Skrytá vášeň ❌

15.

Ráno mě probudil zvuk budíku a já se neochotně převalila na druhý bok. Chtěla jsem ještě spát, protože jsem toho nakonec moc nenaspala. Neustále jsem musela přemýšlet nad tím, co se stalo v noci a na to, co mi řekl. Věděla jsem, že na to taky nemůžu jen tak zapomenout a taky bych to chtěla zopakovat. Znovu a znovu. Pomalu ale jistě jsem si začala uvědomovat, že k němu něco cítím. Něco tak silného jako předtím k Noahovi. Po tom, co jsem se v minulosti spálila, rozhodla jsem se, že se už nikdy nezamiluju. Ale světe div se, dnes je tomu tak. Zase jsem zamilovaná a proklínám se za to, protože zaprvé nemůžeme být spolu a zadruhé se bojím, že mi opět ublíží. A to by moje velmi křehké srdce, které jsem za těch pár let dokázala dát trochu dohromady, už opravdu nepřežilo. 

Po několika minutách přemlouvání jsem se vykopala z postele a přešla rovnou do koupelny, kde jsem si opláchla obličej, došla si na záchod, umyla si ruce a poté jsem se vydala do kuchyně, abych si připravila snídani. Rozhodla jsem se udělat si míchaná vajíčka, jelikož jsem na ně měla chuť už pár dní. Když jsem rozklepnutá, osolená a zamíchaná vajíčka dávala na pánev s rozehřátým máslem tak jsem za sebou slyšela odkašlání. "Dobré ráno. Jak ti je?" zeptala jsem se a otočila se zpět k plotně. "Jde to." řekl mi a přešel ke skříňce opodál, odkud vyndal krabičku nejspíše s léky, jelikož po nějaké chvíli hrabání odtamtud vyndal několik různých tablet. "Moc na to nevypadáš." konstatovala jsem a vypnula plotnu, jelikož jsem svá vajíčka měla už hotová. "Tak to teda děkuju." odfrkl si a natáhl se přese mě pro sklenici. Nevím zda chtěně nebo nechtěně, ale při tom pohybu se otřel svou paží o tu mou. "Promiň." omluvila jsem se mu nesměle a vajíčka si přendala na talíř, který jsem měla již připravený. Na to už nic neřekl, pouze si do sklenice napustil vodu a tablety zapil. Ještě jsem počkala až se mi dovaří voda v konvici a zalila si zelený čaj, který jsem si pak společně se snídaní odnesla do jídelny. Cítila jsem, že Zack nemá náladu na nějaké povídání, proto jsem se raději vypařila. Po celou dobu snídaně nikdo z nás nepromluvil, bylo tu zvláštní dusno. Teprve po tom, co jsem umyla nádobí a chystala se do koupelny na svou ranní hygienu, Zack přešel ke mně a promluvil. "Jak to vypadá s tím bydlením? Máš už něco?" zeptal se a já k němu vzhlédla. Chce mě vyhodit? "Ne, ještě ne, nemám dost peněz, myslela jsem, že si to začnu hledat až po výplatě." odpověděla jsem mu po pravdě a čekala na jeho reakci. Nic neodpověděl, jen přikývl a odešel do svého pokoje. Vydala jsem se tedy připravit do práce. 

Celý den v práci nakonec proběhl vcelku klidně, kromě pár schůzek s klienty či obchodními zástupci se nedělo nic zajímavého. V práci jsem Zacka ke svému překvapení vůbec nepotkala, čemuž jsem se divila, ale nakonec jsem to nechala tak a neřešila to. Kolem půl sedmé jsem konečně vycházela z budovy firmy a chystala se nasednout do svého auta a konečně jet po tom náročném dni blíž své posteli. Když jsem však hledala klíče ve své kapse tak se mi rozezněl mobil. Hledání jsem tedy přerušila a opřela se zády o kapotu auta. Na mobilu svítilo jméno volajícího a já byla celkem šokovaná. "Ano?" řekla jsem nejistě po zvednutí a čekala na odpověď. Chvíli bylo na druhé straně hrobové ticho, až jsem si myslela, že mě vytočila omylem, ale nakonec se přeci jen něco ozvalo. "Ahoj." pronesla tiše. "Co potřebuješ?" slyšela jsem ve svém hlase náznak rozčilení. Taky jsem rozčílená byla. Furt jsem nemohla pochopit proč mě jen tak vykopla. "Já. Promiň že jsem nezavolala dřív." mluvila stále nejistě a já se uchechtla. "Všimla jsem si že si nezavolala dřív, Gerto." řekla jsem a na druhé straně se ozvalo povzdechnutí. "Omlouvám se." Řekla znovu a já protočila očima. "Za co?" Zeptala jsem se jí, protože jsem to chtěla slyšet. "Za to jak jsem se zachovala. Neměla jsem tě vyhodit. Můžeme se sejít a promluvit si prosím?" Ptala se nejistě a já jen s povzdechnutím souhlasila. "Můžeš dnes?" Zeptala se a já se podívala na hodinky na zápěstí. "Dnes ne. Jsem unavená a už se těším na postel. Zítra?" Navrhla jsem a ona souhlasila. "Dobře. V sedm v kavárně kam jsme chodily spolu?" Zeptala se a já jen souhlasila. Poté jsem hovor ukončila a konečně jela k Zackovi domů.