanské místo.

Mezitím však Barbossa svůj meč zabodne do těla Černovouse, který se s bolesti sesune k zemi. Na tváři toho kapitána, který udělal ten prokletý čin, se vykouzlí malý úsměv.

Stála jsem u jednoho ze sloupů a sledovala jsem situaci, která právě nastala. Však spatřila jsem jednoho námořníka, který se snažil zničit kalichy. Zadupával je do země a zlostí je odhodil do vody, která tudy protékala.
,,Viktorie! Ty kalichy!" Zakřičel Jack a já se rychlostí sesunula k vodě kde právě ty kalichy měly ležet.
Však se svázanýma rukama se špatně hledalo.

Přiběhl ke mě Jack a začal zběsile hledat taky. Když však spatřil mé stále utažené ruce, našel poblíž něčí meč a provaz jím přeřízl. Své ruce jsem měla konečně volné a s děkovným pohledem jsem hleděla na Jacka. Však z vody se vynořila dívka s kalichy v rukách. ,,Nepromarni mou slzu." Pronesla a Jack nechápavě na dívku pohlédl, však neváhal a kalichy vzal do svých rukou.

Když jsem se však otočila. Na zemi neležel jen Černovous, ale i Angelica. Měla pořezanou ruku a onen meč ležel vedle ní.
Vzpomněla jsem si, že Barbossuv meč něčím páchnul. Nepopsatelný zápach, který jsem však znala. Jistě. Jed z jedovatých žabek, které jsem jako malá ráda chytala. Byly barevné a to se mi jako dítěti velmi líbilo.
Proto leží Angelica vedle svého otce. Oba jsou otrávení tím jedem, který byl na onom meči.

Jack vyběhne za Angelicou, která mu dala slzu. ,,Zachraň mého otce." Jack však nejistě přikývnul a běžel pro vodu, která už jen dokapávala ze zničeného oblouku. Do obou kalichů dal vodu a do jedno z nich přidal slzu.

Dostal se zpět k ležící Angelice a Černovousovi.
,,Tady je slza a tady není." Ukázal zvlášť na kalichy.
,,Otče pij." Povzbudila Angelika svého otce.
,,Kapitáne. Zachraňte svou dceru." Pronesl naopak Jack a podal mu jeden z kalichů.
,,Ten život bere.. a ten ho zase dává.." opakoval Černovous to, co před malou chvíli řekl Jack.
,,Ano.." Znovu kapitánovi podal kalich, který má údajně život brát.

Černovous se však natáhl pro kalich, který naopak má život dávat. Angelica nevěřícně hleděla na svého otce. Však neváhala a druhý kalich vypila také.
,,Ne.." řekl smutně Jack.
,,Žij blaze otče." Pronesla Angelica, která si lépe lehla na zem a čekala na svůj odchod.
Kapitán zas začal ztěžka vstávat.
Já vše sledovala z dálky. Jack se na mě podíval, ale vzápětí se zarazil.
,,Nebo to bylo naopak." Podíval se na kalichy a pak na ty dva, kteří byly v jiném domění.
,,Ty..!" Nestihl dopovědět Černovous a okolo jeho těla se začal hrnout vír vody. Omotal ho kolem dokola celého a jeho tělo se začalo rozpadat.
Naposledy byla z víru vidět jen natahující se ruka bez masa, jen kosti, která se rozpadla stejně jako zbytek.

,,Otče!" Vykřikla Angelica. Pak se však vražedně zadívala na Jacka, který se jen ušklíbl..