Píseň dne

6. Eye Of The Tiger

Muž se zachechtal. „Co bys myslela? Jsem tady, abych se podíval, jak jsi na tom s fyzičkou. Nebo snad chceš po návratu do Čech jen dřepět na lavičce?"

„Ne, trenére," špitla jsem. V tento hrůzostrašný den se mohl zjevit naprosto kohokoliv i cokoliv, ale Píseň dne vybrala Pavla Novotného, trenéra mého volejbalového týmu. Trénovala jsem dvakrát týdně v klubu spolu s holkama v mém věku, které se stejně jako já věnovaly volejbalu na střední škole a po příchodu na vysokou nechtěly jen tak skončit. Nebyly jsme žádné profesionálky, ale na nějaké ty turnaje jsme se čas od času přihlásily. A Pavel, který se v prostředí ženského volejbalu pohyboval už mnoho let, nás vedl. Byl to férový chlap, který všechno řekl narovinu, a který vyžadoval tvrdou práci a disciplínu. Žádné flákání.

Trenérova imitace, kterou stvořila píseň, ukázala směrem ke kasám. „Přestaň fňukat a pohni sebou. Místo ve startovačce si musíš zasloužit. Však já ti pomůžu se zase dostat do formy."

Celá rozklepaná jsem se u pokladny vytasila se svou mini peněženkou na drobné, která byla v Itálii jedinou přípustnou variantou nošení peněz. Vzhledem k tomu, že se prakticky nikdy nikdo nezahazoval s bankovkami, pokud jste zrovna neplatili nájem nebo školné, postrádaly velké kožené peněženky smysl. Zaplatila jsem za svůj skromný nákup a s Pavlem doslova za zadkem vyrazila domů. Ten mě následoval a hlasitě komentoval všechny tělesné partie, které se mi podle jeho mínění zvětšily. Vzhledem k tomu, jak dlouhý měl seznam, se mi nejspíš nezvětšil jen nos.

Před barákem se opřel o kandelábr, přičemž shlédnul budovu, kde se nacházel můj dočasný domov hodnotícím pohledem. „Počkám tady na tebe. Převlíkni se do sportovního a s sebou si vezmi všechny důležitý propriety. Jo a hejbni kostrou, mám na tebe jen jeden den."

Zavřená v relativním bezpečí čtyř stěn pokoje, kdy nákup okamžitě letěl spolu s peprnou nadávkou pod postel, jsem uvažovala, jestli by mi prošlo se dolů nevrátit. Mohla jsem zůstat celý den zavřená uvnitř a doufat, že půlnoc přijde nějakým zázrakem rychleji? Čím déle jsem se rozmýšlela, tím hlasitější hudba byla. Když už jsem si myslela, že mi dunění urve uši od hlavy, nebylo těžké nasadit tempo a vyhovět přání aplikace.

„Risin' up, back on the street
Took my time, took my chances
Went the distance, now I'm back on my feet
Just a man and his will to survive"

Nastalo přesně takové peklo, jakého jsem se bála. Trenér vyžadoval dlouhý běh na zahřátí. Běžel vedle mě, kritizoval moje dýchání i postoj, ale zároveň se mě snažil motivovat k dalšímu pokračování. On doběhl a já se dovlekla k veřejnému sportovišti. K mému jedinému štěstí bylo prázdné. I atleti chodili do kostela. Chtěl po mě hrozné věci. Přítahy na hrazdě, kdy jsem měla pocit, že tahám nahoru snad metrák, miliony kliků (skoro), i skoky na lavičce do výšky s vykopáváním kolene do vzduchu. Už to byla chvíle, co jsem naposledy dala svému tělu tolik zabrat. Po skoro třech vysilujících hodinách, jsem padla do trávy, aniž bych si před tím zkontrolovala její čistotu. Bylo mi to jedno, stejně mě budou muset na tomhle místě zakopat, až tu vypustím duši.

„Trenére, tohle nemá smysl. Za jediný den se přeci do formy nedostanu!" úpěla jsem.

Ten se jenom ušklíbl. „Samozřejmě, že ne, ale nejtěžší je začátek. A když to teď dáš a budeš pokračovat, nebudeš mít po návratu žádný problém. Dokonale udržíš se svým týmem krok, no a to je to důležitý."

„It's the eye of the tiger, it's the thrill of the fight
Risin' up to the challenge of our rival
And the last known survivor stalks his prey in the night
And he's watchin' us all in the eye of the tiger"