Jakube...proč zrovna já?

XVII.

Jaká byla mámina reakce na Kritinin stav?
Byla nadšená jako já. Tátova reakce se shodovala s reakcí Jakuba.
Mamka hned začala nakupovat oblečení a volat tuto radostnou novinu do světa. Nešla zastavit. Byla jako neřízená střela.

„Tvoje ségra je nejvíc v pohodě." Objal mě Jakub, když skončil film. Od rodičů jsme se přesunuli k nám hned po obědě. Teď už chci jen ležet a nic nedělat.
„Je." Přikývla jsem mu.
„Em? Jak je to vůbec s tebou a dětma?" Zeptal se na otázku, kterou jsem nečekala. Od něj ne. Myslela jsem, že to budu já, kdo se ho bude ptát.
„No...mám je ráda." Odpovím.
„Ale já myslel, jako s tvejma vlastníma." Upřesnil a já začala být ještě víc v rozpacích.
„Víš...je mi jedno, jestli je budu mít hned nebo za deset let. Já...budu ráda, když budou s tebou." Řekla jsem svoje reálné pocity.
„A co tak hned?" Zašeptal mi do ucha. Co se to děje? On si něco vzal...ale ne, to bych z něj poznala...Jakub Vlček se zbláznil.
„C-co?" Ztuhla jsem.
„Co co? Ty nechceš teď hned?" Podíval se trochu smutně.
„Ty chceš?" Vykulila jsem na něj oči.
„Víš...tvoje ségra bude máma. Když nám to včera říkala, tak si byla šťastná a já si vlastně uvědomil, že chci dítě. Zooty, Jakub nebo třeba Viktor mají dítě a jsou tak moc šťastní..." vysvětloval.
Chci být máma já?