XIV.

2 0 0
                                    

Se Zaynem sedíme v kuchyni a mlčky dojídáme náš oběd. Teda do doby, pokud se neotevřou dveře a v nich nestojí Alexander.
"Ahoj tati, Mary? Co ty tady děláš?" "Alexi, Mary tu teď s námi bydlí" "Ty mrcho, říkal jsem ti ať se od otce držíš dál. Jsi s ním jenom kvůli penězům" "To by stačilo. Mary a já se budeme brát a ty ten fakt musíš přijmout ať se ti to líbí nebo ne" Cože? "Brát? Tati, nedělej ze mě idiota!" "Nedělám, jenom vím, že není na co čekat. S Mary bychom rádi rozrostli naši rodinu, nemám pravdu drahá?" Cože? A kdy jsi mi o tom chtěl říct? "Jistě, chtěli bychom spolu miminko, přeci jen, když už budeme manželé, chceme k tomu mít i důvod" "Mary, nechceš mi teď tvrdit že jsi těhotná" "Alexi, neboj se nejsem" ty jeho oči jasně říkají, že má čas se mě ještě zbavit "Budu tě mít na očích Mary. Udělám všechno proto, aby vy dva jste se nevzali!" "Alexi, dost. Nezapomeň že stačí takhle málo a můžeš skončit s celý fotbalovým týmem!" "To by jsi neudělal!" "Jako kapitán snad znáš pravidla hry" "No a co s tím má společného ona?" "Znáš pravidla našeho domu" "ano znám" "Takže Mary budeš pomáhat, budeš se k ní chovat jako k mámě a hlavně ji budeš tolerovat v naší domácnosti"
"Tati..." "Nebo snad chceš skončit s fotbalem?"
"Ano tati, pomůžu Mary a budu se k ní chovat slušně" "Fajn, můžeš jít do pokoje"
"Nevěděla jsem že se budeme brát a že chceme miminko?" "To víš, plány se mění"
"Ale vždyť ani nejsme zasnoubený" Zayn si ale klekne a vytáhne ze svého saka krabičku s prstýnkem "Můžeme to napravit. Mary, budeš tak hodná a učiníš mě tím nejšťastnější mužrm na světe a vezmeš si mě" "Vezmu, moc ráda"
"Miluju tě" "Já tebe víc" "Tak a teď jsi oficiálně moje snoubenka" "Ta nejšťastnější snoubenka na světě" "Třeba jednou i maminka mého dalšího dítěte" "Alex nás zabije" "Nezabije, fotbal je pro něj až moc důležitý" "Myslíš?"
"Vím, stejně jako to, že budeš ta nejlepší manželka na světe" Zayn se opět postaví a přiblíží se ke mě "Vážně? No já ti nevím, nebylo by přeci jen lepší se svatbou počkat" "Ehm ne. Život je moc krátký na to aby se pořád čekalo"
"Takže co teď budeme dělat?" "Co třeba stavět naši budoucnost? Pokračovat v našich plánech?" "V naši budoucnosti jsou momentálně kromě svatby jenom děti"
"Přesně tak" ...

Věk je jenom číšloWhere stories live. Discover now