Deník Slečny Viktorie

3. kapitola

Když jsme došli k jeho lodi, zjistila jsem, že je to ta loď, kterou jsem viděla před 10 lety jako jediná na lodi Port Royal. ,,Jacku?" ,,Ano..." ,, Ta loď je tvá?" Zeptala jsem se nejistě. ,,Ano, ta loď je má... Krása, že?" ,,To ano, ale... Tuhle loď jsem viděla před 10 lety u Port Royal..." Řekla jsem mu ještě víc nejistě.
,,Aaaa jasně, to jsem ale ještě nebyl kapitánem. Kapitánem Černé Perly jsem teprve 5 let. Minulý kapitán se jmenoval Hector Barbossa, ale o svou loď přišel .... Tedy ta loď je má, ale on mi ji pořád krade!!!" Za touto větou se jako vždy pousmál, ale zároveň zamračil a nastoupil na palubu.
Já se vydala hned za ním. ,, Zvednout kotvu, spustit plachty... Odplouváme!!!!" Křičel při chůzi za kormidlo. Furt jsem nemohla uvěřit, že jsem na pirátské lodi s pirátama.
,,A kam plujeme Jacku?" Zeptal se jakýsi chlapík Jacka. ,, Viktorie. Tohle je můj první důstojník Joshamee Gibbs. Říkej mu ... Gibbsi." ,, Viktorie"
Odpověděla jsem. ,,A plujeme za ní..." Za větou se jako vždy usmál a já nechápala proč to nechce říct. ,,Jacku..." ,,Ano, krásko" hodně jsem se zarazila "proč mi tak řekl?" Pomyslela jsem si. ,,Říkej mi normálně Viki." ,,Dobrá" řekl mi a ušklíbl se.

Šla jsem na příď lodi si sednout, pozorovat moře a vše kolem. Seděla jsem tam celý den, až do večera, kdy na mě přišla velká únava. Sebrala jsem se a šla do podpalubí si lehnout do sítě. Snažila jsem se usnout, ale to otravné chrápání... V tom kraválu nešlo spát. Vstala jsem a šla se projít po palubě a přemýšlet nad dopisem a celkově nad svým otcem. Opřela jsem se o pravobok lodi a dívala se do dálky. V tu chvíli jsem uslyšela kroky, které se blížili ke mně. Myslela jsem, že je to Jack. ,,Slečno, jste v pořádku?" Přišel za mnou Gibbs... Ano, Gibbs ,,Ooo... Ano, děkuji. Jen nemohu spát... Tak jsem šla na čerstvý vzduch a trochu se projít." Odpověděla jsem mu s úsměvem. ,,Dobrá, kdyby jste něco potřebovala...řekněte." Řekl mi mile a odešel do podpalubí. Po čase přemýšlení o mém otci jsem začala z ničeho nic myslet na Jacka. Nemohla jsem se ho ve své mysli zbavit, a tak jsem si představovala ty jeho dokonalé, tmavě čokoládové oči s jiskrou v nich a na jeho šibalský úsměv. Nevím proč, ale Jack se mi dost líbí. Je milí a zdá se mi i pohledný ...na piráta. Jak jsem tak na něj myslela, zdálo se mi, že mě někdo pozoruje. Otáčet jsem se nechtěla, ale otočila. Pod schodištěm stála jakási postava. Jen tak rozeznat nešla. Když v tom postava vykročila a vstoupila na měsíční světlo. Po tom jsem hned poznala Jacka. ,, Něco se děje?" ,,Ne, jen nemohu spát." Odpověděla jsem mu smutným tónem. ,,A proč nemůžeš spát?" Podívala jsem se mu do očí a řekla: ,, Pořád myslím na otce, taky nemůžu spát z podpalubního chrápání" to jsem řekla ironicky ,,a hlavně nemůžu spát, protože.... Protože.... Myslím pořád... Emmm, nebo nic. Zapomeň na to." Ano, chtěla jsem mu říct, že myslím jen a jen na něj, ale znali jsme se teprve jen 1 den, co by si o mě pomyslel. ,, Dobrá, jestli budeš něco potřebovat. Přijď za mnou. A teď se jdi vyspat do mé kajuty. Já stejně už spát nebudu." Mrknul na mě a usmál se. ,,Díky... Jacku." Zadívala jsem se mu do očí a po chvíli odešla do jeho kajuty spát. Lehla jsem si na postel a do pár minut spala.

Ráno jsem se probudila a začala jsem křičet...