IrskoBritsko bylo opravdu velké, a tak jsem nevěděla kam dřív jít. Šla jsem tedy nejdřív na náměstí kde bylo spoustu stánků se zeleninou, ovocem, masem, suvenýrama a podobně. Všichni lidé za stánkama křičeli skoro to samé... Ale já si přece nepřišla nic koupit... Já přišla najít svého otce... Ale přece jen jsem měla hlad. Koupila jsem si na rychlo chleba. Vím, k princezně se to moc nehodí (pokud tedy princezna jsem), ale hlad je hlad. Sedla jsem si před hospodu na lavičku a začala okusovat chleba.
Snědla jsem skoro půlku, když v tom začali trubači hlasitě vytrubovat.
V tu chvíli se rozletěly hradní vrata a na koních přiklusali nejspíše lovci. Jeden z nich byl určitě on... Můj otec.
Chvíli jsem do dálky kam odjeli čučela, ale pak mě přerušil dětský hlas. ,,Dobrý den paní... Dala byste mi kousek chleba prosím?" Stál u mě malý, vyhublý chlapeček. Bylo mě ho líto, tak jsem mu dala celou půlku, kterou jsem nedojedla. ,,Děkuju moc paní" já se pousmála, ale pak mě něco napadlo. ,,Chlapečku?" ,,Ano paní?" ,,Víš něco o králi?" Zamyšleně jsem se zeptala. ,,Je moc hodný, ale pro některé lidi nemá moc peněz a mají se blbě. Například má rodina. Každý den žebráme... Málo kdy se objeví takový dobrák, jako vy paní." Já spíš myslela jeho minulost...." ,,Áha. Prý měl dceru... Nikdo neví kam se poděla, ale jmenovala se nějak na V... emm..Vi....Vik....." ,,Viktorie???" ,,Ano, přesně takhle se jmenovala." ,,Děkuju moc za informace a hodně štěstí."
Právě teď jsem zjistila, že je to pravda... Já jsem opravdu princezna. Jen teď najít otce a oznámit mu, že jeho "ztracená" dcera se vratila...
आप पढ़ रहे हैं
Deník Slečny Viktorie
एड्वेंचरPříběh o slečně Viktorii, která se snaží najít svého otce. Propluje celý svět pod velením kapitána Jacka Sparrowa a zjistí o sobě mnoho věcí, které nevěděla. •dokončeno•
