Over Again

XXXIII.

XXXIII.

POHLED MARCA:

,,Sýr!" zazubím se a vyfotím Zoe s dětmi zrovna ve chvíli, kdy jim ukazuje nějakou zvláštní rybu. Nacházíme se v podmořském světě a řekl bych, že si to tu všichni čtyři náramně užíváme.

,,Hej! Nebyla jsem připravená!" našpulila pusinku a dala si ruce v bok. Ušklíbl jsem se a následně rozesmál, jelikož Aimee její postoj napodobila. Nemohl jsem si ani zapomenout všimnout, jak nad tím gestem Tobi protočil oči a raději se dál věnoval rybám. Jo! Tenhle kluk je po mně! A počkejte si, až mu bude třeba šestnáct! Holky na něj jenom poletí! Ještě je potřeba zlepšit a upevnit náš vztah, jelikož s ním mám pocit, že si se mnou není ještě úplně jistý. Na rozdíl třeba od Aimee.

,,Tak ještě jednou," zavolal jsem a rukou naznačil, aby si znova stoupli k sobě.

,,A co takhle nějakou společnou?" pousmála se. Zamyslel jsem se. Byl jsem v úplné euforii pokaždé, když se ke mně chovala jako k partnerovi. Pokaždé, když vybírala témata tak, aby nebylo dusnu. Tušila, že se neustále proklínám za hajzla a i když to tak v hloubi duše cítila taky, vždy se mě snažila přesvědčit, že to není pravda. Že už zapomněla... Nevěřil jsem jí. Ne v tomhle. Každopádně jsem dál už nenechal svým myšlenkám průchod, vrazil mobil první paní, co byla ochotná nás vyfotit a běžel z nimi. Stoupl jsem si vedle Zoe, jemně si ji za pas přitáhl blíž, neopomněl jsem obejmout ani Tobiho a Aimee a šťastně se zazubil do kamery. Věděl jsem, kam tohle fotka večer poputuje. K mým rodičům a ségře.

Po krátké návštěvě pláže a snězení oběda se vracíme na hotel. Konečně. Dnešek byl náročný a ještě někončí. Jsou teprve dvě hodiny odpoledne.

,,Ty toho chlapa znáš? Toho se kterým ses bavil na pláži?" se zvědavým úsměvem na mě Zoe kouká. Děti už dávno zalehly a společně si procházejí fotky z dnešního dne. Troufám si říct, že máme teď chvilku pro sebe. Odpochoduji na balkón a ona se vydá za mnou.

,,Jo a ty taky," křenil jsem se.

,,To těžko," oponovala.

,,Je to Jack. Jack Sanderson. Chodil na stejnou střední," připomněl jsem jí. Kývla hlavou.

,,Tak toho neznám," uchechtla se.

,,Chodil o ročník výš než ty," pokrčil jsem rameny.

,,Moc času jsem tam nestrávila, opravdu nevím Marco," uculila se.

,,Je mi to jasné," zabrblal jsem.

,,Každopádně... Co říkal? Jestli to teda není tajné?" zajímala se.

,,Není. Domluvili jsme se, že bychom večer mohli někam zajít," naťukl jsme opatrně. Úplně jsem viděl, jak ji polilo horko. Rozhodilo ji to.

,,Aha, jo tak jo, dlouho jste se asi neviděli," snažila se to zamluvit.

,,Šel bych s ním rád, ale půjdu, jen když budeš souhlasit," pronesl jsem rozhodně.

,,Marco, já ti přeci nemůžu nic zakazovat. Jdi, nezahodíš svoje kamarády a taky, nemůžeš být jenom pořád s námi," objala si hrudník pažemi.

,,Jsem s vámi nejradši, ty to víš," pohlédl jsem na ní, neměla šanci odporovat byla to pravda. Přešel jsem k zábradlí, kde postávala a objal ji.

,,Mám tě rád," věnoval jsem ji jemňoučký polibek do vlasů.

,,Myslím to vážně, klidně jdi, mně to vadit nebude. Užij si to," mumlala.

,,Dobře, vrátím se brzy, neboj."

****

Odbylo půl dvanácté a já vycítil, že je nejvyšší čas vyrazit domů. Odcházel jsem po sedmé, nebyl jsem přesvědčený o tom, že by s tím Zoe byla v pohodě, ale říkala, že si udělá holčičí večer. Tak snad...

Odemkl jsem hotelový pokoj a hned si všiml světla z mobilu. Zoe seděla na gauči, když mě však viděla ve dveřích, mobil jako na povel vypnula.

,,Ahoj. Proč nespíš?" usmál jsem se na ni a šel si sednout k ní. Cítil jsem, že něco není tak, jak má být. Byla nesvá.

,,Stalo se něco?" optal jsem se.

,,Ne nic, jen jsem na tebe chtěla počkat," prohrábla si vlasy.

,,Nekecej, už jsem si stihl všimnout, že miluješ spánek," ušklíbl jsem se a vypadalo to, že to nejspíš pobavilo i ji.

,,Opravdu nic," opakovala.

,,Zoe," povzdechl jsem si, ,,Jde zase o toho blba?" odtušil jsem. Sklopila hlavu. Takže mám pravdu.

,,No tak, můžeš mi to říct," chytl jsem ji za ruku. Klidnější se však nezdála. Kousala si ret, v hlavě jí šrotovaly kolečka.

,,Taky se tak vracíval, z hospod, opilý-"

,,Hej hej hej, stop. Ano, alkohol mi chutná, ale nejsme kretén, abych se zpíjel do němoty, nevěděl o světě a pak si tady na tobě vylíval zlost. Nesrovnávej mě s ním, krásko. Aspoň ne v tomhle," nenechal jsem ji doříct větu.

,,Jo, já vím. Promiň," vyšlo z ní.

,,To nic, jen... děti měly taky takový strach?" zeotal jsem se. Poslední co jsem chtěl, bylo, aby se mě ještě začaly bát.

,,Ne, jen takové tušení, ale myslím, že jsem jim to vysvětlila," usmála jsem se.

,,Zítra jim to povyprávím, hm? Co se tady vůbec stalo?" rozhlédl jsem se okolo. Všude samý ručník.

,,Aimee má breberky," pokrčila rameny. Zmateně jsem povytáhl obočí.

,,Vši, má vši," objasnila a já až teprve teď pochopil.

,,To jsi zjistila takhle v noci?" nechápal jsem.

,,Při koupání, tak jsem ještě rychle běžela do lékárny pro šampón, aby se to nerozlezlo," vysvětlila.

,,Jsi skvělá. Škoda že jsem tu nebyl, mohl jsem ti pomoct. S umýváním vlásků," zasnil jsem se.

,,Ještě budeš mít příležitosti, nemyslím, že bychom se toho zbavili najednou," nakrčila nos.

,,A co jiného jsi ještě dělala? Snad jsi tady neseděla celou dobu," zhrozil jsem se.

,,Volala jsem s Kriss," sdělila mi.

,,Pozdravuje mě, že jo?" dělal jsem si srandu.

,,No jasně, ta spíš vyšiluje a neví, kde jí hlava stojí," zasmála se.

,,Má to už za chvilku, co?" protřel jsem si únavou již skoro zavřené oči.

,,Každým dnem," přikývla. No, bude to mít už za sebou a po světě bude běhat další chlapeček...

,,Jsem šíleně unavený, nepůjdeme si lehnout," zastrčil jsem jí pramínek vlasů za ucho. Dával jsem si pozor, abych ji nevylekal. Souhlasila. Oba jsem zalezli do postele, zakutali se do peřin a mlčky vedle sebe leželi. Zoe se vrtěla, hledala správnou, pohodlnou polohu a já se musel zasmát.
Chytl jsem jí nohu pod kolenem, pro ni to bylo nečekané, a přehodil si ji přes sebe.

,,Marco, co to děláš?" její hlas byl rozkelpaný, byla z toho mimo.

,,Klídek. Vím že se ti tak spí dobře, nic ti neudělám ano?" pohladil jsem ji po tváři.

,,Jak to můžeš vědět?" přimhouřila oči.

,,Někdy tě pozoruji a vím o tom polštáři, co máme v posteli doma navíc, jak ho objímáš," přiznal jsem s úsměvem. Vykulila očka.

,,No tak, neudělám nic proti tvé vůli, klidně takhle můžeš spát, hm?" ujišťoval jsem ji. Natáhl jsem paži na znamení, že se má přitisknout a ve výsledku to dopadlo tak, že si z ní udělala polštář. Byla hodně nejistá a abychom se posunuli aspoň o malinký kousek dál, bude potřeba ještě mnoho času a trpělovosti.

Tak jak jsem slíbila, je to tady. Za zpětnou vazbu budu ráda!❤️