Deník Slečny Viktorie

16. kapitola

Seděla jsem u hospody a přemýšlela, jak se k otci dostat. Přeci jen jsem měla ušmudlané a špinavé šaty, v kterých by mě k otci nepustili. Takže úkol číslo jedna je najít si slušný oděv.
Procházela jsem uličkami a hledala obchod s oděvem. Ale nikde nic. Jen látky. Za tak krátkou dobu si přeci nemůžu stihnout ušít šaty, a ani nemám na čem... Až najednou...
"Prodej a půjčovna kostýmů"
V tu chvíli jsem byla šťastná. Jen aby tam měli nějaké normální šaty a já na ně měla peníze. Vešla jsem dovnitř a slušně pozdravila. Ze zadní místnosti se ozvalo ,,Dobrý. Přejete si?" ,,Emm děkuji. Potřebovala bych šaty." Pán, který byl nejspíš ve skladu vyšel, prohlídl si mě a pak řekl: ,,Jistě. Něco se tu najde. Co třeba tyto?" Ukázal mi rudě červené šaty. Vypadali, jak pro královnu. Ale takové jsem nechtěla. Byly moc vznešené. ,,Takové ne. Spíš nějaké méně vznešené." ,,Ano jistě." Odpověděl a vytáhl krásné modré šaty. ,,A co tyto?" Já se pousmála. ,,Ano takové bych chtěla. Co stojí?" Pán se podíval na cenu. ,,75 šilinků prosím." Já otevřela nevěřícně pusu a podívala se do svého váčku. Bylo tam přesně 80 šilinků. Zadívala jsem se na pána, který se na mě pousmál. Já chvíli váhala, ale pak jsem vytáhla 75 šilinků a položila je na stůl. ,,Nechcete je ještě zkusit?" Já se na šaty zadívala. ,,Ach ano. Děkuji."
Šaty padly jako ulité. Do šátku jsem si dala svůj starý oděv a odešla z obchodu.
Když jsem udělala krok začali znovu trubači vytrubovat. Já rychle běžela na hlavní ulici, aby jsem viděla, co se děje. Lovci se vraceli z lovu i s celkem dobrým štěstím. Zahlédla jsem lovce, který měl jiný oděv než ostatní. Myslím, že to byl král, můj otec...