Deník Slečny Viktorie

10. kapitola

Jako první, čeho jsem si všimla... Byla struktura lodi a ostatní členové posádky. Vše bylo zanesené mořskými řasami a hlavně všude převládala zelená barva.

Když Jones vystoupal ke kormidlu, zařval: ,,Do hlubin!!!" Já se trochu zlekla, přece jen neumím dýchat pod vodou a taky, jak dlouho budeme pod vodou. Proto jsem vyběhla za Jonesem ,,ehmm? Já nechci nic říkat, ale..... Neumím dýchat pod vodou a taky, jak dlouho budeme pod vodou a...." V tu chvíli mě přerušil smíchem. Nechápavě jsem se na něj dívala. On mi dal na hruď jeho chapadlatou emmmm....no... Prostě chapadlo, díval se mi do očí a jeho chapadlo "přejíždělo" po mém hrudníku. Měla jsem celý oslizlý hrudník. ,,Teď jdi pomoc posádce!" Zařval na mě. Já to stále nechápala, co to mělo být?...
Neřešila jsem to a šla za posádkou. Když se loď začala potápět, rychle a zhluboka jsem se nadechla a začala věřit v to, že to zvládnu. Při potápění jsem ještě zahlédla Jackův smutný obličej. "No nic, teď jsi tu a mysli na to, jak se dostat zpět k Jackovi..... Teda... Jak najít tátu" okřikla jsem se v duchu.
Po hodině pod vodou jsem si uvědomila, že vlastně "nedýchám" nechápala jsem to, ale za to jsem byla ráda, že "neumírám".

Pod vodou jsem byli asi 3 hodiny. Pak jsem jen zaslechla ,,Z hlubin!!!?" Loď začala stoupat na povrch.
Když se loď vynořila já začala lapat po dechu... "Zase dýchám!?" Pomyslela jsem si a znovu jsem nic nechápala.
Popadla jsem dech a začala se rozhlížet. Před námi plula loď. Myslím, že to nebyla pirátská loď, spíš nějaká obchodní. Jones se usmál a zařval: ,,Vypusťte Krakena!!!" Já se zlekla, slovo "Kraken" znělo vážně zle. Posádka chytla jakési kolíky a začala chodit do kola do té chvíle, kdy loď klesla kousek ke dnu a nezačala se houpat. V tu chvíli se Jones začala zákeřně smát.
V dálce jsem viděla, jak loď se rozpůlila v půli a klesla ke dnu. Vypadalo to strašidelně. Radši jsem zavřela oči a uvědomila jsem si s jakýma jsem tu zrudama, jelikož se začali radostně smát hned po tom co se loď potopila.