III.

2 0 0
                                    

"Dobrý den slečno, rád vás vidím" promluví na mě náš neznámý, který má na sobě černý oblek. Candy se zřejmě nespletla "Také vás ráda vidím" no možná ne zas tak ráda "Jsem Zayn Mailk" "Mary Smithová" "Nádherné jméno Mary" "Tak kam půjdeme?" "Dovolte, abych vás pozval do jedné restaurace, vaří tam skvěle" "Pokud to není příliš drahé" "O peníze si nedělejte strasti a když už jsme u toho, tohle je pro vás" Řekne nezmámý, tedy teď už Zayn a podá mi nádhernou kytici "Děkuju vám, je nádherná" "Tak prosím, nastupte si do auta"
"Vy jste přijel tímhle?" Ukážu na černé Porsche které je bez střechy "Snad vám to nebude vadit?" "Nikoliv, jen jsem překvapena" "To chápu" Zayn mi jako pravý gentleman otevře dveře a když oba sedíme v autě, vyrážíme směr nijaká restaurace
"Takže Mary, kolik ti je let" "Je mi devatenáct"
"To jsi stejně stará jako můj syn. Jmenuje se Alexander" "Pěkné jméno" "To ano, bylo to jméno po jeho dědečkovi. Otce jeho matky. Ta nás před patnácti lety opustila a teď žijeme jenom my dva v vilce uprostřed Londýna" "To mě mrzí" "Není co, jsme spokojeni " "A smím se zeptat, kolik je vám?" "42" "Tolik bylo mému otci" "Vadí ti velký věkový rozdíl?" "Je to 23 let a to je hodně, neříkám že by mi to ale vadilo"
"Tak a už jsme tady?" Zayn zaparkuje auto před pětihvězdičkovým hotelem a opět mi jde otevřít dveře. "My budeme dnes večeřet tady?" "Nelíbí?" "Ne je to dokonale, jen jsi tím nejsem jista. Tolik luxusu za jedno tričko"
"Víš, finance mi problém nedělají, jsem milionář. Peněz mám dostatek a byl bych rád kdyby jsi si dnešní večer užila bez ohledu na peníze" "Děkuji vám" "Tak můžeme jít dovnitř"
Zayn mě vezme za rámě a já mohu v klidu po boku takového muže vejít do restaurace
Po půl hodince v restauraci
"Takže vy jste milionář, je vám 42 lez a máte syna" "Ano" "Co dalšího mi o sobě povíte?"
"Vlastním hned několik firem s víc netuším co bych ti měl říct. Mluv radši ty. Pověz mi něco o sobě" "Takže, studuji poslední ročník střední školy. I když jsem maturitu napsala už v květnu, máme ještě poslední písemky z předmětů a to tento a příští týden takže příští pondělí mám oficiálně ukončenou střední školu" "To je skvělé" "Ano, je to fajn, konečně si můžu dělat co uznám za vhodné" "Už jsem ti dnes řekl že vypadášskvěle?" "Myslím že ne" "měl bych to napravit" položil jeho ruku na tu mou a podívá se mi do očí "Jsi ta nejhezčí dívka kterou jsem za posledních patnáct let potkal" Jo tohle je divný "Pane Mailku" "Myslím to vážně" "Ale to nepopírám, jen nechápu co děláte" "Jsi dokonalá, měla by jsi pracovat jako modelka obklopena spoustou návrhářů, každý den nové šaty a luxusní oblečení. Ano chci aby jsi byla modelka" "Vy by jste to dokázal zařídit?" "Jistě, zvládl bych zařídit i to, aby se z vás stala topmodelka" "Tímhle by se mi splnil sen" Ne tak docela "Pro vás udělám cokoliv" "Tak a teď by se hodilo abych vám nijak poděkovala, za všechno co pro mě děláte. Děkuji vám i za to triko, nebýt něj, nepoznala bych vás. Jste moc milý muž a já vám to nemám jak vrátit" "Tak můžeš jet se mnou, doma si dáme ještě lahvinku červeného a můžete u mě i přespat, pokojů máme dostatek" "Nechci vás otravovat" "Nebudeš, věřmi" "Tak potom souhlasím" Pokud jsem tvrdila, že mi to nepřijde jako rande, tak beru zpět. Nejlepší večer mého života
Opouštíme hotel a jedeme až k Zaynovi domů

Věk je jenom číšloKde žijí příběhy. Začni objevovat