Jakube...proč zrovna já?

XXI.

Ráno mě probudila rána.
Vypálila jsem z postele a běžela se podívat, co se děje. V obýváku ležel Dominik na Tomáškovi.
„Co se to tady děje?" Trochu jsem na ně zakřičela. Připadala jsem si jako máma co se zlobí na svoje děti.
„Promiň...my jsme tě nechtěli vzbudit." Sykne Tomáš a chytne se za hlavu.
„Promiň...máš nějakej prášek?" Chytne se za hlavu Dominik.
„Jo...chcete snídani?" Zeptám se jich.
„Vajíčka." Vydechne Tomáš z posledních sil.

Dojdu do kuchyně a začnu připravovat prášky s vodu.
„Fuj, mně je tak blbě." Uslyším za sebou hlas Jakuba.
„No jo, táta musel zapít svoje dítě." Zasměju se.
„Nech toho a radši sem dej ten prášek." V tu chvíli do sebe hodí prášek, který následně zapije vodou.
„Tak ho tam rovnou vem i těm dvoum." Ukážu na dvě sklenice vody s dvěma prášky.
„Jasný." Zasměje se a bere vše do rukou, následně odchází zachránit členy bratrstva.

Já se vrhnu na vajíčka.
Rozdělím jim to na tři talíře a odnáším ke stolu.
„Ježíš díky moc." Řekne Tomášek a spěchá ke stolu. Dominik i Jakub ho následují.
„Tak jaká byla noc s Bohdankou?" Zeptala jsem se se smíchem Dominika.
„Nepřipomínej mi to." Zavrtěl hlavou.
„To byla až tak špatná?" Zasmál se mu Jakub a Tomášek dostal záchvat smíchu.
„Vy se moc nesmějte. Dominik tady nebrečel u Titaniku." Napomenula jsem je.
„Hele jako!" Přestal se smát Tomášek a raději potichu jedl.

______________________________
Tři dny uběhly tak strašně rychle.
Dnes jedeme do Prahy, oznámit mým rodičům novinu očekávajícího miminka a pak to natáhneme na Vary za paní Vlčkovou.
Jakub má od rána stresy, jak to řekne svojí mámě.
Co si budem, já taky, ale stejně se to jednou dozví.
Zaparkujeme před domem našich. Vystoupíme, a já zazvoním. Otevře mi nadšená mamka.

„Jsem těhotná." Usměju se na ně po chvíli konverzace, kdy to Jakub už nezvládá.
„Co?" Vykulí oči.
„Jsem těhotná." Řeknu znovu.
„Po cem." Řekne a obejme mě.
„Vy jste se obě s tvou sestrou nějak zbáznili...udělat ze mě dědu." Zasmál se táta.
Musím říct, že naši to vzali velmi dobře. Čekala jsem to tedy horší. Teď je na řadě mamka Jakuba.

„Mami...Ema je těhotná." Usměje se Jakub na svou mamku. Už jsme u ní asi dvě hodiny a on se stále odhodlával.
„No konečně si se odhodlal Jakube." Zasměje se.
Tak to bychom měli.
Brzké babičky to vzali velmi dobře a já se mohla jen utápět v blahu.