The boy

The boy: 9. Podpora

Rosalyn

Už jsou to dva týdny, co se znám s klukama. Kluci tady byli celé dva dny, myslím tím Matta, Olivera a Elliota. Dokonce jsem si nimi byla i já, ale ne cely den. Teta už přijela domu i se strýcem, ale momentálně jsem oba v práci, protože pracující lidé prázdniny nemají. Heh.

Zrovna jsem si četla, když mě vyrušil nějaký hluk, který se ozýval zezdola. Povzdechla jsem si, odložila knížku a vydala se dolů na průzkum. Už na schodech jsem zaslechla zoufalé hlasy, které jsem poznávala.
„-k je na tom?" Zeptal se ustaraně Josh.
„Špatně, hodně špatně," povzdechl si Oliver.
„Jsem tady. Co se děje?" Doběhl do místnosti Jack. „Elliot je na tom fakt zle," ozval se Matt.
„Kluci nemůžeme ho v tom nechat,"
Byly tam všichni kromě Elliota.
„Musíme mu dělat oporu, pojedeme za ním, ne?" „Jasně, že jo. Kde vůbec je?" „U mě," odpověděl Matt.

Seběhla jsem schody a všichni se na mě otočili, zírali na mě jako na ducha.
„Můžu jet s vámi?" Zeptala jsem se.
„Ee, ne," odpověděl Jack, když mu došly má slova. „Prosím," Zaškemrala jsem. „Rose, není to dobrý nápad," ujal se slova Oliver.
„Navíc si nemyslím, že by se s tebou chtěl nějak bavit, nic proti," dodal. „A proč ne? Náhodou na party se mnou neprohodil ani slovo, za to u nás nad ránem ano," „Ty sis s ním povídala? Ona si s ním povídala? Zeptal se udiveně Matt a druhou otázku směřoval na Jacka a Joshe. „Jo, přišel jsem v noci do kuchyně a oba seděli na barových židličkách, kde si povídali," upřesnil Josh a Oliver s Mattem na něj překvapeně hleděli.
„Možná bychom ji měli vzít," navrhl tiše Josh.
„Jacku sám si to viděl. On se smál, smál se a to upřímně, díky Rose," otočil se na mě Jack.
„Co ti řekl Rose?" „Vlastě moc jsme si popovídat nestihli, protože přišel Josh a pak i Jack, ale ukázal mi své jizvy a zmínil se o tom, že má zlé sny, které jsou vzpomínky," teď na mě překvapeně nehleděl jen Oliver a Matt, ale i Jack s Joshem. „On ti ukázal jizvy?" Vydechl šokovaně Jack. „No, on se mu vyhrnul rukáv od mikiny a myslela jsem si, že ten rukáv hned stáhne, když uviděl, že jsem si jich všimla. Jako to dělají ostatní,"
„A co dal?" Zeptal se nedočkavě Oliver.
„On ten rukáv zpátky nestáhnul," řekla jsem tiše. „Cože? On ten rukáv nechal tak? I když věděl, že mu koukáš na tu ruku? Dobrovolně nechal ať se divá na jeho jizvy?" V jejich výrazech byl šok a překvapení. „To asi často nedělá, když tak vyšilujete, že?" Pousmála jsem se. „To tedy ne, a už vůbec se s nikým nesměje, nesměje se upřímně a dost mu děla problém se usmát i falešně," vydechl Matt.
„Vlastě já se těch jizev i dotkla. Musel se řezat fakt hluboko," povzdechla jsem si. Všichni kluci zmrzli. Fakt najednou všichni byli tuhý a koukali nepřítomně před sebe, jako by byly jeden. „C-cože? Ty j-jsi se dotkla těch jizev?!" Vyjekl Josh. „Jo," „A...A on se nechal?"
„Jo nechal," potvrdila jsem mu. „Nebyl pak naštvaný? Bezcitný? Chladný? Arogantní?" Sypal na mě Oliver. „Ne, vždyť se se mnou pak smál, vlastně usmíval se i předtím, když jsme v kuchyni byli sami," „Do háje! Jedeme, hned!" Zavelel Matt a bral mě za ruku. Nahrnuli jsme se k jeho autu a následně i odjeli do domu, kde už jsem to celkem znala, protože jsem tam byla na té party.

Mlčky jsme došli až před bílé dveře.
„Rose jen...není to hezky pohled," varoval mě Matt. Kývla jsem, že rozumím. Otevřel dveře a kluci vstoupili jako první. Slyšela jsem, jak se pozdravil. Jeho hlas byl chraplavý víc než obvykle, taky byl zlomený, jak kdyby se měl každou chvíli rozbrečet. Zhluboka jsem se nadechla a též vstoupila do místnosti. Ještě mě neviděl, protože před mnou stál Jack s Joshem, takže mě stínili. Ustoupili a já se střetla s těma očima bez života. Seděl na zemi, opřený zády o stěnu. Kolena pokrčené a rukama je objímal. Napuchlé, červené oči od pláče. Vypadal hrozně, jakože fakt hodně hrozně. Psychicky na tom byl určitě taky hodně blbě. Celý se třásl a chvílemi i cvakal zubama o sebe. Trhavě dýchal. C-co ta-dy dělá-š?" Zašeptal. „Můžu s ním být na chvíli sama?" Očima jsem poprosila kluky za mnou. Po chvíli váhání kývli a odešli. Přešla jsem k němu, celou dobu mě sledoval. Klekla jsem si k němu, abych měla oči v úrovni těch jeho.
„Přijela jsem se na tebe podívat," Zašeptala jsem. „P-proč ?" Hlesl. Smutně jsem se usmála
„Za tu chvilku, co jsem tady jsi mi celkem přirostl k srdíčku," Odmlčela jsem se a zadívala se mu hluboko do očí, které hltaly každý můj pohyb, každou mou část tváře.
„Jsi jedno velký tajemství, jedna šifra, která mě láká a já ji chci rozluštit," jemně jsem ho pohladila po tváři. Pod mým dotykem zavřel oči. „Bud-e lepší, když t-o nebudeš vědět. Změnilo by s-e tvůj pohled na mě a to já nechci, už tak m-mus-í být hroznej. N-nejsou to zrovna příjemný v-věci," trhavě se nadechoval. „Myslím, že mě neodradíš," zašklebila jsem se na něj a přiložila i druhou dlaň k jeho obličeji, protože mu po tváři tekly slzy. Otřela jsem je, pozoroval mě a to pečlivě.
„Nechceš si jít lehnout?" Usmála jsem se na něj a prsty mu zajela do rozčepýřených vlasů. Po chvíli koukají na mě přikývl. Pomohla jsem mu se zvednout a pak ho uložila do postele.
Přikrývala jsem ho, když se otevřeli dveře.
Všichni kluci hleděli na nás. Přikryla jsem ho až ke krku, až teď jsem si všimla, že má rohu krku vytetovaný malý kříž. pohladila ho po vlasech a s něžným úsměvem jsem navázala oční kontakt.
„Zůstane-š t-tady, pro-prosím?" Zavřel oči.
Koukla jsem se na kluky, kteří to taky slyšeli.
Na rtech se jim objevil takový zvláštní úsměv.
Bylo v něm překvapení, radost, pochopení a ještě něco dalšího, co jsem nedokázala nazvat. S úsměvem na mě kývli a zavřeli dveře. „Dobře, ale posuň se, už teď se moc roztahuješ," otočila jsem se na něj s úšklebkem a zjistila, že na mě upíra své očka.
Udělal to, posunul se. Lehla jsem si vedle něho a otočila se bokem, abych mu viděla do očí.
„Řekneš mi to někdy?" Věděl, co myslím.
„Jsou t-to hnus-ný věci," přivřel oči, protože se mu tam nahromadily slzy. Riskla jsem to.
Objala jsem ho. Chvíli byl zaskočený, ale uvolnil se. Hlavu mi zabořil do jamky u krku a přitiskl se ke mě. Hladila jsem ho po vlasech a zádech dokud nezačal dýchat klidněji, dokud neusnul.