Jakube...proč zrovna já?

V.

„Kam to jdeme?" Zeptám se když jsme vyšli z klubu.
„Na hotel." Ušklíbne se.
Jen si zkousnu spodní red a chvátám za ním. Co to dělám? Z toho Yzomandias je fetka. se stalo Tak moc chci Jakuba.

Pro mě neznámo jak jsme se ocitli na hotelu.
Po schodech jsme se vyplazili do prvního patra a Jakub až běžel do pokoje číslo 13.
Moje opilé já se všemu hrozně smálo.
Vešla jsem do pokoje. Zavřela za sebou dveře.
„A teď jsi jenom moje." Usmál se Jakub a začal se přibližovat. Nalepil se na moje rty. Na nic jsem nečekala a začala spolupracovat. Pomalu jsme se přesunuli k posteli. Jakub ze mě mezitím sundal tričko. Abych nebyla pozadu rozepnula jsem jeho mikinu, kterou ze sebe setřásl.
Tak moc jsem ho chtěla. Přitahoval mě. Tak kurva moc.
Shodil mě na postel a sundal si tričko. Lehnul si nade mne.
„Tak moc tě chci." Zašeptal. Z jeho dechu šel cítit alkohol. Normálně by se mi zvedl žaludek, ale tentokrát jsem nalepila své rty na ty jeho.
Začal mi sundavat kalhoty, které skončili na zemi. Hned na to vedle nich přistáli Jakubovi carga.
Tentokrát jsem se přemístila nahoru já.
Začala jsem přejíždět zadkem přes jeho chloubu.
Tvrdnul a to mé opilé já ještě více přitahovalo.
„Emo...sssss." Sykl Jakub. V tu chvíli jsem přestala.
Přemístila jsem se dolů. Klekla jsem si a vyndala jeho dick z boxerek.
Vzala jsem si ho do pusy a začala jazykem přejíždět.
Když jsem cítila že se udělá...přestala jsem.
„Ty mrcho." Zasmál se Jakub a shodil mě pod sebe. Sundal mi kalhotky.
V té sekundě do mě vnikl. Tak moc se mi líbilo, že jsem chtěla víc. Jakub věděl co chci. A taky to dělal.
Proč musí být život tak nespravedlivý. Všechno jednou končí, stejně jako tenhle sex...
„Kurvá!" Zakřičela jsem, když jsem se udělala.
Jakub ležel nade mnou.
Naše těla byla na sobě namačkaná a já nechtěla přestat.
„Tohle bylo do píči skvělý." Zasmál se.
„Bylo." Špitla jsem.
Slezl ze mě a já se na něj musela nalepit. Proč jsem to udělala? Netuším...vím jen, že se mi to líbilo.
Výčitky si nechám na zítra.

Ráno mě probudil pohyb vedle mě. Otevřela jsem oči. V tu chvíli mi do očí vpadlo světlo.
„Kurva...moje hlava." Zašeptal nějaký hlas vedle mne. Až teď mi docházelo všechno co se stalo minulou noc. Posadila jsem se. Tělo mi kryla pouze peřina.
„Dobré ráno..." Špitla jsem s pohledem na Jakuba.
„Emo...já..." snažil se ze sebe dostat.
„To je v pohodě." Přikývla jsem a hned pokračovala. „Podáš mi oblečení? Prosím?" Dokončila jsem.
„J-jo, jasně." Řekl a začal po pokoji hledat moje oblečení. Občas se zastavil a chytl se za hlavu. Nedivím se mu.
Jakub odešel do koupelny a já se převlékla.
Co jsem to udělala?
Já podvedla Honzu...
Proč!?
Co budu teď kurva dělat!?
V hlavě milion otázek a vět, ale na žádnou odpověď. Tak moc jsem se chtěla zneviditelnit a utéct, ale nešlo to.
„Emo?" Začal Jakub, jakmile vyšel z koupelny.
Zvedla jsem k němu hlavu.
„Já..." pokračoval, ale musela jsem ho přerušit.
„Chci aby to zůstalo mezi námi. Prostě mám přítele a nefungovalo by to." Usmála jsem se. Jakub se taky usmál.
„Jsem rád, že to vidíš stejně...ale stejně to byl skvělej šuk." Zasmál se.
„Byl." Přiznala jsem.

„A co máš dneska v plánu?" Zeptala jsem se, když jsme vycházeli z hotelu a mířili k Jakubovu autu.
„Jedu za Zootem." Zasmál se.
„Tak to ho pozdravuj."
„Budu...a co děláš ty?" Zeptal se tentokrát on mě.
„Jedu na Slovensko za rodinou." Přiznala jsem.
„Tak to je pozdravuj."
„To radši ne. Bych dostala bídu." Prohodila jsem.
„Se za mě stydíš?" Řekl naoko uraženě.
„Ne, jen ono naši tak trochu nevědí co reálně dělám a na kéry a rap mají jasný názor." Mykla jsem rameny.
„To je smutný." Svěsil hlavu Jakub.
„To je..."

Celou cestu až k autu jsme si s Jakubem povídali o našich rodinách. Řekla jsem mu něco já a on něco mě.
Špatné vztahy z otcem, milující máma atd...
Vlastně jsem si uvědomila, že to v životě neměl vůbec jednoduchý. Právě naopak.
Šel si za tím co miloval a každým dnem vidí konec blíž a blíž. Za to ho neskutečně cením.

„Vezmeme to ještě k nám? Mám tam tašku s věcmi." Zeptám se Jakuba, který se nabídl, že mě odveze na vlak.
„Pro tebe všechno babe." Usměje se. Ani jsem mu neříkala adresu...on si jí snad pamatuje?!
Fajn. Tohle jsem nečekala. On to vážně zvládnul bez toho, aby se ztratil.
Jen jsem vyběhla do domu. Vzala jsem si tašku a vyrazila zpátky za Jakubem.
Věci jsem si hodila do kufru. Batoh s věcmi z koncertu mám stále u sebe. Alespoň budu mít co dělat ve vlaku.

„Tak zase někdy Vlčku." Usmála jsem se na Jakuba, když jsem odcházela z auta na vlakovém nádraží.
„Možná někdy Taktová." Mrkl nazpátek.
Zabouchla jsem dveře od auta, naposledy na něj mávla a vydala se najít svůj vlak. Ještě v autě jsem si stihla koupit jízdenku. Mám tam pár přestupů. Je 8:56 a v 7:00 mi jede vlak.
To znamená, že ve 14:00 bych mohla být v Bratislavě.
Tohle bude ještě dlouhá cesta.

Ve vlaku sedím v kupé s dalšími dvěmi holkami. Může jim být okolo 14.
Nikdy mi nevadí být s někým jiným, ale zrovna tyhle slečny si furt šeptají a smějí se.
Neřeším je.
Vyndám si MacBook a Canon.
Projíždím si fotky ze včera. Ty špatné vyházím a vrhnu se na úpravu těch povedených.
Občas zabrouzdám na instagramový profil milion+, abych věděla do jakých barev to mám upravovat. Udělám barevné a černobílé verze. Ať si každý vybere to, co se mu líbí.

„Hm...můžu se zeptat?" Řekla jedna z těch holek, když jsem měla upraveno tak 8 fotek.
„To bylo na mě?" Zvedla jsem pohled na ní.
Kývla hlavou.
„Tak?" Zeptala jsem se.
„No...ty jsi ta od Yzomandiase že?" Zeptala se s úsměvem. Mně ale úsměv opadl. Jak jako od Yzomandiase!?
„No jak se to vezme." Prohodím a snažím se nahnat úsměv.
„Jako včera jsme byli na koncertě a líbali jste se na stagi." Řekla zcela vážně.
„C-co?" Vykulila jsem na ní oči.
„Mám i video jestli nevěříš..." Řekla tentokrát ta druhá.
Jen jsem kývla. Ona otevřela svůj telefon a začala něco hledat. Po chvíli našla a obrátila na mě telefon.
Ony nelhaly.
Já...Jakub...na stagi...
„Můžeme se s tebou vyfotit? Ale rychle, protože už musíme vystupovat." Pronesla ta druhá s úsměvem.
„J-jo jasně." Řekla jsem. Ony si ke mně stoupnuli a udělali milion fotek.
„To video pošli Jakubovi na instagram díky." Křikla jsem na ní ještě než odešli.
„Má ho tam už od včera." Křikla zpátky a už jsem jen viděla jak opouští vlak.
Vrátila jsem se k editu fotek.
Moje myšlenky v tuhle chvíli létali sem a tam. Co jsem to zase prováděla?