Píseň dne

13. Ticho

Ticho.

Ohlušující, všudypřítomné, nádherné ticho.

Nemyslete si, pořád jsme byli v té samé zemi, takže lidé pořvávali, cyklisté cinkali ručními zvonky a ptáci pěli tak nahlas, že si div neroztrhli plíce, ale oproti posledním osmi dnům to ticho bezesporu bylo.

Opatrně jsem se posadila, abych neprobudila svého přítele. To označení bylo úsměvné. Tak nové a dokonce i jen v mé mysli dobře znějící.

Pomalé pohyby byly nutné také proto, že mě po chladné noci v síti bolely snad všechny svaly v těle. Původně to vypadalo romanticky, ale při zpětném pohledu to byla pěkná ptákovina. Když na nás začala padat únava, měli jsme se rozloučit a jít se vyspat domů jako normální lidské bytosti. Ale láska je slepá. A taky natouplá.

Vytáhla jsem z kapsy mobil, abych zkontrolovala čas. Blížila se pátá ranní, ale to nebylo to důležité. Mnohem významnější byla zářivá sluchátka poskakující po mé obrazovce jako nadopovaný hopík. Po kliknutí, se objevila krátká zpráva:

Zůstala na obrazovce jen několik vteřin, než se jako malé tornádo roztočila a spolu s ikonkou aplikace zmizela. Píseň dne na obrazovce mobilu chyběla, v obsahu paměti telefonu také. Byla pryč. Skončilo to.

Na chvíli jsem byla skoro zklamaná, že se na závěr nestalo něco zajímavějšího. Celé to bylo naprosto šílené a teď najednou konec?

Na hluboké filosofování nebyl čas, protože Tom se vedle mě zavrtěl, než si protáhl svaly jako čerstvě probuzená kočka. Posadil se zjevně se stejnými bolestmi, jakými jsem trpěla i já sama. „Ahoj, rád tě vidím."

Pohled na něj mi vykouzlil úsměv na tváři. „Já tebe taky."

Natáhl se trochu blíž ke mně, aby mi mohl dát ranní pusu, když v tom: „Hepčí!" Pšíknul mi přímo do obličeje.

A takhle začalo naše společné chození. Vzhledem k tomu, že v Itálii byly dny v květnu teplé až horké, zato noci zatraceně chladné, skončili jsme oba s úmornou chřipkou. Místo randění, líbání a vyměňování sladkých nesmyslů jsme trávili čas každý u sebe doma s kapesníky a prášky.

Já si užívala společnost vysoké horečky, zatímco jemu se, dle svých slov, nejspíš podařilo vysmrkat kus mozku ven z hlavy. Ano, přesně tento typ svádivých zpráv mi posílal.

Mohlo to být ale mnohem horší. Psali jsme si, volali, stěžovali si navzájem a především vzpomínali na magickou noc s ohňostrojem, která nás dala dohromady.

Keiko mi hned po příchodu domů se znechuceně nakrčeným nosem oznámila, že podle japonského úsloví chytnou chřipku v létě jenom idioti a donutila mě vypít čaj z neznámých bylin. Byl tak odporný, že pokud bych ho měla pozřít znovu, raději budu předstírat zdraví. Možná v tom byl ten trik.

Chtěla jsem bránit svou a Tomášovu inteligenci, ale vzhledem k tomu, že jsme onemocněli spánkem za chladné noci na veřejné síti v parku jako dva bezdomovci, bylo lepší pomlčet.

Když mi přesně týden po zmizení aplikace vyskočilo na obrazovce mobilu upozornění ohledně Písně dne, málem jsem z toho chytla psotník. Na několik bolestivých vteřin jsem se dokonce začala loučit s milovaným mobilem a uvažovala, kde vykopat jámu, do které bych ho mohla zahrabat, aby mi už neničil život. Naštěstí šlo jen o formulář spokojenosti zákazníků, takže se mé rozbušené srdce mohlo zase uklidnit.

Z nepříjemně známého fialového podkladu, mi naskakovala husí kůže.

Jednalo se o uzavřené otázky, kde se vyptávali na mou spokojenost od jedné do pěti. Vždy stačilo jen naklikat počet hvězdiček. Považovala jsem za chytrý tah, že nechtěli otevřené odpovědi, nejspíš by se dozvěděli několik pikantností a rozšířili si slovník o pár nových nadávek.

Vzala jsem rozum do hrsti a mrkla se na první otázku.

Zvládáte po použití aplikace stres lépe?

Žertují? Po aplikaci už nemůže přijít stres, který by mě rozházel. Z fleku bych si do svého životopisu mohla dát „Imunní vůči stresu". Ledasjaký zaměstnavatel by to jistě ocenil.

Vyšli jste díky aplikaci ze své komfortní zóny?

Jaký blbec jim tam ty otázky vymýšlí? Celé to bylo mimo mou komfortní zónu!

Vyzkoušel/a jste díky aplikaci něco nového?

No... Ano, určitě. Nikdy dřív jsem sama (pouze s imaginárním trenérem za zadkem) netrénovala na veřejném cvičišti, nebyla jsem na karaoke, netleskala jsem ve stoje na zajímavém amatérském divadelním představení, nepovídala si s klukem tak dlouho do noci, až jsme oba usnuli. A těch věcí, které bych mohla zmínit, bylo ještě mnohem víc. I za tohle dostali plný počet hvězdiček.

Zažil/a jste díky aplikaci dobrodružství?

Rozhodně! Nechala jsem se konečně ostříhat, odhodlala se začít ochutnávat ovoce od signora Giuseppe, dokonce se podruhé rozešla se svým bývalým přítelem. Splněno.

Splnil/a jste si díky aplikaci nějaký svůj sen?

Ze všech vzpomínek mi vyskočila před oči bublina ukazující na ceduli na vlakovém nádraží. Vydat se do neznáma bezesporu bylo vzrušující. Víc cestovat a především navštívit Nejromantičtější město světa (Paříž může maximálně zaplakat), byl jeden z mých snů. Celý ten den jsme si s holkama tenkrát báječně užily.

Pomohla vám aplikace v těžkých chvílích?

„Ten krám mi sám způsobil zatraceně těžké chvíle!" zabručela jsem nenávistně na dotazník. Obecně zato bylo pravdou, že jsem měla krizi a velmi mi chyběl domov. Stýskání je v zahraničí normální záležitost, ale já to příliš dlouho držela v sobě. Setkání s mámou, byť imaginární, bylo jako závan čerstvého větru. Milé, osvěžující a uklidňující.

Následovalo mnoho dalších otravných otázek včetně: Dozvěděl/a jste se díky aplikaci něco nového o sobě? a Pomohla vám aplikace zlepšit kvalitu života? Bylo až znepokojivé, kolik hvězdiček obdrželi, když jsem všechno důkladně zvážila.

Postupně jsem se dopracovala až na konec dotazníku, kde výrazně zářila otázka: Jak byste ohodnotil/a naši aplikaci?

Uff. Náročná otázka, nutící nebohého nastydlého člověka, aby přemýšlel. Zrekapitulovala jsem si celé své velké dobrodružství, od mužů padajících z nebe až po Tomáše, který mi konečně patřil, a s plným počtem hvězd jsem se přidala k tisícům spokojených zákazníků, kterým aplikace na světě pomohla.

Konec

Děkuji všem, kteří dočetli až sem. Tato novela pro mě byla velkou výzvou a jsem ráda, že jsem do ní šla. Byla to pořádná, hudbou nabitá jízda! Pokud mi do komentáře napíšete, co si o příběhu myslíte, a jaký na vás udělal dojem, budu moc šťastná. Vaše Paeonia01