Věk je jenom číšlo

II.

Po hodinách-16:30
"Teda Noah neměl slov, ty ho dokážeš urazit a naštvat jedním slovem" "No a já ti děkuju za pomoc. Směješ se jako když vidíš koulející se po schodech trojúhelník a já musím Noahovi vysvětlovat, že je to idiot a že to není rande ale večeře" "Až se dozví, že ten záhadný muž je čtyřicetiletý muž, bude si myslet, že to byl nijaký úchyl" "S tím člověkem nikdy nebudu mít nic společného, je to jen večeře"
"Jenom večeře, takže se pojď připravit ať to stihneš" "No jo, už jdu"
"Dej si sprchu, já zatím něco vyberu" "Že jsi to ty tak dobře" Rychle se vysprchuju a začnu s líčením. Dnes jen trochu výraznější líčení ale nic extra
"Takže, líčení bychom měli, oblečení uvidíš až potom, protože teď jsou na řade vlasy" "Co s nimi budeš dělat?" "Jenom vlny a sepneme je sponou po tvé babičce" "To vypadá že mě připravuješ na maturitní ples, nebo večeři s královnou, ne s mužem který mě polil kafem"
"Já vím, ale musíš být připravena na všechno, co když tě pozve do luxusní restaurace?" "To těžko" "To je jedno, máš ale hodinu a půl, teď musíme rychle udělat vlasy" "To mi tak dlouho zabral make-up a sprcha?" "Ano" "Ach tak, tak rychle ať nepřijdu pozdě"
Po hodince stojím před zrcadlem v tmavě zelených šatech, s velkým výstřihem na zádech, s na zádech, jednoduchou kabelkou a černými lodičkami. "Candy, není to moc?" "Jdeš na omluvnou večeři, vypadá to dokonale"
"Já ti nevím, jdu na večeři s mužem kterému je asi čtyřicet" "Uvidíš dopadne to dobře, ale nezapomeň, nenavazuj s ním nic jiného než přátelský vztah. Byla bych nerada, kdyby jsi si začala něco s takovým mužem" "Jsem ráda že chápeš že to není rande " "Měla by jsi vyrazit, na nábřeží to máš dvacet pět minut" "No dobře, děkuju, měj se hezky" "Ty taky" rozloučíme se a obě jdeme jinou cestou. V tomhle oblečení se teď necítím dobře. Co když mě pozve někam do pizzerie a já tam přijdu takhle oblečená. Candy to nijak moc prožívá.
No nic teď už jenom vyrazit na nábřeží a večere může začít