Over Again

XXIX.

XXIX.

POHLED ZOE:

Vytrhla jsem poslední chloupek, co mi na obočí neseděl, převlékla se do černých splývavých šatů, které jsem si nechala jen tak, s tím, že snažit se o zapnutí zipu na zádech budu až později. Mezitím jsem si poupravila silonky. Jsou Vánoce, no a my se máme za chvíli sejít na večeři. Vařila jsem ji já a pro mě to samozřejmě nejsou první vánoce s dětmi, už to máme natrénované, už máme nějaké určité zvyky a to je pro Marca právě nové. Včera mi řekl, že to budou vůbec první Vánoce, které stráví mimo rodinu. Nabízela jsem mu, ať jede za nimi, ale odmítl. Chce tu být s námi. A to mě nesmírně těší. 

,,Jejda, promiň, nechtěl jsem ti sem takhle vlítnout, myslel jsem, že už tu nejsi," rozrazily se dveře a dovnitř se doslova přiřítil Marco. Nebudu lhát, lekla jsem se ho, ale svoje vypísknutí jsem na povrch nevypustila. 

,,Uh, jo v pořádku, já už stejně budu-" zasekla jsem se v půlce věty, jelikož se naprosto nečekaně vyskytly jeho ruce na mých odhalených zádech. Zapínal mi onen zip. Zhluboka jsem se nadechla. 

,,Je to. Sluší ti to, mimochodem," otočil si mě směrem k němu a pousmál se. Působil tak klidně, vyrovnaně. 

,,Huh, díky," špitla jsem lehce rozklepaně. 

,,Jsem trochu nervózní, popravdě," přiznal po chvíli ticha. Překvapovalo mě, možná spíše udivovalo, jak ke mně umí být upřímný, jak vždy přijde a řekne vše narovinu, dělí se o své pocity. Na to já nemám odvahu. 

,,Není důvod, abys byl. Můžeš to brát jako normální večeři, žádné extra tradice s dětmi nemáme," snažila jsem se ho povzbudit. 

,,Já vím, ale... je to prostě něco trochu jiného, než jsem zvyklý," pousmál se. 

,,To chápu," přikývla jsem, ,,Půjdu začít chystat večeři, dobře?" odvětila jsem. 

,,Chceš nějak pomoct?" optal se. Uměl být tak starostlivý, pozorný. V pubertě jsem si tyhle vlastnosti přirovnávala ke svému partnerovi...

,,Není potřeba, jen... Mohl by jsi jít zkontrolovat děti? A když tak jim pomoct? Chystají se u Aimee v pokojíčku," pronesla jsem tišším hlasem. Stále jsem si chvílemi nebyla jistá, jestli mu to nebude vadit...

,,Samozřejmě. A rád," odpověděl okamžitě, bez zaváhání. Chvíli tam ještě stál naproti mě, zdálo se mi, že se jeho obličej lehce přiblížil k tomu mému a pak jako by si to rozmyslel, zazubil se a odešel. Zatřepala jsem nad tím hlavou. Mate mě...

Dál už jsem to neřešila, přemístila jsem se do kuchyně, kde jsem si připravila talířky a pečlivě rozdělila čtyři porce pečeného krocana. Ani ne minutu na to se sem už řídila Aimee s Tobim a v závěsu Marco. Posedali jsme si ke stolu, popřáli si dobrou chuť a pustili se do jídla. 

****

,,Bylo to výborné mami," zazpívaly děti téměř sborově. 

,,Mají pravdu, měla jsi to vynikající," dostala se mi pochvala i od Marca. 

,,Díky, tak já vám donesu ještě ten pudink?" zasmála jsem se. 

,,Jenom seď, já to udělám?" předběhl mě Marco. Poslechla jsem ho, on sesbíral špinavé nádobí a téměř hned nám začínal podávat tu pochutinu. Nikdy bych nečekala, že servírování pudinku toho může tolik změnit. 

Marco nejprve postavil mističku přede mě, poté odběhl k lince a další dvě podal i Tobimu a Aimee. Děti jsou naučené děkovat za vše, ale tuším, že tohle díky si Marco bude pamatovat napořád.

,,Děkuji tati," vyhrkla Aimee a hned se sápala po lžičce. Jakoby si ani neuvědomovala, co právě vypustila z pusy. My s Marcem jsme to však postřehli, šokovaně jsme se na ni dívali a Tobi měl hlavu sklopenou k jídlu. Pak se ale asi po vzoru své sestry odhodlal a vyslovil tu stejnou větu. 

,,Děkuji tati." 

Marcovi zamrzl výraz ve tváři, překvapeně na ně koukal, otočil se i ke mně. Nemohla jsem si pomoct, ale ten šok jsem ze sebe sesypala a začala se culit. Je to tu. Přišla ta chvíle, na kterou jsme oba čekali. 

,,Řekli jste mi tati?" promluvil Marco. Byl z toho naprosto mimo. Sledoval, jak oba zvedli hlavu a souhlasně přikývli. 

,,Je to špatně?" následovala i otázka Tobiho ustrašeným hlasem. 

,,Jasně že ne miláčci," vyhrkl hned. Oba dva objal a věnoval jim sladkou pusinku na tvář. Vypadalo to, že se dočkal. A taky že jo. Za to všechno, jak se pro nás snažil, co všechno nám umožnil... Nebyla jsem naštvaná, že ho děti braly jako svého tátu.  Byla jsem za to ráda. 

****

,,Nejdeš za mnou?" culil se Marco rozvalený na posteli a roztahoval paže ve znaku obětí. Zatímco já balila do kufru poslední kousky oblečení. Zítra letíme. Poprvé v životě se podívám za hranice Británie. Neskutečný. 
Chvíli jsme nad Marcovou nabídkou dumala, pak jsem se odhodlala. Vzpomněla jsem si na své předsevzetí pár dní zpátky. Je fakt, že Marco mě i přes všechny neduhy dokázal okouzlit. Rozhodně bych to nenazývala zamilovaností, možná lehkým poblázněním. 

To, jak se choval k dětem, ale i mně samotné, způsob, jakým pracoval, jakým se prezentoval. Jak si vážil věcí, každé maličkosti. Zjišťovala jsem, že to není hajzl, jak jsem ho poslední roky proklínala, ve skutečnosti měl srdce ze zlata. 

Opatrně jsem kufr zavřela a sebevědomým krokem přešla k posteli. Už jsem byla v pyžamu, takže jsem vlezla do peřin a nechala se přitáhnout do jeho náruče. Nechala jsem se obejmout. 

,,Zdá se mi to, nebo si nějaká jiná?" zamumlal mi do ramene. Věděla jsem, o čem je řeč...

,,Uh, no, řekla jsem si, že je načase začít se chovat normálně, navíc jsem si asi uvědomila, že kdyby jsi mi chtěl něco udělat, už by jsi to udělal. Už je to skoro půl rok, co spolu bydlíme," špitla jsem. Seděla jsem vedle něj, objímala ho a šeptala mu své myšlenky. 

,,Chovala jsi se normálně i tak Zoe, je pochopitelné, že máš strach. Ale jinak pravda, každopádně... už nikdy ti nic neudělám, slibuji," něžně mě pohladil po zádech.

,,Já vím," vždyť mi to opakuješ denně. Dodala jsem v duchu.

,,Každopádně! Mám ze dneška neskutečnou radost, doufám, nebo si spíš přeji, aby to tak bylo i u tebe," pokračoval v povídání. 

,,Dokážu si to představit. Když z nich poprvé vyšlo mami, skákala jsem metr do vzduchu. A jsem ráda, že se konečně odhodlali. Zasloužíš si to. Jen asi podle mě mají strach, že by to mohlo skončit, že bysme se třeba odstěhovali, nebo tak," pokrčila jsem rameny. 

,,To se nestane." 

Ahojda, omlouvám se, ale taky nastal můj čas a já musela do školy, tak jsem si musela zase zvyknout. Za zpětnou vazbu budu ráda, vždyť vy víte. :D♥