Jakube...proč zrovna já?

VII.

Dny plynuly.
Všechno tak hrozně utíkalo.
Venku je čím dál tím větší horko a to do slova.
Teď už jedu konečně na Slovensko. Budou tam děcka, které jsem nikdy neviděla, protože jsem neměla tu příležitost. Myslím, že mamka říkala, že to jsou děcka její sestřenky. Zamotané. Ale prý jsou v mém věku.
Kdo je taky takový debil a jezdí ve 24 letech k babičce na prázdniny...to by mě zajímalo.

Sice bych měla jít fotit na koncert, ale Jakub to uhrál na Tomáška. Takže jde fotit Tomášek a já mám volno. Pro jednou.
Ta krásná krajina Slovenska mě vždycky uchvátí. Nahraju si na instastories výhled z okna vlaku.
Od té doby co mě kluci začali označovat na stories a v příspěvcích jsem získala nějakou menší popularitu.
Video, kde jsem já líbající se s Jakubem na stagi naštěstí internet neobletělo. Asi bych hodně litovala.

„Ahoj Ema!" Vyjekla malá Bianka, když mi přiběhla otevřít branku. Bianku znám od minule.
„Ahoj princezno." Řekla jsem na přivítanou.
„Ahoj Emka." Přivítala mě i babička.
„Ahoj babi." Usmála jsem se i na ní.
„Bianko zoznam ostatné s Emkou." Řekla babča Biance. Ta jen přikývla a už mě táhla za ruku na zahradu.

„Toto je Ema!" Vykřikla, aby na sebe upoutala pozornost. Sedělo tam pět lidí. Ani jednoho z nich jsem neznala.
„Ahoj, som Filip, toto je Lucia. Moja debilní ségra." Představil se mi kluk s blond vlasy. Mohlo mu být kolem patnácti. Lucia měla krátké, blond vlasy a jeden pramínek z nich byl mentolový. Lucii mohlo být kolem třinácti.
„Já som Sam." Prohodil malý klučík který se radši věnoval svému autíčku. Bylo mu tak do deseti let.
„No a já som Petra. Veľa sme o tebe od babči počuli." Usmála se. Petra měla velmi krátké, černé vlasy. Bílé stíny a tlustou černou linku.
Má nádherné oči.
„Já som Daniel, ale to ty určite vieš." Zasmál se Daniel. Měl hodně tetování všude. Hnědé vlasy a krásný úsměv. Odněkud jsem ho znala...ale od kud?
„Nechcem ti kazit' tvoje predstavy, ale nie si tak známy, ako si myslíš." Napomenula Petra.
„Hahaha, veľmi vtipná." Protočil oči Daniel.

Dny tady jsme trávili většinou venku v bazénu. Musím říct, že babča má snad to nejlepší jídlo! Tak moc se mi tu líbí. Nejvíc si rozumím s Petrou. Malou Bianku a Samuela si už rodiče odvezli. Já jedu domů až zítra, protože mi dnes nejedou spoje.

„Hej Ema? Nechceš ísť s námi do Česka na koncert?" Zeptala se Petra, když přišla za mnou do obýváku. Zrovna jsem si dobalovala věci.
„Kdo hraje?" Zeptala jsem se.
„Ja." Pochlubil se Daniel za ní.
„Jaj, tak to se ráda podívám." Zasmála jsem se.
„Dobre, takže vo dve hodiny odchod." Vyhlásil Daniel a odešel někam do neznáma. Paťa se posadila vedle mě a povídala mi o všem možném. Byla jsem ráda, že jedu s nimi. Navíc o den dřív domů.

„Budeš mi chybět babi, ale někdy se zastavím na koláč." Objala jsem babču, při loučení.
„Maj sa dobre Emka a pozdravuj doma." Objetí mi opětovala. Naposledy jsme na sebe mávli a já si už nasedala na jednu ze zadních sedaček Danielova auta.
„A kdo že tam hraje?" Zeptala jsem se. Věděla jsem, že Daniel, ale netušila jsem co za hudbu dělá.
„No ja a mám tam potom ešte hosty." Odpověděl. S pouhým Aha jsem se přestala ptát a pozorovala míjející se krajinu.
Já nevím proč mi nechce říct víc. Stejně se to dozvím.

Ostrava.
Míjeli jsme ceduli s názvem tohoto města. Značilo to, že se brzy dozvím na jaký koncert vlastně jdu.
Auto zastavilo před klubem. Tašky jsme nechali  v autě a vydali se zadním vchodem do klubu.
Procházeli jsme kolem auta, které vypadalo jako to Jakubovo. Usmála jsem se nad tím.
„Som tu!" Křikl Daniel jakmile jsme vešli do místnosti. Paťa také pozdravila. Jen já zůstala stát jako přikovaná.
„Emo?" Řekl Jakub s Dominikem skoro na stejno.
„Em...ahoj." Usmála jsem se.
„Vy sa poznáte?" Nadzvedl obočí Daniel.
„Je to naše fotografka." Uvedl Nik na pravou míru.
„To spíš co tady děláte vy spolu?" Zeptal se tentokrát Jakub.
„No..." začal Daniel. Musela jsem ho přerušit.
„Jsem jeho sestřenka. Když jsem byla na Slovensku tak mi nabídl jestli nechci jít na jeho koncert a já souhlasila. Pak jste se tu zjevili vy dva." Upřesnila jsem.
„Takže vy jste příbuzní?" Zeptal se Dominik. Ne ty vole. Sestřenka není vůbec příbuzná.
„Ty si guma. Však je jeho sestřenka." Napomenul ho Jakub.
„Ahá." Zasmál se Nik. Asi mu to konečně došlo.
„No nic, já mizím, mějte se tu." Mávla Paťa a zmizela ve dveřích. Netuším kam šla, ale ptát jsem se nechtěla. Místo toho jsem si sedla na gauč naproti Jakubovi.
Chvíli se pilo, pak byla zvuková zkouška, pak se zase pilo a nakonec koncert. Já ho tentokrát pozorovala pouze z backstage.
„Děkujeme Ostravó!" Zařval Dominik do mikrofonu. Ani ne za sekundu už zbíhali po sobě ze stage do backstage.
„To bylo úžasný!" Přiznal Nik. Byl celý zpocený a už se trochu motal. Nechápu co na něm všechny ty fanynky vidí.
Že by to co ty na Jakubovi ty náno pitomá?
Našeptával mi hlásek v hlavě, který jsem hned zahnala panákem vodky.
„Kto je s kým na hoteli?" Zeptal se Daniel.
„Vyber si s kým chceš být Emo." Řekl Nik, když do sebe lil další pohár alkoholu.
Řekni s Danielem, s Danielem, s Danielem.
„S Vlčkem." Zasmála jsem se. Tak tohle mi nevyšlo.
„Á budé se šukát." Zatleskal Nik. Daniel se k tomu nevyjadřoval a radši zmizel.
„Uvidíme." Mykl Jakub rukama.
„Nechcete jít ještě na bar? Chci nějakou na noc." Zaprosil Dominik. Samozřejmě mu nebudeme dělat kazišuka a vydáme se na bar.
Jeden panák za druhým.
Sem tam nějaká ta becherovka.
A završíme to láhví vína, kterou Jakub bere na cestu.
Myslím že Jakub toho moc nepil. Narozdíl odemne. Nepila jsem dobrovolně. Spíš to do mě lil Jakub.
Nechtěla jsem udělat tu chybu jako minule.
Bohužel...
Ať jsem chtěla nebo ne.
Společně s Jakubem a flaškou vína jsem zavítala na pokoj.
Nejhorší na tom všem bylo to, že se mi to líbilo a užívala jsem si to.
Už teď jsem začínala být závislá.

Ráno mě probudila bolest hlavy.
„Kurva." Sykla jsem a při tom se opatrně posadila. Uviděla jsem vedle sebe ležícího Jakuba. Moje myšlenky směřovaly zase k tomu, že jsem podvedla Honzu. Tak moc jsem nechtěla.
Slzy se mi nahrnuly do očí sami.
Chtěla jsem se vypařit, ale osud mi to nepřál.
„Nebreč...omlouvám se." Řekl Jakub. Hned po této větě jsem ucítila dotek na mém rameni.
Objal mě. Já tam seděla jako hromádka neštěstí.
„Víš co je na tom nejhorší?" Chtěla jsem Jakubovi říct pravdu, jak to cítím já. Nechtěla jsem s ním do vztahu. Spálila bych se, kdybych odešla od Honzy.
„Co?" Zeptal se.
„Že se mi to s tebou kurevsky líbí." Zasmála jsem se a zase se rozbrečela.
„Mám ten samej problém..." řekl Jakub.
„Ale zase to musí zůstat tajemství." Upozornila jsem ho. Nepotřebovala jsem si zkurvit vztah úletem.
„Musí. Oba někoho máme, takže se tu nic nestalo." Dodal Jakub. On má přítelkyni!? Tak teď ta malá šance na vztah skončila. Brzy by si našel náhradu.

Hotel jsme opustili hned po snídani. Dominik utekl už asi v 5 hodin ráno podle toho co psal Jakubovi. Prý nechtěl potkat tu svou dívku na jednu noc.
Vlastně si říkám, že kdyby to bylo pro Jakuba jen na jednu noc, tak taky zdrhne s Nikem v pět a neobjímá mě tam.
Ne!
Emo nad čím to zase přemýšlíš. Tohle nemůžeš. Sama moc dobře víš, že by to nefungovalo.
„Nechceš odvést domů? Jedu do Varů za mámou a tak bych tě vzal přes Prahu." Zeptal se Jakub.
„No...ale já mám ještě věci u Daniela." Řekla jsem Jakubovi. Všechno jsem měla u Daniela v autě.
„Máš to u mě v kufru." Usmál se.
„A nebudu..." chtěla jsem se zeptat Jakuba, ale byla jsem přerušena.
„Ne nebudeš mi vadit ani překážet. A pojď už."
„Děkuju." Poděkovala jsem.

„Jinak...omlouvám se." Omluvil se Jakub uprostřed cesty. Do teď jsme mluvili jen o tom, kdy budou koncerty a že moje fotky jsou fakt kvalita.
„Za co?" Nechápala jsem.
„No, prostě zatím vždycky na show jsem tě nejdřív nalil chlastem a pak dostal do postele." Uvedl na pravou míru.
„Kdybych nechtěla tak to neudělám."
Nad mou větou se Jakub jen uchechtl.

„A v pondělí v práci!" Zasmál se.
„Rozkaz pane." Zasmála jsem se i já. Vyndala jsem si věci z kufru auta, naposledy mávla na Jakuba a rozešla se do domu.
„Jsem doma!" Křikla jsem, abych dala našim znamení.
„No ahoj, kdo to byl?" Zeptala se mamka hned jakmile vyběhla z kuchyně.
„Kdo?" Nevěděla jsem o kom mluví?
„Ten co tě přivezl?" Upřesnila mi.
„Á...to byl jen Jakub." Mykla jsem rameny.
„A proč si jela s ním a ne vlakem?" Dala si ruce v bok.
„No, protože s Danielem a Petrou jsme jeli včera na koncert. Potom jsme přespali v hotelu a ráno se Jakub nabídl, že mě sveze." Trochu jsme přikrášlila pravdu.
„Aha. Doufám že jsi nefetovala." Podívala se mi podezíravě do očí.
„Ježíš, mami. Jak tě tohle napadne?" Protočila jsem oči.
„Tys neviděla ty tetování a dredy!?" Zapištěla.
„Mami...od Jakuba jsem si nic nevzala ani nevezmu. Viděli jsme se poprvý a naposledy." Snažila jsem se jí uklidnit.
„No jen aby! Navíc máš Honzíka!" S tímto odešla zpět do kuchyně.

Já se vydala do svého pokoje. Vybalila jsem si věci. MacBook i telefon jsem si dala na nabíječku.
Převlékla jsem se do čistého oblečení v podobě mikiny a tepláků. Nanesla jsem na svou pleť masku a lehla si do postele.
Chtěla jsem si pustit nějaký zajímavý film.
Samozřejmě mi to překazilo zvonění telefonu.
Zvednula jsem ho.
„Ano?"
„Ahoj Emo. Nechceš dnes přijít k našim na večeři?" Zeptal se pro mě velmi známý hlas. Byl to Honza.
„Moc ráda. V kolik?" Zeptala jsem se.
„No buď tady v sedm. A vem i tvoje rodiče."
„Tak fajn."
„Už budu muset končit. Měj se a těším se."
Ani jsem nestihla odpovědět a ozvalo se pípání.

Seběhla jsem tedy za našimi, abych jim oznámila novinu.
Samozřejmě mamka nadšená začala připravovat dárkovou taštičku pro Honzy mámu.
Máme tam být za tři hodiny.
Masku jsem smyla a začala se připravovat na večer.
Make-up.
Outfit.
Klasika.