Věk je jenom číšlo

VII.

"Slečno, vy jste snad naše Mary, nemám pravdu!" "Nepovídejte pane Mailku mladší"
"jsem Alex" "Také mě těší" "Otec se o vás nezmínil, zřejmě váš vztah dokázal držet dlouho v tajnosti" "žádný vztah jsem s tvým otcem neměla, potkali jsme se zcela náhodou v pátek ráno, polil mi mé tričko kafem, pozval mě na omluvnou večeři" "Dle mých zdrojů jsi asi o měsíc mladší než já. Nemůžeš si myslet že tě k otci jen tak pustím" "A ty si zase nesmysli, že mi budeš říkat co mám a co nemám dělat"
"Ty mi budeš vyhrožovat?" "To nemám zapotřebí, nedopadlo by to pro mně dobře" "To máš pravdu" "Pokud něco uděláš otci, nepřej si mě" "nemám to zapotřebí. Nechci ubližovat lidem jako to, ať už slovem nebo fyzicky"
"Ještě jednou tě uvidím v přítomnosti mého otce, zařídím všechno tak, aby jsem tě zničil!"
"Lépe než James to nedokážeš chlapče"
"Důvěřuj mi slečinko, jsi jen další hloupá zlatokopka v tomhle baru" "A ty jen žárlivec na svého otce" "Tohle si odskáčeš ty mrcho"
"Co mi uděláš? Zabiješ mě? Ponížíš mě? Nemáš komu ublížit" "Ne? Tvoje rodina si to odskáče za tebe!" "Nemám rodinu! Moji rodiče jsou mrtví!"Rozbrečím se "To je mi líto" "Nedělej že tě to zajímá!" "Nevěděl jsem o tom" "Příště mi neříkej nic o mé rodině, ano?" "Měla by jsi jít ke mně domů!" "Jsem přeci zlatokopka, mrcha, coura a nevím co všechno Alexi" "Ale taky sirotek a já nedopustím, aby moje nevlastní matka byla smutná" "Alexi, tobě snad přeskočilo?" "Proč si to myslíš?" "Protože je to pravda! Najednou se chováš tak divně, proč?"
"Víš, myslel jsem že to nejhorší v životě potkalo mě, měl jsem komplikovaný vztah s otcem a když mě soud přidělil k němu, protože mamka sama neměla moc peněz, bál jsem se, bal jsem se o svůj život. Teď zpětně bych měl být rád že rodiče mám" "Jsem ráda že to vidíš takhle, to já rodiče nemám. Nemám komu říct svoje pocity, svěřit se s problémem nebo jen tak vybrečet v obětí" "To mě mrzí, ale u mě máš náruč otevřenou vždy?" "Děláš si legraci?" "Ano dělám, snad by jsi si nemyslela že bych se k tobě choval hezky, jen vidíš jak daleko dokážu zajít" "zbiješ mě snad, když se budu stýkat s ty tvým otcem?" "Tak krutý nejsem!" "Po mém rozchodu se ti jen tak nerozbrečím" "To jsem viděl. Nesnáším, když mi někdo připomene rodiče, to je moje slabá stránka!" "Vidíš, mám tě proč šikanovat!" "Udělej to! Dostaň mě na psychické dno, ale pak se nediv, že budu hledat pomoc" "nebudeš! O to se postarám!" "Udělej to po svém, zabij mě, zbij mě, vydírej mě ale prosím tě, vždy se ti všechno vrátí. Jednou budeš taky potřebovat pomoc a nikdo ti nebude nablízku. Teď mě ale nech. Mám teď jiné zájmy" "Jaké jiné zájmy? Podvádíš snad otce?" "Já si vlastně nejsem jistá, jestli ty chápeš to o tady celou dobu řešíme! Já s tvým otcem nechodím!" "Jasně to ti tak uvěřím!"
"Nevěř chlapče, ale nezapomeň že se ti to vrátí!" "Krávo!!" "Taky se měj!"
Rozhovor s Alexem mi zničil den. Ten kluk mě dostane na dno a to jakkoliv. Já mu to ale vrátím!