Věk je jenom číšlo

Epilog

Uprostřed noci z krásné vzpomínky z dnešního rána než Zayn odjel na služební cestu mě probudí telefon. "Cizí číslo?" Rychle to zvednu
"U telefonu slečna Smithová?" "Jistě, stalo se něco" "Jde o vašeho snoubence slečno"
"Stalo se mu něco?" "Váš snoubenec...zemřel při pádu letadla" "Né, tohle ne" "Je mi to líto"
Začnu strašně brečet a položím telefon
"Mary? Co se stalo?" "Alexi, Zayn..."
"Co je s tátou?" "Zemřel při dnešním pádu letadla...Alexi je mi to líto" Alex si ke mě přisedne a snažil se mě utišit
"Co mám teď dělat Alexi? Jsem na všechno sama. Právě jsem přišla o svého snoubence a otce našeho zatím nenarozeného dítěte? Alexi já to nezvládnu" "klid Mary. Spolu to zvládneme" den na který nezapomenu!
"Maminko, a tatínek...on tady spinká?"
Zeptá se mě Annie, zrovna když stojíme na hřbitově u Zayna. "Ano Annie, spinká"
"A myslíš že o mě ví?" "Jistě zlato, ví"
Odpoví ji Alex "Jsou to tři roky a pořád to moc bolí Alexi" "Já vím Mary, ale zvládli jsme to do teď, zvládneme to i dál, a ty princezno, půjdeme navštívit tetu Candy? Necháme maminku u tatínka, ano?" "Dobře, ahoj mami"
Candy a Alex odcházejí zatímco já se opět rozpláču "Vidíš lásko, Alex si svoji sestřičku užívá. Miluje ji a chová se k nám moc hezky. Chtěla bych aby jsi ji mohl poznat. Je celá jako ty. Má tvoje oči i tvoje vlasy a je tak dokonalá. Nedokážu bez tebe žít ale musím. Musím už jenom Annie a Alexovi. Miluju tě Zayne"
Položím na hrob hořící svíčku a odcházím ke Candy, Annie a Alexovi

Ne vždy má všechno dobrý konec. Všechno dobré totiž jednou končí a zanechá za sebou jenom vzpomínky.
Zřejmě to tak měla i Mary, která má po krásných pár měsících život otočený o 180°. Možná to celé ale posílilo vztah s jejím nevlastním synem. Kdo ví?
Doufám že vás moje povídka zaujala a děkuju za přečtení :)