Věk je jenom číšlo

VIII.

"Mary, o čem jste se bavily s Alexem?" "O tom že se jeho otci nemám plést pod nohy" "Ach tak, ty jsi ta čarodějnice, no, kdyby jsme neměli dohodu, tak teď už sedím u baru a piju jeden drink za druhým" "Candy!?" "No jo no, já vím že dohoda je dohoda, ale prosím, dovol mi si dát alespoň jeden drink" "Jeden jediný"
A TUHLE VĚTU SI ZAPAMATUJTE
"Mary, já ještě nechci domů" "Slíbila jsi mi jeden drink a že do dvou budeme doma, je půl osmé ráno a ty stále sedíš v baru a máš v sobě nejmíň dvě promile. Takhle nikam nemůžeš!"
"Tak mě tady nechej a počkej mě venku" "Máš deset minut, pak odcházím!" "Odejdi!"
Odejdu tedy úplně unavená z baru, a venku stojí bezpočet aut na semaforech. Kdo kdy vidí neznámou dívku vycházet z nejdražšího baru ve městě v osm ráno střízlivou. Někdy je to prostě problém neudělat ostudu mě ani Candy
"Mary, tolik jsi mi chyběla, kam jsi utekla? A co děláš tady?" "Šla jsem do baru s kamarádkou a teď ji odsud nemůžu dostat. Chudák ten barman" "Já se o to postarám, parkuji naproti, dám ti klíče a můžeš jít do auta" "černé BMW?"
"Ano" "Děkuju a děkuju Zayne" "Nemáš za co Mary" Vydám se do Zaynova auta, a chvíli po mně přijde i Zayn se spící Candy v náručí.
"Jak jsi to dokázal Zayne? Já ji odsud tahám už šest hodin a nic" "Prostě jsem ji odesl a zaplatil za ni a hotová věc" "kolik tě stála?" "Nech to být Mary, nebylo to moc peněz" "Děkuju za to co pro mě děláš, ale kdyby mě teď viděl Alex, zabil by mě" "Myslíš mého syna? Nedokáže nic pochopit, pěkně jsem se s ním pohádal když jsi odešla, chci ti nabídnout nijakou omluvu" "Ne, ty nevíš jak to v pátek dopadlo?" "Vím, ale ty si to zasloužíš" "Zayne" "Můj syn se jenom nedokáže přenést před rozvod s jeho matkou"
"To vím" "Byl včera tady, že?" Na to jenom přikývnu "Mary, myslím že by jsi měla přijít, třeba zítra ke mně domů" "Ale Alex" "Alex má být tento týden vyjímečně u Sabriny, jeho matky" "Takže máš volný dům?!" "Ano mám, budu tě čekat zítra ve dvě u mě" "Já navím"
"Prosím, moc rád bych tě viděl a omluvil se ti"
"A taky se kvůli mě pohádal s Alexem, dost že mi vyhrožoval, že ublíží mé rodině" "Já toho zmetka zabiju, nebude tobě ani tvé rodině vyhrožovat" "Nemám rodinu" rozpláču se
"Mary, promiň, já nechtěl jsem" "To je v pořádku, musím si na to zvyknout. Je to několik let a stále jsem se přes to nepřenesla"
"To je v pořádku, chceš si o tom promluvit?"
"Nikdy jsem o to nemluvila, dokonce ani s Candy" "Pomůže ti to, uvidíš" "Dobře, tak já zítra přijdu" "budu tě čekat, ale pokud chceš, můžeš přijít i dnes večer" "Alex" "Alex už bude u Sabriny" "Dobře, ráda příjdu" "Děkuju ti moc" "To já děkuju tobě, pomáháš mi strašně moc" "To nestojí za řeč"
Dorazily jsme nejdříve ke Candy domů a Zayn ji odnesl do její postele a pak zavezl domů i mě.
"Budu se na tebe těšit dnes kolem šesté, ano?"
"Já se těším už teď" "Měj se hezky, zlato" "Ty taky"
Vyjdu ty otravné schody do pátého patra a jen co přijdu do pokoje, lehnu na postel a usnu