Když jste smutní, naštvaní a navíc také opilí, nedělejte několik věcí - nepokračujte v pití, nepište SMSky svým ex a nestahujte si do mobilu podivné aplikace, které neznáte.
Přesně tuhle radu měla dostat Monika ještě před tím, než se jí v mobilu obj...
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
S Pájou, Verčou a Terezou jsme se sešly před vstupem do Parco della Musica v deset večer. Pro mnohé to byl čas příliš brzký na párty, ale my si chtěly v klidu koupit pití bez sáhodlouhých front.
Před odchodem jsem podlehla drobnému návrhu své průvodkyně o tom, že v tak teplém počasí je možné jít ven v šatech i na večerní venkovní akci. Byly to jedny z těch, které jsem si koupila před pár dny s Judy - na ramínka, světle fialové s úzkými bílými proužky, délkou ke kolenům. Měly dostatečně volnou sukni, abych se necítila stísněně, ale zároveň byly zúžené v pase, takže jsem si připadala opravdu žensky. Kamarádky mi je všechny hlasitě pochválily, tak jsem snad nedělala na veřejnosti ostudu.
Taneční, zvláštně nakombinovaná hudba, se rozléhala parkem a vcelku marně se snažila nalákat příchozí na taneční parket. My si raději vzaly koktejly ke stolům, které byly návštěvníkům k dispozici. Měly jsme tak výhled na parket i na moderní stavbu, kde dole se rozkládal bar a o patro výš mixážní pult a několik dalších stolků pro ty, co raději poslouchali než tančili. Odtamtud měl dýdžej parket jako na dlani. Ne, že by mu to moc pomohlo.
„Ten dýdžej je hrozný. Háže to tam jak Babica do hrnce," zhodnotila Verča situaci a usrkla si z koktejlu za polovic. Studenti měli slevu, přesně jak slíbili na reklamních plakátech. Hovor se od děsné hudby přesunul ke škole, k plánům na léto a nakonec ke klukům. Trpělivě jsem naslouchala jejich milostným problémům, protože já už je ohledně Tomáše (a ze začátku semestru i Dana) naotravovala dost. Správná kamarádka nejen bere, ale také dává. I když je to mírně sebestředná holka s kupou problémů jako já.
Dopíjela jsem svůj první, zářivě azurový koktejl, trefně nazvaný Modrá laguna, když se stále zvětšujícím davem prosmýkla spolužačka Anita. Byla tak rozjetá, že prošla přímo skrz mou průvodkyni (ne, že by si toho všimla) a narazila kolenem do našeho stolku.
Na sobě měla extravagantní zelené kalhoty se záplavou květů, čímž posunula své skřítkovství na úplně novou úroveň. Někdo by jí to měl říct dřív, než si pro ni její kamarádky lesní žínky přijdou, aby ji odvedly do nedalekých luhů a hájů.
„Ahoj, jsi v pořádku? Kampak se řítíš?" pozdravila jsem. Rodiče vychovali slušné děvče.
Sjela mě pohledem, ze kterého jsem měla tendenci pokleknout a začít prosit o smilování, přičemž si třela zraněnou nohu.
„Jako bys to nevěděla," prskla. „Jdu za Suzanne, aby teď nebyla sama, chudinka."
Něco mi unikalo. „Stalo se jí něco?"
Místo očí jí na obličeji trůnily dvě podmračené škvírky. „Rozešli se s Tomem."
Ani několik mrknutí mě nezbavilo pocitu, že v mém mozku vybuchla atomovka. „Opravdu?" Dokonce i mě samotné to znělo natouple.
