Věk je jenom číšlo

IX.

"Ahoj Mary, vypadáš skvěle" "Zayne, děkuju za pozvání" "To jsem udělal moc rád" "Pojď dovnitř, zrovna jsem dovařil" "Ty jsi vařil?"
"Ano, ale jenom těstoviny se sýrovou omáčkou, dáš si?!" "A víš že ráda?!" "Tak pojďme do kuchyně"
"Už jsem ti říkala, jak skvělý kuchař jsi?"
"Slyším to poprvé" "Tak to jsi ještě pro nikoho navařil" "chutná?" "Je to výborné" "To jsem rád, že ti chutná" "Pověz, jaký je život milionáře?" "Život milionáře? Každý jenom čeká než dám peníze na charitu, nebo je utratím nijak jinak pro prospěch ostatních. Tak to ale není. Většina peněz je vždy firmy. Jinak je sice super jezdit na dovolenou kam jen chceš a kdy jen chceš, nebo dovolit si všechno co jenom chci, jezdit v drahých autech ale zase až taková pohádka to taky není" "To jsem nevěděla" "To neví nikdo, ale radši mi pověz ty, o své rodině" chvíli jsem mlčela ale nakonec jsem začala mluvit "Když mi bylo patnáct, naši zemřeli při autonehodě. Měla jsem s nimi krásný vztah, ale najednou bylo všechno pryč. Jediný kdo mi v té době zůstal byla babička. Ta byla ale těžce nemocná a z jednoho důchodu se uživit nešlo. Naši mi sice zanechali nijaké peníze pro případ nouze ale babička říkala že si mám peníze radši schovat a až budu dospělá použít je na vlastní bydlení" "páni, to musela být hodně milá babička" "Bohužel po dvou letech zemřela a já zůstala v sedmnácti úplně sama"opět jsem se zastavila, ale po chvíli pokračovala "neměla jsem už nic. Jenom několik tisíc z předem zaplacených nájmů"
Peníze mi vystačily na nájem jednoho malého bytu a chodím pracovat do kavárny, tedy je to jediný zdroj mého malého příjmu. Teď mám zrovna štěstí že mám lepší finanční situaci a chvíli volno" "rád ti pomohu Mary" "To nejde, už jsi mi pomohl až moc" "Moc? Pozval tě na večeři za špinavé tričko. Odvezl jsem tvou kamarádku a tebe domů a ty to nazýváš moc? Mary, vykašli si na nájem bytu a pojď radši bydlet někam do vlastního bytu" "Nemám peníze na vlastní byt" "Ber to jako dárek"
"Zayne, tohle po tobě nemůžu chtít" "Dáš si skleničku vína?" "Dám, červené pokud máš"
"Mám, pojď se posadit na pohovku"
"Víš že jsi mi nedala telefon a já tě nemohl nikde najít?" "Vím, telefon jsem ti vlastně nestihla dát, ale moc jsem chtěla" "A víš co bych chtěl já?" Řekne mile Zayn a přitom mě obejme kolem ramen "Netuším" "chtěl bych aby jsi byla šťastná" zašeptá mi něžně do ucha
"Tak právě teď šťastná jsem, dlouho jsem takhle šťastná nebyla Zayne" "To jsem moc rád" "Děláš mě šťastnou a já nevím jak se ti mám odvděčit" "Co třeba takhle" něžně mě políbí a já mu polibek opětuji "Zayne, já nevím"
"Nic nám v tom nebrání" "Ale Alex" "Je to můj syn, vypořádá se s tím ať chce nebo nechce.
Chci tě Mary" opět mě dlouze políbí a po chvíli skončíme v ložnici.
Dokážeme si představit co se stalo dále