Jakube...proč zrovna já?

III.

Jeli jsme asi 10 minut. Za celou tu dobu jsme nepromluvili ani slovo. Mně to vyhovovalo. Mohla jsem v hlavě přemýšlet nad vším, co právě dělám.
Sofia si mě kvůli tomu zablokovala všude. Tohle nikdy neudělala. Co to do ní vjelo vážně netuším.
Jakub zastavil před nějakou restaurací.
„Pojď." Řekl, když vystupoval z auta. Nic jsem na to neřekla, pouze zopakovala to co on a také si vystoupila.

„Co si dáš?" Zeptal se, když jsem si prohlížela menu.
„Netuším..." zavrtěla jsem hlavou a dál hypnotizovala papírové desky.
„Fajn, tak si dej tohle. Je to nejlepší." Řekla a ukázal na číslo 22.
Gnocchi se sýrem a špenátem.
To není tak špatné.
„Co si dáte?" Přiřítila se k nám servírka s touto otázkou.
„22 a 13....k pití dvakrát tu zázvorovou limonádu s ledem." Nadiktoval Jakub. Nevím co to právě objednal, ale nic jsem nenamítala.
„Dobře, hned to bude." Usmála se servírka a odešla k dalšímu stolu.

„Tak jsi nakonec ráda že jsi tady?" Navázal Jakub konverzaci.
„Em...jo, ale myslím že Sofia se na mě naštvala." Odpověděla jsem upřímně.
„Ser na ní. Lepší vyhrávají." Usmál se na mě.
„Jsem lepší jo? Nemyslím si." Nadzvedla jsem obočí. Nic jsem pro výhru neudělala.
„Tak jsi sympatičtější. Není to jenom o tom co dokážeš. Prostě ona je taková moc upjatá a snaží se být nejlepší. Za to ty máš v píči a to se mi líbí." Projevil Jakub svůj názor.
„Aha...takže mám mít v píči a budu safe?" Zasmála jsem se.
„Přesně tak." Zasmál se i Jakub.

Celou dobu jsme si měli o čem povídat. Vlastně jsem se toho o Jakubovi dozvěděla hodně. I on o mně.
Musím přiznat, že to jídlo bylo skvělý! Jakub měl pravdu.
Ve dvě jsme vyrazili zpátky do studia. Cestou mi vysvětlil co budu dělat.
Dnes mi jen Andreas bude ještě ukazovat programy. Potom si to zkusím.
Musím říct, že mě to zatím bavilo.

„Tak to je asi tak nějak všechno, co bys měla vědět." Dokončil Andreas svůj monolog ohledně úpravy fotek po celém dnu.
„Jo, snad to chápu." Usmála jsem se na něj.
„Už máte hotovo?" Zeptal se Zoot, jakmile jsme vyšli z nahrávací místnosti.
„Jojo." Řekl za mě Andreas.
„Kolik vlastně je?" Zeptala jsem se.
„Hmmm....je 20:50." Odpověděl mi Dominik.
„C-co?" Vykulila jsem oči.
„Děje se něco?" Zeptal se nechápavě Tokáč.
„Ne...jen jsem měla jít s přítelem v osm ven." Upřesnila jsem. Tohle jsem trochu nedomyslela.
„Ssssss..." Zasyčel Jakub.
„No nic. Já se s vámi rozloučím. Kdyby někdo něco potřeboval tak volejte." Usmála jsem se a začala si brát věci.
„Jasný. Tak se měj a promiň, že jsi to nestihla." Usmál se na mě i Tokáč.
„V pohodě." S touto větou jsem odešla. Musela jsem rychle na vlak. Ještě zavolat Honzovi a omluvit se mu.

Já-ahoj
Honza-no ahoj
Já -já se omlouvám, ale jsem pryč a zapomněla jsem na čas
Honza-jo v pohodě lásko, někdy mi to vynahradíš
Já-určitě
Honza-tak pa
Já-papa

Tak tohle jsem nečekala. On to vzal v pohodě?
„Tak co přítel?" Zeptal se hlas za mnou. Jakub. Na slovo přítel dal velmi hnusný důraz.
„Vzal to v pohodě." Mykla jsem rameny.
„Tak to je dobře." Řekl ironicky.
„Promiň, ale já už fakt musím." Řekla jsem a s touto větou chtěla odejít.
„Vlak stejně už nestihneš." Zakřičel na mě Jakub.
Na to jsem se zastavila. Neměla jsem co říct, protože jsem věděla, že je to pravda.
„Nechceš jít alespoň ke mně?" Zeptal se a začal se přibližovat.
„J-já...asi ne." Vykoktala jsem ze sebe.
„A kam tedy půjdeš?" Zeptal se znovu a opět jsem nevěděla odpověď.
„Pojď. Neboj nic nebudu zkoušet." Zasmál se.
„Nebudu ti vadit?" Zeptala jsem se tentokrát já.
„Jinak bych tě nezval." Usmál se.

*****

„Vítej u mě doma." Řekl Jakub, jakmile jsme vešli k němu do bytu. Musím říct, že tu bylo čisto a uklizeno.
„Máš to tu hezký." Usmála jsem se.
„Dík, co si dáš?" Zeptal se.
„Je mi to jedno." Mykla jsem rameny.
„Nemůže ti bejt všechno jedno."
„Tak asi může."
„Fajn. Dostaneš Colu."
„Děkuju." Poděkuji, když přede mne postaví skleničku s Colou.
„Není za co kočko." Mrkne a sedne si vedle mě na gauč.
„Co si pustíme?" Zeptá se v zápětí.
„Cokoliv."
„Fajn, takže Simpsonovi." Řekl a zapnul na televizi daný seriál. Simpsonovi mám ráda, takže mi to nějak nevadí.
Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych neusnula.

Ráno mě probudilo vyzvánění telefonu. Nevěděla jsem zda je to můj nebo Jakubův telefon.
„Kurvá." Zasyčel někdo za mnou.
„Hmmmm." Vydala jsem ze sebe pouze nějaký zvuk a přikryla se víc dekou.
Vyzvánění utichlo.
„No konečně kurva." Zanadával Jakub.
„Dobré ráno jinak." Řekla jsem.
„Dobré puso." Zasmál se Jakub.
Zvednula jsem a protřela si oči. Až teď mi došlo, že jsem spala namáčklá na Jakubovi.
„Kde je koupelna?" Zeptala jsem se rychle.
„Tam." Ukázal na nějaké dveře. Vydala jsem se tedy tam.
Sama sebe jsem se lekla. Vypadala jsem hrozně.
Opláchla jsem si obličej.
Vzpomněla jsem si, že ve svém batohu mám kosmetickou taštičku. Vylezu tedy z koupelny a vydám se na průzkum.
Můj batoh je v předsíni.
Mám ho! Vyndám z něj taštičku a jdu směrem koupelny. Zavřu za sebou dveře.
V taštičce toho moc není. Použiji tedy to, co mám.
Korektor...pudr, řasenka, obočí, lesk a hotovo.
Nic těžkého.
Vlasy rozčešu a nechám volně rozpuštěné.

Vydám se z koupelny. Taštičku uklidím zpět do batohu.
Jdu se konečně podívat kdo mi ráno volal.
Tak asi nic no. Mobil na 0%.
Vyndám tedy nabíječku, kterou zastrčím do první zásuvky.
„Co si dáš k snídani?" Zeptal se Jakub, když přijdu do kuchyně.
„Co máš?" Zeptám se ho.
„Em...nic nebo nic." Prohlédne si ledničku.
„Tak to si asi nevyberu, obojí vypadá dobře." Zasměju se.
„Něco objednám." Oznámil mi a začal něco klikat na telefonu. „Za chvíli to tady bude." Usmál se Jakub.
„Fajn." Přikývla jsem hlavou.
„Jo jinak chceš hodit domů? Jedu do Prahy kvůli koncertu, který je v pátek."
„Nechci tě otravovat."
„Kurva...jinak bych ti to nenabízel."
„Fajn, tak když mě vezmeš budeš hodnej."
„Tak v jedenáct odjezd."
„Díky."
„Nemáš zač a abych nezapomněl...v pátek nám jdeš fotit koncert." Oznámil mi Jakub.
„J-já?" Vykulila jsem na něj oči.
„Jo ty. Nikdo jinej nemůže." Mykne rameny.
„Tak...fajn, ale ať mi JS ještě pošle do mailu věci ohledně toho." Poprosím ho.
„No už to tam máš." Usmál se Jakub.
Jen se usměju. Chtěla bych ještě něco říct, ale přerušil mě zvonek. To už je tu tak rychle jídlo?
„Dojdu tam." Zvedl se Jakub ze židle a spěchal ke dveřím. Já se tedy mezitím došla podívat na svůj telefon.
Už 3%...celkem výhra.
Zmeškané hovory...12.
Vykulím nad tím oči. Jenom od mamky a taťky. Vlastně jsem jim neříkala kam jdu.
Rozhodla jsem se jim alespoň napsat.

Já: Mami jsem v pohodě, jen mi nejel vlak a tak jsem přespala u kamarádky.

Jakub je dobrá kamarádka teda. Ale nemůžu jim napsat pravdu. Navíc by se mohli zmínit před Honzou a to já nechci.
„Mám jídlo!" Zakřičel Jakub, jakmile vešel zpátky do bytu. V rukou držel velkou papírovou tašku.
„Ú! Mňam!" Zakřičela jsem a vydala se k němu.
„Tady máš ty." Dal na stůl jeden boxík a vedle něj kávu. Svůj boxík s kávou si položil před sebe.

„Děkuju." Poděkuji po jídle.
„Za tohle se neděkuje." Usmál se.
„Ale já děkuju." Namítnu.
„Vychovaná holka." Zasmál se Jakub.
„To víš...jinak pojedeme?" Zeptám se.
„Jo, jen se dojdu převlíct a vyrazíme." Mrkl a odešel do své ložnice.

Musím říct, že cesta utekla úplně v pohodě. S Jakubem jsme hlavně řešili ten pátek.
Sice jsme nic nevyřešili, ale nevadí.
Jakubovi jsem dala svou adresu. Zastavil mi před domem, já mu zamávala a po jeho odjezdu jsem se vydala do domu. Bylo 13:40. Trochu kolony.
„Emo?" Křikla mamka z kuchyně hned jakmile jsem vešla do domu.
„Anó?" Křikla jsem zpátky.
„Kde jsi byla tak dlouho!? Víš jak jsem se o tebe bála a navíc kdo tě přivezl v tom autě?!" Zakřičela na mě.
„Takže, byla jsem v té práci ohledně toho focení, ale trochu mi uběhl čas a už bych nestihla vlak a tak jsem přespala u kamarádky. Domů mě vzal její přítel." Zalhala jsem.
„Fajn, ale příště alespoň napiš." Usmála se.
„Jasný neboj."