Deník Slečny Viktorie

18. Kapitola

Ráno mě probudili paprsky, které svítily do mé komůrky. Nad krásným dnem jsem se usmála a začala se oblékat.
Když jsem vykoukla z malého okénka, viděla jsem obrovský přístav. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Jacka. Bože... jak ten mi chybí. Chvíli jsem si prohlížela moře, přístav a kotvící lodě. Ale z mého hlubokého přemýšlení mě vyrušilo tenké, tiché zaklepání. ,,Ano?" pozvala jsem dotyčného dál. Vešel do komůrky Teo. ,,Mám domluvené s Madlou, že po snídani tě mužů provést hradem.....Teda, jestli budeš chtít?" Lehce se usmál. ,,Dobře, děkuju. Budu ráda."

Došla jsem do kuchyně, kde bylo vše už v plném proudu. ,,Dobré ráno Viktorie. Odneseš prosím tác se zeleninou?" Ozvala se Madla. Já se zarazila ,,Dobré. A.....no jistě... Jen nevím kudy a kam..." ,,Jejku...omlouvám se. Půjdete skupinka. Drž se Tea. Tác dáš hned vedle toho, který ponese Teo. On ti kdyžtak pomůže." Mrkla na mě.
Já si našla svůj tác, a pak už jen čekala kdy se půjde. ,,Tak.... připravte se! Seřadit! A jdeme!" Ozval se.... nejspíš vrchní kuchtík. Bylo to všechno tak strašně rychlé, že jsem měla pocit, jak kdybych na všechno zapomněla, co mi řekla Madla. Došli jsme před obrovské dveře. ,,Tam sedí král se všemi vrchnímy poddanými." Lehce se usmál Teo. Počkat.... já poprvé pořádně uvidím otce!!!
Zhluboka se nadechnu a udělám krok do místnosti za Teem. Stále jsem se dívala na krále. Dokonce jsem i malém zakopla. Když jsem viděla, že Teo tác pokládá. Položila jsem ho hned vedle, otočila se a odcházela. Když se velké dveře zavřeli, já se široce usmála... Ještě mu říct, že se jeho dcera vrátila a úkol je splněn.

Došli jsme zpět do kuchyně. ,,Tak co Viktorie?" Podívala se na mě Madla a v ruce držela krajíc chleba a v hrnku mléko. ,,Skvělý.... je to všude tak obrovský!!!" ,,To jsem ráda, že se ti tu líbí. Na... tu máš....na posilněnou." Usmívala se a při tom mi podávala hrnek a chleba. ,,Děkuji" Hezky jsem se usmála a šla si sednout na malou stoličku, aby jsem si mohla sníst svou snídani.

,,Viki? Jdeme?" Usmíval se na mě Teo a já s plnou pusou přikývla na souhlas.
Šli jsme krásně ozdobenými chodbami až do velkých sálu. Prošli jsme snad každou komnatu na hradě. I ve sklepě a v nejvyšší věži jsem se byla podívat. Je to tu překrásné!!!
Jen vymyslet, jak vše říct otci, že jsem jeho strávené dcera.

Večer jsem už ležela v měkké posteli a přemýšlela, jak vše udělat. Nemůžu přece jen tak nakráčet ke králi a říct mu "Dobrý den Pane králi. Já jsem vaše dcera Viktorie......." to by mohl říci každý.
Přemýšlela jsem dlouho do noci.... ale byla jsem natolik vyčerpána, až jsem upadla do říše snů.