2. kapitola

742 36 0
                                    

... V hospůdce jsem si objednala vodu a sedla si ke stolečku. Bylo tam hodně námořníků a i hodně opilců, co mě obtěžovali. Napila jsem se vody a začala očima projíždět každého co v hospůdce byl. Vykoukla jsem si muže. Byl dost urostlí a vypadal vznešeně. Šla jsem za nim se slovy: ,,Pane...?"
Muž se na mě otočil, projel si mě celou očima a odpověděl mi: ,, Slečno, co by jste odemne potřebovala...?"
,,Jmenuji se Viktorie a hledám svého otce..." Ukázala jsem mu dopis a on si ho hned začal číst. ,,A jak vám Viktorie můžu pomoci. Jinak, jsem Leopold V. kapitán 20 lodí v Port Royal." Odpověděl mi namyšleným tónem. ,,Těší mně. Potřebovala bych, aby mě někdo dostavil do dalších přístavu a já se snažila hledat dál. Jinak, neříká vám nic ten dopis? Můj otec musí být bohatý, jelikož peníze, které u dopisu byly... Takovou sumu by jsme s mými nevlastními rodiči nevydělali ani za rok." Řekla jsem mu s úsměvem. ,, Bohužel... Ale právě teď plujeme do Tortugy. Ale bude to dost nebezpečné. Je to pirátský přístav. Nevím... Nevím jestli s námi budete chtít plout. I já tam nerad pluji."
Když jsem slyšela slovo "Tortuga" a "pirátský přístav" hned jsem přikývla. ,,Ráda s vámi popluji kapitáne. Já se nebojím." Usmála jsem se a narovnala jsem se jako správná hrdinka.
,,No dobrá. Pojďte."
Šla jsem tedy s ním k přístavu, kde bylo zakotvených spoustu lodí. I já bych se ztratila. Chvíli jsem Leopolda sledovala... V duchu jsem se musela smát... Jak on chodil vznešeně...:D
Došli jsme k velké lodi, kde námořníci už připravovali loď k odplutí.
Leopold vyšel ke kormidlu a jasně mi ukázal rukou ať jdu za ním.
,,Námořníci. Dovolte, aby jsem vám představil slečnu Viktorii. Popluje s námi do Tortugy a tam... si vystoupí."
Já kývla hlavou jako pozdrav a ušklíbla jsem se. ,,Viktorie! Prosím vás, aby jste byla v přídi lodi a dával pozor na ostatní lodě před námi. Mohli by to být piráti. Když uvidíte jakou koliv loď, hned mi to hlaste. Rozuměla jste?!" Řekl mi dost jasně a stručně. ,,Ano kapitáne." Tuto práci jsem měla ráda. Jelikož na cestách s tátou jsem toto dělala taky.
Sedla jsem si tedy na příď lodi a koukala do dálky. Byla temná noc a já moc do dálky přes mlhu neviděla.
Po pár asi hodinách strážení jsem si přese jenom něčeho všimla. ,,Loď na obzorů!!!" Vykřikla jsem z plných plic.
Kapitán Leopold se okamžitě otočil a loď začal zkoumat. ,,V pořádku, toto je obchodní loď. Plujeme dal. Děkuji slečno." Přikývla jsem a dál pozorovala.

Ráno ke mně přišel jakýsi námořník. ,,Slečno. Máte jít prý spát. Seděla jste tu celou noc. Musíte být vyčerpaná. Jděte do podpalubí se vyspat. Je to rozkaz kapitána." Řekl mi s úsměvem. ,,Děkuji, ale kdo bude hlídat." ,,Já to za vás vezmu. Nemějte strach." Já se ušklíbla, zvedla se a šla do podpalubí si tedy lehnout. Všude byly zavěšené sítě. Já nevěděla do jaké si lehnout. Tak jsem si vybrala tu, co byla úplně vzadu, aby mě nikdo neotravoval. Zavřela jsem oči a do pár minut jsem spala.

Vzbudila jsem se a pociťovala, že loď stojí, že nepluje. Vyšla jsem tedy na palubu a rozhlížela jsem se... Kde to jsme. ,,Kapitáne!? Kde to jsme?" Zeptala jsem se dost zmateně.
,,Slečno... Jsme v Tortuze." Já vytřeštila oči tím tónem "jakože... Cože? Tak rychle?" Vyšlo tedy ze mě jen: ,,Ooo, děkuji. Přeji zpáteční plavbu v pořádku." Usmála jsem se a řekla s hrdostí. ,,Ano, prosím. My též děkujeme."
Rozešli jsme se a já jsem potřebovala najít nějakou hospodu. Jelikož je tam hodně námořníků, kteří by mě mohli nějakým způsobem pomoci. Bloudila jsem uličkami a dost jsem se bála. Byl to samí ožrala a úchyl. Po mém bloudění jsem narazila na cíl, který jsem vyhledávala. Hospoda. Vešla jsem dovnitř. Už to tam dost páchlo spocenýma námořníkama a možná i pirátama. Objednala si vodu a šla si sednout k opuštěnému stolečku. Napila jsem se vody, ale hned zas jsem ji vyprskla. Ta jejich voda byla divná. Taková nahnědlá a chutnala tak zvláštně... Tak.... "Sladce" ...
"No nevím, radši to pít nebudu" pomyslela jsem si.    
,,Dva rumy!!!" Slyšela jsem v povzdálí. Áha... Tak to je rum. Zjistila jsem novinku, že v Tortuze místo vody pijou rum. Ale kvůli tomu jsem tu nebyla.
Projížděla jsem si... Stejně jako předtím námořníky. Žádný se mi nezamlouval. Všichni byli opilí. Až si ke mně sedl jakýsi chlapík. ,,Slečno, vy nejste zdejší, že?" Řekl mi dost opilím hlasem. ,,Ne, nejsem." Řekla jsem mu s nechutenstvím. ,,Aaa nechtěla byste mi prokázat menší službičku?" Hodně jsem se lekla. "Bože, na co ten člověk myslí. No fuj" pomyslela jsem si. ,,Ne, to fakt nechtěla. A mohl by jste laskavě odejít?!" Tuto větu jsem řekla dost přísně... Až jsem se i já divila. Ožrala tedy odešel a já se stále rozhlížela... kdo by mi mohl pomoct.

Po asi půl hodince si ke mně (zase) sedl už ne tak opilí chlapík. Byl celkem hezký. Tedy, hlavně ty jeho očí.
,,Slečno?" Zeptal se mě dost klidně. ,,Ano?" ,, Budete pít ten rum, já že bych si ho vzal." Usmál se na mě a podíval se na mě roztomilým kukučem. Trochu jsem se na něj zadívala. "Ano Viki, zeptej se ho...!" Toto mi celou dobu radilo podvědomí.
,,Emmmm... Ne, nebudu ho pít, můžete se ho vzít, ale pod podmínkou." Usmála jsem se a čekala až odpoví. On se zamyslel a řekl: ,,Dobře. Aaaa.... Co to je?" Šibalsky se na mě usmál a já se začervenala. ,,Pomůžete mi najít mého otce. Jinak, jsem slečna Viktorie." Podala jsem mu dopis, aby jsi ho přečetl a řekla jsem mu to samé, co jsem říkala panu Leopoldovi.
,,No dobře. Pomůžu ti. Něco mi ten dopis říká." Trochu mě zarazilo, že z vykání mi začal po zjištění mého jména tykat, ale nějak jsem to neřešila a byla ráda, že něco ví o tom, co bylo napsáno v dopise. ,,Jinak jsem kapitán Jack Sparrow." Řekl mi s úšklebkem na konci. ,,Těší mně." Odpověděla jsem taky s úsměvem na tváři. Podali jsme si ruce a vydali se k jeho lodi a posádce.

Deník Slečny ViktorieWhere stories live. Discover now